Nepochopil jsem ale, proč posudek dopadů na ochranu a rozvoj přírody dostal za úkol zpracovat odborník, který je činným architektem a vyučujícím na ČVUT. Doteď jsem si myslel, že odborníky na ochranu přírody je lepší hledat mezi přírodovědci.
Chápu zadavatele tohoto posudku, že asi jeho zpracovateli neřekl o širších souvislostech s touto kauzou, neb má asi spíše zájem, aby se tato stavba zrealizovala, přestože tuší, že by realizace stavby byla zločinem jak pro zdejší krajinu, tak pro místní i širokou veřejnost. Posuzovatel zhodnotil zlepšení vzhledu stavby zřejmě k historizující formě, která by mohla evokovat stavbu mlýna. To ale není problém tohoto místa.
Historizující rekonstrukce by přicházela do úvahy v momentě, kdy mlýn ještě v nějaké podobě stál, možná by bylo zajímavé tam udělat muzeum mletí obilí či podobný kulturní artefakt. Však na místě, kde dlelo jen několik lidí, vybudovat obydlí pro masu obyvatel, kteří budou jezdit sem a tam mnoha auty, je nesmysl.
Případ, kdy úředník podle předpisu starého 30 let schválí parcelu ruiny mlýna, ve kterém kdysi bylo několik lidí, jako místo pro bydlení mnohonásobku obyvatel ještě k tomu v současné automobilové době,
může být jen z nezpůsobilosti, nedbalosti nebo pod silným nátlakem jakéhokoliv druhu. Vše je hodně špatně. Mírně řečeno.
Původně bylo v návrhu 80 bytů, později 40, 25 a dnes 11 bytových jednotek, ale počet zhruba 45 parkovacích míst se nemění, stejně jako podlahová plocha. Dohromady s dětmi se dnes může počítat třeba s 60 osobami. Údajně. Nechce se mi věřit, že by po kolaudaci zůstaly byty s velkorysou plochou kolem 200 m2, když vyzdění příček je taková maličkost, která už úřady nebude zajímat.
Obrovský nárůst provozu auty však zdejší úzká, dnes už hlavně pěší komunikace neumožňuje. Proto vznikl projekt, kde se komunikace rozšiřuje na hranici národní přírodní památky (při podrobném
prostudování projektu je ale zřejmé, že bude nutné jít ještě dál) a cesta pro pěší byla navržena podél potoka, kterou se zničí část krajiny.
Projektanti se musí nějak živit. Ale ničením krajiny a životního prostředí i za peníze není etické. Lidé, kteří ve velkém množství navštěvují tento prostor a většinou žijí v panelácích na blízkých sídlištích, budou nenávidět nejen developera a architekta, ale i ty, co tam budou bydlet.
V současném stavu tohoto místa a stavu ruiny Trunečkova mlýna je myslitelné zkultivovat tuto plochu prostorem pro zastavení se, odpočinek, pro hru dětí s rodiči, což není problém navrhnout a vytvořit.
Bylo by možné i dál nechat vývoj místa čistě na přírodě, která z něj už teď úspěšně tvoří novou divočinu a přitom dovoluje zavzpomínat na utichlý ruch někdejšího mlýna, vhodné místo pro rekreaci těla i duše.
Plánovaný bytový komplex by s někdejším mlýnem už sdílel nanejvýš název. A ta krásná vizualizace z minulého článku? Mistrná mystifikace, kde místo další budovy jsou vzrostlé stromy a největší budova z plánovaných čtyř je celá skrytá za domečkem v popředí, který se tak jeví jako zobrazení celého záměru. Jen ten, kdo hledá, zjistí celou obludnou skutečnost…
Z lásky k zdravému rozumu a pěknému žití
napsal v Praze 12. 1. 2022
Kurt Gebauer
