Prokopův mlýn

První zmínka o mlýně je z roku 1564, kdy byla paní Lidmila z Vartemberka, manželka Adama z Roupova zažalována pražskou kapitulou, že u místního kostela rozebrala hřbitovní zeď na vodní taras ke mlýnu a tím způsobila, že na se hřbitov chodil pást dobytek. (PŠ)

Roku 1592 odvádí nezdický mlynář měřici mouky do Vřeskovic. (PŠ)

1656 jako kmotra Dorota Vlkova, mlynářka nezdická

1837 Josef Prokop

V obou světových válkách nezdičtí mlynáři poctivě pomáhali svým sousedům i za značného rizika, jaké jim hrozilo. Kroniky se několikrát zmiňují, že se, narozdíl od tohoto mlýna, v ostatních řádně krade. (PŠ)

1930 Jan Prokop

Po válce doba mlýnu ani rodině mlynáře nepřeje - zprvu znárodněna výroba elektrické energie, po převratu v roce 1948  odchází čeledíni do pohraniční a ostatní za vyššími výdělky do Plzně. V roce 1949 z mlýna odešel poslední mládek a zůstal jen dlouholetý stárek  Hlaváč z Přeštic, který mlel s mlynářem sám. 10. ledna 1950 je pak zastaveno mletí a  v intencích doby je říjnu 1950  zatčen a v  zinscenovaném politickém procesu 30.6. 1951 odsouzen za velezradu na 18 let mlynář  Jan Prokop a jeho majetek zkonfiskován (stejně dopadl i jeho švagr, mlynář v Borovech). Nepomohly petiční podpisy 500 občanů z okolních vesnic a Přeštic, které potvrzovaly, že Jan Prokop přes značná rizika pomáhal za okupace rodinám postižených, protože cílem procesu bylo „odsouzení venkovského boháče, který nelítostně vykořisťoval“. Propuštění z Jáchymova přinesla až amnestie v květnu roku 1960.  Rozsudek byl v roce 1990 zrušen v celém rozsahu. (Luděk Bouchner)

Po "revoluci" se rozkradený mlýn v restituci vrátil potomkům původních majitel, kteří jej zrekonstruovali a částečně opět uvedli do provozu. (PŠ)