Peklo, Pekelský mlýn

První zmínka o mlýnu je z období kolem roku 1685. Mlýn byl častokrát neobydlený, např. v roce 1695 mlynář zběhl.

1695 urbář velkomeziříčský: Pekelský mlejn jest pustý, mělo sice podle předešlého urbáře od téhož úroku přicházeti k sv. Jiří 3 zl. 50 kr. a k sv. Václavu taky 3 zl. 50 kr., jest pak ale 9. decembris 1692 celý ten grunt Markovi mlynáři a jeho synu Tomášovi Markovi, jak dlouho živi budou, dovoleno užívati a s polovičního tuto vystaveného ouroku,  tudíž 1 zl. 55 kr. a 1 zl. 55 kr.

N.B.  Z pekelskýho mlejna se taky dávaly 2 slepice, 8 vajec. Poněvadž pak takový pustý leží a tudy k tomu náležející grunty Markovi mlynáři proti jistýmu sto jiřskýmu a sto václavskýmu platu nechány jsou, tak zůstane tento vystavený, ouročních slepic a vajec plat nevysazený až na budoucí obsadění tohoto mlejna.

Mlýn delší dobu provozovala rodina Markova.

1748 Josef a Anna Markovi

1755 Jiří Marek s manž. Marií

1784 zemřel mlynář Josef Křehlík (79 let)

1786 zemřela vdova po něm (68 let)

1792 zemřel syn Josef Křehlík (37 let)

1862-1867 nájemce František Drápela se ženou Anno. 1869 mlýn v hospodářském úpadku, opuštěn.

Kol. 1870 přestavěn na papírnu, kde se vyráběl nepískovaný papír, lepenkový papír, který se v jiném závodě napouštěl dehtem a pak se používal jako krytina na střechy. 1890 nájemce Cyril Čermák (* 1856 ve Velkém Meziříčí) se ženou Vilemínou z Borové

Kolem roku 1908 papírna po požáru zanikla a pak tam už bydleli jen dva panští hajní Trojan a Jelínek.

1930 nebyl v provozu

V pozdější pekelské hájovně bydlel od roku 1939 hajný Emil Hladík, který se zapojil do protinacistického odboje ve II. sv. válce a působil v odbojové organizaci s názvem Rada tří (označovaná také R3), která byla v letech 1944–1945 největší odbojová organizace na území protektorátu, politickým zaměřením byla demokratická, nekomunistická. Emil Hladík na hájovně ukrýval jednoho z vedoucích, a to osobu Karel Šteiner - Veselý. V červnu 1942 byl však hajný Hladík protipartipartizánským oddílem na hájovně odhalen, převezen do Kounicových kolejí a  30. června 1942 brněnským gestapem popraven.

Původní mlýn později přestavěný na hájovnu úplně zanikla zatopením v šedesátých letech 20. století z důvodu vzniku přehrady Mostiště. Dodnes jsou zbytky Pekelského mlýna a zbytky přilehlého mostu vedoucího k mlýnu, vidět při nízkém stavu vody v přehradě Mostiště (naposledy v roce 2003 a 2004 při opravě hráze přehrady). Mlýn stával na levém břehu řeky Oslavy.
(Zdroj: Mlýny a Mlynáři na Velkomeziříčsku, svazek IV., autor publikace-Vladimír Makovský)