mlýn Baňov

Poslední mlýn, na který můžeme za Nalžovicemi na potoku Musíku narazit, je mlýn v Nalžovickém Podhájí v osadě Baňov. Tento mlýn s číslem popisným 26 pracoval s kolem na svrchní vodu, kterou si bral z rybníka vytvořeného na potoku Musíku.
K ocejchování mlýna došlo roku 1881, kdy byl v držení Anastázie Doubravové. Normální znamení neslo tedy iniciály AD.761 Anastázie Doubravová již 15. února 1879 uvedla, že k mlýnu patřily ještě následující pozemky nade mlýnem s čísly parcelními: 161- skaliska, 162- pastvina, 169- rybník, 170- louka, 180- louka, 181- pastvina a pod hrází rybníka: 165 louka, 166 pastvina a 167 rybníček. Tudíž tak nemohlo dojít k zavodňování cizích pozemků, neboť ty kolem mlýna patřily právě k němu. Jako majitel ve vodní knize je veden Josef Čámský, který byl 24. ledna 1879 vyzván okresním komisařem Simonym, aby si zažádal o zřízení normálního znamení. Je tedy otázkou, jak ve mlýně působily Doubravová s Čámským. Neboť 24. ledna 1879 měl mlýn v držení Josef Čámský, hned nato 15. února 1879 Anastázie Doubravová a také v roce 1881, kdy byly její iniciály uvedeny na normální znamení. Její jméno však nenajdeme ve vodní knize.
Pokračovatelem mlynářské živnosti v osadě Baňov byl František Čámský, který 27. března 1901 zodpověděl okresnímu hejtmanství položené otázky ohledně vodních práv ze dne 1. března 1901: (…) Mlýn tento přešel dědictvím po mém otci na mne takže děd můj jej koupil; práva vodní co doklady nemám žádné, poněvadž od rybníka až pode mlýn jak v plánku c. k. ev. geometrem naznačeno strouhy jakož i jalový potok teče mezi pozemky mými… Veškerou vodu tekoucí od rybníka Musíka v katastru Dublovickém používám sám neb jalový potok dle skizzy v téka do rybníčku č. kat. 169 odkud vedena jest mlýnskou stokou voda ve výšce 40 cm kde žene dvě mlýnská kola Služebnosti neb závazky nemám žádné anto voda od mlýna mého tekoucí v padá do Vltavy.“ Z výpovědi Františka Čámského vyplývá, že už jeho dědeček mlýn koupil, avšak není jasné, kdy ve mlýně působila Anastázie Doubravová, protože František Čámský její jméno vůbec nezmiňuje.
Také můžeme odvodit, že Josef Čámský byl otec Františka Čámského. Mlýn ležel na samotě, neměl závazky ke svému okolí a nemusel řešit spory s dolním mlynářem, protože voda z jeho mlýna tekla přímo do Vltavy.

Majitelem objektu se stal v roce 1911 Augustin Plavec. O Plavcovu provozovnu se zajímal v lednu 1931 technický komisař a ve zprávě pro okresní úřad shledal, že mlýn nebyl dosud schválen po stránce živnostenskoprávní ani vodoprávní. Mlýnská provozovna sama vykazovala četné nedostatky z bezpečnostního hlediska.
Plavec tak požádal 21. listopadu téhož roku o živnostensko-policejní a vodoprávní schválení mlýnské provozovny. Dne 5. září 1933 se sešel rada politické správy jako řídící komise s technickým komisařem jako technickým znalcem, dále se starostou obce Nalžovic a s mlynářem a se sousedy a proběhlo komisionální šetření. Na jeho základě získal Plavec 25. září 1933 živnostensko-policejní a vodoprávní schválení mlýnské provozovny. Majitelem mlýna se v roce 1934 stal Josef Hořejší, který si v témže roce vzal Marii, dceru Augustina a Petromily Plavcových. O provoz mlýna se však nadále staral Augustin Plavec.
Dne 2. září 1934 upozornil starosta obce Nalžovice František Šiška okresní úřad v Sedlčanech na to, že Augustin Plavec dosud nevyhověl podmínce souseda Václava Sůsy, stanovené při kolaudaci dne 25. září 1933. Sůsa Plavce prosil o to, aby se stávající stavidlo předělalo na posunovací a k úniku vody docházelo pozvolna, neboť při náhlém vytažení stavidel mu voda poškozuje jeho louku pod splavem. Obecní úřad v Nalžovicích už ho za to několikrát napomínal, ale Plavec na to nebral zřetel, a tak se starosta obce obrátil na okresní úřad v Sedlčanech. Plavec nato zřejmě podmínku splnil a 2. května 1935 získal od okresního úřadu v Sedlčanech povolení k živnostenskému užívání jeho provozovny.
Mlýn fungoval do 23. listopadu 1941, kdy byl na základě vyhlášky ministerstva zemědělství ze dne 12. listopadu 1941 o dočasném zastavení některých mlýnů uzavřen. Přesto Plavec 10. prosince 1941 mlynářskému ústředí oznámil, že hodlá ve svém mlýně odstranit kolo na svrchní vodu a nahradit ho Francisovou turbínou. Protože nebyl mlýn v provozu, nemohlo mlynářské ústředí tuto záležitost projednat. Byť se Plavec po válce snažil obnovit svůj mlýn – opravil ho – ústřední komise, zřízená ministerstvem výživy, rozhodla o tom, že mlýn není nutné obnovit.