Historie
Obecná historie:
Augustin Malíšek (†1926) vedl původně se Slatinicích podnik pro výmalbu kostelů. Roku 1914 přestavěl statek čp. 14 na Hanáckou pražírnu žitné kávy, později známější pod obchodním názvem Hanačka 49°33'52.31"N, 17°05'52.59"E. Sestává z provozních budov ve dvoře a výstavné budovy administrativní a skladovací do ulice, která se dochovala v původní podobě, s nástavbou patra, provedenou po požáru v roce 1937. Armádní zakázky potravin umožnily Malíškovi hned po válce investovat do dalšího průmyslového podniku. Automatický parní mlýn, označovaný jako největší na střední Moravě, vyprojektovala a zařídila pardubická strojírna Josefa Prokopa synové. Architektonické řešení nese znaky typické pro stavby této firmy po první světové válce (mansardové střechy, režné fasádní zdivo), jeho autor však zatím není znám. Celek sestává ze samostatně stojící haly energocentrály, čtyřpodlažní mlýnice a nejvyšší části s obilními sily. Pro převzetí Malíškových podniků byla roku 1922 za účasti Moravsko slovenské banky v Olomouci založena akciová společnost Klas, o deset let později koupil mlýn v dražbě Karel Derrich, mlynář a majitel parní pily v Prostějově. Zrušil pražírnu čekanky ve dvorní části areálu a provozoval zde parní pilu s hoblírnou beden. Podnik byl prodán družstevní společnosti Moragro, po válce přešel pod Slovácké mlýny, po znárodnění byl krátce zastaven, ale roku 1957 pro pardubický n. p. Mlýny a těstárny rekonstruován. Přestavbu prováděla opět Prokopka, po znárodnění pod názvem Továrna na mlýnské stroje, mlýn vybavila pneumatickou dopravou mouky, první v republice. Provoz mlýna ukončila soukromá společnost roku 1997, dnešní vlastník jej však v roce 1999 obnovil, znovu vystrojil moderním zařízením a pečlivě opravil jeho budovu.
Lukáš Beran
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
Mnoho záznamů se však nedochovalo a dalším významným datem ve vývoji slatinického mlynářství je až rok 1919, kdy na zakázku slatinického podnikatele A. Malíška došlo k výstavbě nové moderní budovy mlýna. Místo zadání stavby bylo vybráno blízko pramenů v tzv. "močidlách" a v témže roce byl dán mlýn do provozu.
Později v roce 1932 parní mlýn za koupil K. Derich. Byla zde zároveň s mlýnem zřízena pila. Přestože mlýn i pila prosperovali, Derich těsně před okupací prodal celý objekt společnosti Moragro - Brno, která vedla mlýn i pilu po celou dobu války.
U mlýna silo na 100 vagonů obilí
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
V roce 1947 se novými majiteli staly Slovácké mlýny, které zde měly i centrální ředitelství.
1.3.1948 byl mlýn i pila dány pod národní správu a znárodnění mlýna bylo uskutečněno 1.1.1949.
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
Mezi lety 1951 - 1957 objekt sloužil pouze jako skladiště mouky a obilí.
Při opravě a modernizaci mlýna v roce 1957, kterou provedl n. p. Továrna na mlýnské stroje Pardubice bylo použito poprvé v naší republice i celé střední Evropě pneumatické vzduchové zařízení pro přepravu mlýnských výrobků. Mlýn byl dán opět do provozu o rok později a jeho majiteli zůstali mlýny a těstárny n. p. Pardubice, závod Olomouc.
Od roku 1991 již pod názvem Mlýn Slatinice - 707 začal prodej moučných výrobků. Společnost McRex, v.o.s.
Mlýn Slatinice, v roce 1994 doplnila technické zařízení a vybavení mlýna pro mletí pšenice. Modernizace se dočkaly i prostory expedice a skladu. Staré pytlování, tj. zařízení na jutové pytle, bylo nahrazeno novou pytlovací linkou z Itálie na papírové pytle.
Roku 1995 se majitelem mlýna stal pan Šlimbach. Došlo ke snížení zaměstnanců na 14 pracovníků, zbylá část odcházela do provozu ve Věrovanech, a tak nové zařízení zůstalo téměř nevyužité a provoz mlýna byl omezen na minimum. Následující rok jsou ze mlýna odvezeny mlýnské stroje a v roce 1997 je provoz mlýna ukončen.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1932-1938 - Karel Derrich (RR)
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
