Historie
Obecná historie:
Vodních mlýnů bylo kdysi v Hranicích šest, do jejich znárodnění v roce 1949 pracovaly však již jen tři. Dva z nich, mlýn Kratochvilův a Ležákův, ležely na vodní strouze s nestálou vodou, vedenou od stavu na Veličce ve Velké k Hornímu dvoru v Hranicích a dále k městu nad ulicí Na Hrázi až k Ležákovu mlýnuv Gallašově ulici, kde strouha ústila opět do Veličky. Třetí vodní mlýn, Váňův, ležel na potoku Ludině v ulici Mlýnský příkop, č. 6, proti budově gymnázia. Do konce 20. století byl ještě v provozu bývalý mlýn Kratochvilův, začleněný jako Mlýn Hranice do n.p. Mlýny a těstárny Pardubice.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Mlynářská rodina Klichů držela mlýn už počátkem 16. století až do třicetileté války, kdy byl mlýn vypálen a zpustl.
Události
- Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Opuštěný mlýn zabral kníže Dietrichštejn a vyplatil dědické podíly posledního mlynáře Pavla Klicha.
Vrchnost mlýn opět postavila a dala do provozu a pronajímala jej jako dominikální mlýn nájemným mlynářům za roční nájemné 170 zl., vrchnostenská správa byla však povinna jako u všech dominikálních mlýnů opravovat vodní kolo a vodní koryto vlastním nákladem.
R. 1771 však vrchnost mlýn prodala mlynáři Václavu Závěšickému, jehož vdova se pak provdala za mlynáře Silvestra Kellnera. Mlýn dostal při konskripci čp. 140. Klichovský mlýn měl troje složení a kašník.
Kellner mlýn v první polovině 19. století přestavěl a v té podobě se udržel až do r.1980.
1904 byl držitelem mlýna mlynář Leopold Mansbart.
První světová válka (1914–1918)
1926 mlýn přestavěn
od r. 1930 mlynář Jaroslav Ležák. Mlýn byl zařízen na vodní, parní i elektrický pohon i na výrobu elektřiny.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Mlynář Ležák pracoval ve mlýně i po znárodnění mlýna, kdy byl mlýn převzat n.p. Severomoravské mlýny Olomouc. Provozováno tam bylo již jen šrotování pro zemědělská družstva. Po Ležákově tragické smrti v r. 1968 byl provoz mlýna zastaven. Objekt sloužil pak jen jako obytná budova. Po zboření starých domků ulice Na Hrázi a na levém břehu potoka Veličky v Gallašově ulici pro výstavbu nového sídliště byla roku 1980 zbořena též budova starého mlýna. Pro starší generaci Hraničáků to byl Mansbartův mlýn, pro mladší Ležákův.
Události
- Zánik mlynářské živnosti
- Zánik budovy mlýna
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Klich
- Závěšický
- Kellner
- Mansbart
- Ležák
Historie mlýna také obsahuje:
Klich - od počátku 16. století až do 30leté války.
Dietrichštejn
Závěšický - od roku 1771
Kellner
Leopold Mansbart 1904
Jaroslav Ležák 1930 - 1968
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
