Historie
Obecná historie:
Válcový vodní mlýn na pravém břehu Úhlavy (dle starého číslování Borovy 11) byl od konce 19. století největším mlýnem na Přešticku. První dochované zprávy o mlýně v obci Borovy na břehu řeky Úhlavy jsou téměř 500 let staré. Po 300 let s výjimkou let znárodnění byl v majetku rodiny Prokopů. Celý dobře dochovaný komplex vybudoval v letech 1878–1885 mlynář František Prokop (1847–1941), který dal v roce 1897 přistavět ještě dvoupatrové skladiště na mouku. K mlýnu patřila také pila, začátkem 20. století zde pracovalo na 16 dělníků. Od roku 1927 byl mlýn veden jako veřejná společnost K. Prokop, válcový mlýn v Borovech. V roce 1930 je ve mlýně doložena rovněž elektrárna, vybavená jednou turbínou Knopp o výkonu 30 HP při maximálním průtoku 2,0 m3/s a spádu 1,5 m. O velikosti mlýna svědčí kontingent z roku 1935 na 12 092 q pšenice a 3 340 q žita a stálých 16 zaměstnanců. Podnik byl vybaven nejmodernějšími mlýnskými stroji, vlastnil mj. pět dvoupárových válcových stolic na pšenici, dvě dvoupárové žitné stolice, čtyři reformy, čtyři rovinné vysévače, dvě aspirační skříně apod. Mohutná dvoupatrová mlýnice obdélníkového půdorysu je situována svou delší stranou kolmo k řece a opatřena sedlovou střechou. Na architektuře průčelí je patrný vliv neogotiky s výrazným uplatněním štítů s věžicemi. Stejný rukopis vykazují také další objekty v areálu, včetně na mlýnici kolmo navazující obytná budova na půdorysu obdélníka se sedlovou střechou a další přidružené stavby. V roce 1949 byl mlýn znárodněn a převeden do majetku n. p. Západočeské mlýny. V padesátých letech byla zvýšena kapacita mlýna i instalovány rozvody ze skleněných trubic, jedny z prvních u nás, v průběhu šedesátých až sedmdesátých let byl mlýn částečně modernizován se specializací pouze na mletí pšenice. V roce 1991 restituován potomky Karla Prokopa. Mlýn je dodnes v provozu.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
První dochované zprávy o mlýně v obci Borovy na břehu řeky Úhlavy jsou téměř pětset let staré.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
· mlynáři:
- Adam Podrážka (1656)
- Jiri Eber (1681)
- Jan Hebr (1688)
- Augustin Vlasák (1718)
- František Prokop (1806)
Jeden z nejvýznamnějších předků rodu byl Karel Štěpán Prokop, který přestavěl mlýn do dnešní podoby. Jeho dědeček František přišel na starý mlýn do Borov v roce 1806 a o dva roky později mlýn kupuje, od roku 1808 je tedy mlýn v držení rodiny Prokopů. Tehdy byl mlýn ještě z části dřevěný a z části kamenný.
z kaple na protějším břehu byla ukradena mariánská socha a vhozena do řeky Úhlavy, následně byla zázračně zachráněna u stavidel Prokopova mlýna, 1834 byla postavena nová kaple a na památku se konala procesí s družičkamí a hudbou od Prokopova mlýna do kaple.
1837 František Prokop
Celý dobře dochovaný komplex vybudoval v letech 1878–1885 mlynář František Prokop (1847–1941), který dal v roce 1897 přistavět ještě dvoupatrové skladiště na mouku.
Karel Štěpán Prokop v roce 1885 postavil nový mlýn. Ten stojí na čtyřmetrových základech, do kterých byly použity i jedlové rošty vyplněné betonem. V roce 1888 byla zbudována nová turbína a již v roce 1901 byl ve mlýně elektrický proud a osvětlení. Ke mlýnu náleželo také 20 hektarů půdy a poměrně velké hospodářství.
První světová válka (1914–1918)
Od roku 1927 je veden jako veřejná společnost K.Prokop-válcový mlýn v Borovech. O velikosti mlýna svědčí kontingent z roku 1935 na 12 092 q pšenice a 3 340 q žita a stálých 16 zaměstnaců.
1930 K. Prokop
V roce 1940 zrekonstruoval Karel Prokop obytnou budovu mlýna a vyměnil i značnou část mlýnské technologie. V roce 1943 však nastává pro rodinu kruté období. Karel Prokop byl za účast v odboji zatčen gestapem a vězněn v koncentračním táboře. Když se po válce vrátil, řídil mlýn ještě do roku 1948, kdy byl celý rodinný podnik znárodněn. Velikost mlýna a na svou dobu dobré strojní vybavení určilo jeho další osud.
V roce 1949 je mlýn znárodněn a podnik převeden do majetku Západočeských mlýnů, národního podniku. Tím je násilně přerušena téměř 250 - ti letá tratice mlynářského rodu Prokopů v Borovech. Výroba však naštěstí nekončí .V padesátých letech je zvýšena kapacita mlýna namontováním starších strojů ze zrušených mlýnů. Provoz se v průběhu šedesátých a sedmdesátých let částečně modernizuje a specializuje pouze na mletí pšenice.
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
V roce 1991 je mlýn restituován. V roce 1992 potomci původních majitelů (synové a vnuk Karla Prokopa) zakládají společnost Prokop mlýn Borovy s.r.o. a tradice mlynářského rodu pokračuje. Postupně dochází k obnově strojního zařízení mlýna a balírenské linky na spotřebitelské balení. Kvalita výrobků je denně sledována v moderně vybavené laboratoři. V roce 1938 se semlelo 850 tun pšenice, 400 tun žita a 4 tuny ječmene za rok. V současné době je kapacita mlýna 85 až 90 tun pšenice za jeden den. Za deset dnů tedy semele tolik, co v roce 1938 za celý rok. V současné době má mlýn 18 zaměstnanců včetně zaměstnanců dopravy. Většina strojů je automatických. Ve třicátých letech se na provozu mlýna a jeho výrobě s kapacitou tisíc tun ročně podíleli dva úředníci, šest dělníků kvalifikovaných a čtyři pomocní dělníci.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Prokop
- Podrážka
- Eber
- Hebr
- Vlasák
Historie mlýna také obsahuje:
Adam Podrážka (1656)
- Jiri Eber (1681)
- Jan Hebr (1688)
- Augustin Vlasák (1718)
- František Prokop (1806)
V roce 1837 vlastnil mlýn Prokop Franz. (RŠ)
1878–1885 František Prokop
1885 Karel Prokop
1930 K. Prokop
1939 - Jaroslava Částková a nezletilí Karel a Otokar Prokopovi (RR)
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
1656
11. Dne Januarii Pokřtěna jest Dorota: Rodičove její jsou Matka Judyt. Otec Adam Podrážka Mynář Borovský. Kmotrové jsou Dorota Vikova, Mynářka Nezdická,
Kateřina Hauffová z Borov. Jan Mraček z Borov.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
- papírová pečeť
- etiketa mlynářského výrobku