Obdélné patrové stavení kryté sedlovou střechou, částečně podsklepené, v přízemí zděné ale i roubené, omítané, v patře hrázděné, bedněné. Krytina tašková, komínová hlava cihelná, zděná. Dispozice tradičně trojdělená, pravá. Strop světnice trámový.
Areál sloužil nejpozději po druhé světové válce jako zahradnictví. Východní skleník je zachycen na letecké ortofotografii z r. 1946.
Stavení pochází s jistotou z doby před rokem 1843, neboť je zakresleno v mapách stabilního katastru. Půdorysná stopa, zaznamenaná v povinném otisku i v indikační skice, se neliší a je shodná se současným stavem. Dům včetně přístavku je zde vyznačen žlutě jako spalný. Oproti současnému stavu resp. skutečnosti je ve skice za hlavní označené západní štítové průčelí, jde však zřejmě o mýlku, případné změně orientace domu by snad mohlo odpovídat pouze nezvyklé umístění kuchyně v síni u vchodu. Mapy stabilního katastru rovněž napovídají, že šlo původně o mlýn, přímo na hraně jižního podélného průčelí je zakreslen protáhlý drobný rybník napájený náhonem, v indikační skice je navíc k jižní fasádě tužkou přikreslen piktogram vodního kola.
Dům se nachází na východním okraji jádra malého města Verneřice, při hlavní silnici resp. ulici Českolipská ve směru na Loučky. Zástavba je v tomto místě již rozvolněná, od konce poslední kompaktní řadové zástavby po obou stranách ulice (v městečku ojedinělé) je objekt vzdálen cca 150 metrů. Jde o solitérní drobný areál, jehož základem je od ulice a meandru paralelního Bobřího potoka odsazené stavení, přístupné přes betonový mostek. Areál dotvářejí na jižní a východní straně umístěné objekty někdejšího zahradnictví: skleníky a kotelna. Dům stojí na rovině, není příliš nápadný. Z jižní strany ho původně tečoval náhon, dnes jen od západu v reliktu patrný, a rybník, dnes beze stopy zaniklý.
Obdélný patrový dům trojdílné levé dispozice je završen sedlovou střechou. K hlavní hmotě je při většině délky zadní podélné fasády přistavěna za odsazením čtvercová zděná a dále až k úrovni zadního štítu obdélná dřevěná část, obě kryté pultem, o dvou sklonech. Dům se k ulici a mostku obrací právě zadní podélnou fasádou s přístavky, do dvora k jihu je pod mírně vysunutou pavlačí umístěn hlavní vstup, k východu je orientována čelní štítová fasáda. Dům je částečně podsklepený. Přízemí je zděné, v zadní části roubené, omítané. Patro je hrázděné, včetně pavlače bedněné. Hrubá omítka přízemí je přírodní okrová, jen místy jsou dochovány relikty původní hladké omítky. Bednění patra i štítů je tmavě zpatinované. Prostá sedlová střecha je krytá taškami vlnovkami, zamechovanými a zašedlými. Obě roviny střechy jsou bez světlíků, při hřebeni z jižní strany vystupuje čtvercová komínová hlava z pálených cihel, se zbytky omítky.
Výraz domu je dán skladbou a opláštěním užitých konstrukcí, kde se světlejším omítaným přízemím kontrastuje tmavé bedněné patro včetně štítů. Fasáda v přízemí je bez členění, pouze okna rámují širší šambrány lemované páskem. Bednění horní partie je v přední části se zalištováním a jemnějšími detaily (vyřezávané obloučkové prkno v úrovni korunní římsy), v zadní části obyčejné, bez zalištování. Okna do světnice v přízemí jsou dvoukřídlá, do latinského kříže dělená, sdružené okno do komory dvakrát šestitabulkové. Okna v patře jsou novodobě utilitárně napevno bez dělení zasklená.
Interiér: Hlavní vstup do středního dílu je z jižní strany, do otevřené kuchyně, která je umístěna po pravé ruce. Na ni se váže komínové těleso. Vlastní síň se nachází za kuchyní. Vpravo za komínem je přístup do světnice. V čele vpravo je vchod do přístavku a před ním pod poklopem vstup do sklepa, v čele vlevo bedněné jednoramenné schodiště do patra. Pod ním nízký vstupní otvor do podružné komory, vedle standardní dveře do komory hlavní po levé ruce. Světnice je tedy umístěna na východní straně, je jednoprostorová, bez světničky.
Hlavní a podružná komora se nachází v západním dílu domu. Sklepní prostory tvoří schodišťová šíje a jedna místnost pod podružnou komorou. V patře jsou nad světnicí dvě rovnocenné místnosti shodné velikosti. V severní části síně vyúsťuje schodiště z přízemí a na půdu pokračují žebříkové schody tentokráte již nebedněné, orientované od východu k západu.
V třetím dílu jsou dvě komory, oproti světnicím kratší. V jižní stěně síně je vstup na pavlač, která je předsazena před druhý a třetí díl domu. Pavlač s komorou propojuje jen okénko, nikoliv dveře. Půdní prostora je nedělená, podkroví je nezobytněno, půdou prochází omítané komínové těleso čtvercového průřezu, v druhé etáži mírně zúžené.
Konstrukce, materiály a povrchy: Budova je v přední části (východ a jih) v přízemí zděná, zřejmě z kamene, což je patrné v severním přístavku, kde je přístavkem skrytá severní podélná fasáda názorně neomítaná. Zděná je kuchyňská část a komín. Od druhého dílu jsou zadní obvodové ale i vnitřní stěny v přízemí roubené. Zadní štítová stěna je zřejmě rovněž celá roubená, avšak od jihu zděnou plentou zakrytá. Sklep je kamenný. Patro je hrázděné, zavětrované ve východní štítové stěně pozoruhodně ondřejskými kříži (celkem čtyři, dva na každou místnost). V dalších částech již standardně šikmými vzpěrami při sloupkách. Hrázděné jsou jak obvodové, tak i vnitřní stěny patra. V přízemí je strop nad světnicí trámový, pohledový, z překládaných prken, vápnem bíle natíraný. Zdobnost je jen decentní, prkna mají sražené hrany s výběhy. Stropy v ostatních místnostech jsou rovněž trámové, s mezilehlými plochami omítanými, v zadní komoře pouze s pohledovým prkenným záklopem. V kuchyňské vstupní části jsou klenby do pasů. Podlaha ve světnici je ze širokých prken, z části ale i dlážděná. Ve sklepě jsou stěny omítkou zatřené, valená klenba neomítaná, podlaha patrně hliněná.
V patře mají trámové stropy pouze prkenné záklopy, podlahy jsou obtížně čitelné, pod vrstvou slámy udusané, původně však zřejmě prkenné. Krov je hambalkový, hambalky jsou podepřené v ose jednou středovou stojatou stolicí zavětrovanou jen šikmými vzpěrami. Střešní tašky jsou zespodu viditelné, položené na vodorovných latích ztužených místy i svisle mezi krokve vloženou vždy jednou svislou latí.
Objekt je vzhledem ke svému hmotovému, dispozičnímu i konstrukčnímu uspořádání představitelem tradiční, pro region typické lidové architektury. Jeho hodnota spočívá jak v jedinečném navrstvení obvyklých konstrukcí (kombinace zdění, roubení a hrázdění), tak i v jejich zpracování (např. forma křížového zavětrování hrázdění) či utváření dispozice (kuchyně v přední části u hlavního vchodu). Dům rovněž přispívá k vesnickému charakteru maloměsta.
Budova bývalého mlýna, který později sloužil jako zahradnictví. Obdélné patrové stavení kryté sedlovou střechou, v přízemí zděné ale i roubené, v patře hrázděné. Areál dotváří několik skleníků, charakteristická je kotelna s vyšším čtvercovým komínem.
Dům se nachází na východním okraji jádra malého města Verneřice, při hlavní silnici resp. ulici Českolipská ve směru na Loučky. Zástavba je v tomto místě již rozvolněná, od konce poslední kompaktní řadové zástavby po obou stranách ulice (v městečku ojedinělé) je objekt vzdálen cca 150 metrů. Jde o solitérní drobný areál, jehož základem je od ulice a meandru paralelního Bobřího potoka odsazené stavení, přístupné přes betonový mostek. Areál dotvářejí na jižní a východní straně umístěné objekty někdejšího zahradnictví: skleníky a kotelna. Dům stojí na rovině, není příliš nápadný. Z jižní strany ho původně tečoval náhon, dnes jen od západu v reliktu patrný, a rybník, dnes beze stopy zaniklý.
Dům je ve většině partií velmi dobře dochován. Avšak dochované konstrukce jsou na hraně své životnosti.
Objekt č. p. 191 se nachází ve východní části Verneřic v ulici Českolipská u Bobřího potoka. Objekt historicky sloužil především jako mlýn, nejpozději od 2. poloviny 20. století však areál sloužil jako zahradnictví, což dokládá přítomnost skleníku.
Objekt pochází z doby před rokem 1843, jelikož je zachycen již na císařských povinných otiscích stabilního katastru ve stejném půdorysu jako dnes. Jedná se o obdélný patrový dům se dvěma přístavky (zděný a dřevěný), krytý sedlovou střechou. Objekt č. p. 191 je dochován bez velkých přestaveb. Objekt je však zchátralý, je dlouhodobě neudržován. Konstrukce jsou již na hraně životnosti, což je patrné zejména u dřevěných konstrukcí a střešní krytiny, díky čemuž do objektu proniká vlhkost, jak je možné pozorovat na doložené fotodokumentaci. Jedná se o představitele typické lidové architektury severozápadních Čech. KÚ ÚK OKP nedoporučuje objekt č. p. 191 k prohlášení za kulturní památku zejména z toho důvodu, že konstrukce nejsou v dobrém stavebně-technickém stavu, objekt vykazuje známky dlouhodobé neúdržby a památkové hodnoty nejsou natolik významné, aby bylo možné objekt prohlásit za kulturní památku. Navíc existují vážné pochybnosti o tom, že po prohlášení za kulturní památku bude chátrající objekt opraven.
se jedná o stavbu s velkou mírou autenticity, a to ve hmotě, historických konstrukcích i vnitřní dispozici. Dále se zde dochovalo velké množství původních architektonických prvků a hodnotných řemeslných detailů. Stavebně-technický stav objektu sice skutečně celkem objektivně není ideální a odpovídá tomu, že dům v současnosti není užíván k obývání a pravidelně udržován. Takový stav domu, který by neumožňoval úspěšnou a k památce šetrnou obnovu dožilých částí při zachování jeho autenticity a památkových hodnot, však nebyl v průběhu řízení doložen. Náhrada dožilých a zničených dřevěných stavebních prvků za nové, při dodržení tradičních stavebních postupů, je běžnou součástí obnov dřevěných, památkově hodnotných objektů. Za památkově hodnotné tedy nelze považovat pouze samotné stavební konstrukce a materiály, ale také původní technologii stavby a obnovitelné detaily tradičního stavitelství, tj. způsob jejich zpracování.
Objekt bývalého mlýna, pocházející nejpozději zpočátku 19. století, je velmi hodnotnou ukázkou patrového venkovského stavení, dokládajícího mizející konstrukční specifika a řemeslné tradice zdejšího regionu. Zajímavé je též vnitřní dispoziční řešení objektu.
Dům je ve velmi zanedbaném stavu, je patrné zatékání střechou, chybí některé výplně okenních otvorů, opadává omítka, komínová hlava je rozpadlá, v podkroví chybí podlahy. To svědčí o dlouhodobé neúdržbě, patrné již od doby vysídlení původních obyvatel. Ze záznamů roku 1921 vyplývá, že dům sloužil jako nájemní. Lze předpokládat, že i tehdejší nájemníci prováděli jen běžnou údržbu.
Z map stabilního katastru lze dovodit, že dům prošel zřejmě několika vývojovými etapami, byť se na svém půdorysu příliš nezměnil. V povinném císařském otisku je hlavní průčelí spalného domu označeno směrem k pozemku p.p.č. 240 k.ú. Verneřice, což byla vodní plocha, dnes již zaniklá.
V indikační skice pak je jako hlavní průčelí označen západní štít. Vstup do domu je z jihu. Druhý přístup je možný přes přistavenou kůlnu na severní straně. Velmi netradiční je umístění kuchyně v I. N. P., což svádí k domněnce, že dům možná obývaly dvě rodiny nebo sloužil pouze pro podnikání a nebyl trvale obýván. Tomu by nasvědčoval jeho stav zejména v podkroví. Je nepochybné, že provedenými úpravami pozbyl své původní dispozice a dnes je nesourodou směsicí úprav, které byly prováděny v závislosti na daném způsobu užívání.
dům se zachoval ve vysoké míře autenticity s množstvím původních architektonických prvků a hodnotných řemeslných detailů. Jedná se o zděné, roubené a brázděné historické konstrukce, o různé výklenky ve zdech, dřevěná schodiště, trámové stropy, záklopy, klenby ve vstupní ěásti a ve sklepě, okenní šambrány, nebo původní dveře a okna v interiéru. Dlouhodobá neúdržba sice poznamenala do značné míry stavebně- technický stav objektu, absence stavebních zásahů ale naopak napomohla zachování výše jmenovaných památkově hodnotných prvků v nebývalé míře a původnosti.
Uvedený rozdíl v označení hlavního průčelí domu mezi indikační skicou a císařským otiskem mapy stabilního katastru se týká většího množství objektů v této lokalitě, a to nejenom dřevěných, ale i některých zděných objektů. Že by tato změna byla u všech těchto objektů důsledkem přestavby, se zdá nepravděpodobné. Shodná půdorysná stopa objektu od indikační skici až po dnešek naopak předpokládá malé množství razantních stavebních zásahů.
Předmětný patrový objekt, bývalý venkovský mlýn, vystavěný nejpozději na počátku 19. století, se zachoval s velkou mírou autenticity, a to ve hmotě, konstrukcích, vnitřní dispozici i hodnotných řemeslných detailech.
Při stavbě tohoto venkovského domu byly použity v přízemí zděné a roubené konstrukce, v patře pak brázděné (formou křížového zavětrování brázdění). Jejich stavebně-technický stav sice není ideální, poškození jsou ale spíše lokálního charakteru, a odpovídají tomu, že objekt není dlouhodobě užíván k obývání a pravidelně udržován. Takový stav domu, který by neumožňoval úspěšnou a k památce šetrnou obnovu dožilých částí při zachování jeho autenticity a památkových hodnot, však nebyl v průběhu řízení doložen. Náhrada dožilých a zničených dřevěných stavebních prvků za nové, při dodržení tradičních stavebních postupů, je běžnou součástí obnov památkově hodnotných objektů. Za památkově hodnotné tedy nelze považovat pouze samotné stavební konstrukce a materiály, ale také původní technologii stavby a obnovitelné detaily tradičního stavitelství, tj. způsob jejich zpracování. Objekt má tak vysokou výpovědní hodnotu o dobovém stavitelství. Předmětný bývalý mlýn, pocházející nejpozději z počátku 19. století, je velmi hodnotnou ukázkou patrového venkovského stavení, dokládající mizející konstrukční specifika a řemeslné tradice zdejšího regionu.
Absence průběžné modernizace objektu umožnila zachování velkého množství původních architektonických prvků a řemeslných detailů. Jedná se o zděné, roubené a hrázděné historické konstrukce, o různé výklenky ve zdech, dřevěná schodiště, trámové stropy, záklopy, klenby ve vstupní části a ve sklepě, okenní šambrány, nebo původní dveře a okna v interiéru.
Zajímavé je též vnitřní dispoziční řešení objektu, které se zřejmě zachovalo ve velké míře v původní podobě. Zajímavostí je atypické umístění kuchyně ve vstupním prostoru.
