Areál vodního mlýna sestává ze tří kolmo na sebe navazujících částí obdélného půdorysu, které tak zaujímají tvar písmene U. Chráněno včetně technického zařízení. Mlýn je zmiňován již počátkem 17. stol., stav. úpravy v 18. století a 1. pol. 19. století.
Mlýn Kožlí je situován v údolí Janovického potoka na samotě poblíž zříceniny hradu Kožlí, ve svažitém terénu. Sestává ze tří kolmo na sebe navazujících částí obdélného půdorysu, které tak zaujímají tvar písmene U. Předmětem ochrany je areál vodního mlýna č.e.2 - mlýnice s obytnou částí včetně technického zařízení mlýna - mlýnská hranice v suterénu budovy mlýnice, palečné kolo v suterénu, dochované části převodů - zejména kovových hřídelí a převodových kol, mlýnské složení s kamennými mlýnskými koly v přízemí mlýnice, válcový mlýn firmy Jan Prokopec, původní elektrická rozvodná deska vedle vstupu do mlýnice, dva vysévače, centrifuga na odstranění plev v přízemí mlýnice, dopravníky, pomocná zařízení v patře mlýnice (pozůstatky převodu pohonu vedoucího od mlýnice do stodoly)), bývalé hospodářské stavení (dnes hospodářské křídlo hlavního objektu), stodola, náhon a pozemky areálu.
Dochovaný stav objektu je dokladem technického stavitelství nejméně od pol. 17. stol., přičemž technické zařízení odráží vývoj mlynářství až do období první republiky, kdy byl mlýn ještě v provozu. K nejcennějším a nejstarším částem patří budova mlýnice s obytnou částí, kde je zachována starobylá a pro daný stavební druh typická dispozice a cenné vnitřní zařízení. Dochované jsou i další součásti areálu (hospod. budovy, náhon), dokreslující stavební vývoj a způsob využití.
1. obytná budova s mlýnicí a hospodářským křídlem
2. stodola
3. technické zařízení
4. náhon
Zachovalý objekt budovaný po požáru původního mlýna v letech 1666 až 1668, dílče upravovaný a dostavovaný v 19. století, ve kterém se částečně zachovalo funkční strojní vybavení včetně mlýnských kamenů ze 17. století.
Památková hodnota objektu je nesporná vzhledem k jeho stáří a zachovaným částem technického zařízení.
Dochovaný stav objektu je dokladem technického stavitelství nejméně od poloviny 17. století, přičemž technické zařízení odráží vývoj mlynářství až do období první republiky, kdy byl mlýn ještě v provozu. K nejcennějším a nejstarším částem patří budova mlýnice s obytnou částí, kde je zachována nejen původní, velmi starobylá a pro daný stavební druh typická dispozice, ale i detaily jako sporák, chlebová pec, osvětlovací krbeček a technické zařízení - konstrukce mlýnské hranice, mlýnské složení, strojní mlecí zařízení, rozvodná deska atd. Další části objektu - náhon, hospodářské křídlo a stodola, zaznamenané na mapě stabilního katastru z poloviny 19. století, přestože dále přestavované, jsou funkční součástmi areálu, dokreslujícími jeho stavební vývoj a způsob využití.
Mlýn lze datovat do poloviny 17. stol. (mlýn o dvou kolech je uváděný v soupise majetku pro kraj Vltavský panství tejneckého a benického). Vzhledem k situování u hradu a bývalé vsi lze uvažovat i dřívější dobu založení. Konstrukce dvojité mlýnské hranice lze datovat do 1. poloviny 19. století,
pravděpodobněji však do 17. - 18. století. Hospodářské křídlo a stodola pocházejí z 1. poloviny 19. století, s pozdějšími úpravami. Mlýn byl v provozu ještě v období první republiky.
V 90. letech 20. století byla provedena rekonstrukce celého objektu. Součástí rekonstrukce bylo také vybudování obytné půdní vestavby. Objekt je nyní využívaný jako stavba pro rodinnou rekreaci. Mlýnice je nejstarší a nejhodnotnější dochovanou částí objektu. Je zde zachovaná původní typická dispozice, včetně technického vybavení. V části půdorysu hlavní budovy s mlýnicí je technické suterénní podlaží, kde je zachováno šest sloupů a průvlaků původní dvojité mlýnské hranice.
Před rekonstrukcí byl objekt ve velmi špatném stavu, majiteli se podařilo zachovat některé původní konstrukce včetně technického zařízení mlýna. Součástí rekonstrukce bylo provedeni řady rozsáhlých novodobých úprav zahrnujících úpravy dispozice, konstrukcí, interiéru, terénních úprav. Objekt mlýna je součástí historického vývoje Přibyšic - Kožlí, dochované historické části mlýna včetně technického vybavení jsou hodnotnou ukázkou lidového technického stavitelství od poloviny 17. století.
Objekt je ve velmi dobrém technickém stavu. Dochovaný stav objektu je dokladem technického stavitelství nejméně od poloviny 17. století, přičemž technické zařízení odráží vývoj mlynářství až do období první republiky, kdy byl mlýn ještě v provozu. K nejcennějším a nejstarším částem patří budova mlýnice s obytnou částí a detaily jako chlebová pec, osvětlovací krbeček a konstrukce mlýnské hranice, mlýnské složení, strojní a mlecí zařízení atd. Jde o technickou památku jejíž památková hodnota je nesporná.
Mlýn Kožlí je situován v údolí Janovického potoka na samotě poblíž zříceniny hradu Kožlí, ve svažitém terénu. Sestává ze tří kolmo na sebe navazujících částí obdélného půdorysu, které tak zaujímají tvar písmene U.
obytná budova, budova mlýnice a hospodářská část:
Hlavní obytná budova s mlýnicí je umístěna podélně směrem k náhonu, na jižní straně vzhledem k celku, kolmo k potoku, který teče zhruba směrem severojižním. Toto méně obvyklé umístění (mlýny bývají situovány spíše kolmo k náhonu) může být odůvodněno kromě terénní konfigurace i tím, že mlýn měl po jistou dobu dvě mlýnská kola, o čemž svědčí i dosud dochovaná dvojitá mlýnská hranice. Na budovu mlýnice kolmo navazuje hospodářské křídlo, v současnosti uvnitř propojené s hlavní budovou. K hospodářskému křídlu kolmo přiléhá stodola. Budovy jsou přízemní, zděné, omítané, se sedlovými střechami krytými pálenou taškou, na západní straně obytné části je polovalba. Okna jsou obdélného tvaru, výplně jsou nové, dřevěné, respektující původní členění. Zdivo je kamenné, u novějších částí cihelné. Dle informace majitele měl objekt mlýnice stěnu obrácenou k potoku (východní stěna) z trámů utěsněných slámou a s hliněnou omítkou, ta bylo při rekonstrukci nahrazena kamennou zdí. Střechy nad obytnou i bývalou hospodářskou částí jsou prolomeny novodobými vikýři půdní vestavby. Hlavní budova s mlýnicí má na části půdorysu směrem k potoku ještě suterénní podlaží, nutné pro provoz mlýna, a využívá tak svažitého terénu. Jak je zřejmé z dosud neaktualizované katastrální mapy i z mapy stabilního katastru, hospodářské
křídlo původně nenavazovalo na hlavní budovu, mezi nimi byla proluka, což i odpovídá tradičnímu uspořádání starých mlýnů - namletou mouku či ostatní produkty bylo možno přímo odvážet ze spodní úrovně, zatímco zrní k semletí se přiváželo o patro výše.
Vnitřní dispozice budovy mlýnice je poměrně jednoduchá - dveřmi na severní straně se přímo vstoupí do prostoru mlýnice, kde vpravo za dveřmi je chlebová pec. Vpravo dále navazuje světnice (jak majitel zjistil při rekonstrukci, byla k mlýnici přistavěna). V rohu světnice v návaznosti na chlebovou pec za zdí je kachlový sporák. Mezi mlýnici a světnici je vloženo schodiště do podkroví. Podkroví je po rekonstrukci upraveno pro obytné účely, částečně jsou přiznány konstrukce krovu v podobě jednoduché stojaté stolice. Stropy v přízemí jsou dřevěné trámové, s přiznanými trámy a průvlaky, nad nimi je nový strop, podlahy jsou prkenné. Z hlavního prostoru mlýnice vede jednoduché dřevěné schodiště do suterénu, kde je dosud zachováno šest sloupů a průvlaky původní dvojité mlýnské hranice. Ze suterénu je na západní straně přístupný malý klenutý kamenný sklep. Na severní straně vedou ze suterénu dveře do bývalého průjezdu, který je již suterénní součástí hospodářského křídla. Jeho východní vjezd je segmentově zaklenut, strop je plochý. Dodatečně přistavěná část hospodářského křídla navazuje na severní straně na mlýnici a je propojena vnitřními dveřmi.
Jednotlivé místnosti v hospodářském křídle jsou řazeny za sebou a jsou vzájemně průchozí. V jedné místnosti je opravená stájová klenba, ostatní jsou plochostropé. Z hlavní místnosti navazující na mlýnici vede nově (při rekonstrukci) zřízené schodiště do podkroví, které je upraveno pro obytné účely s průchozími menšími místnostmi a koupelnami.
stodola:
Stodola uzavírá dvůr na severní straně. Je průjezdná s vraty uprostřed na širší straně, krov je jednoduchý vaznicový, krokve se opírají o vrcholovou vaznici podepřenou v podélné rovině sloupky s pásky, spoje jsou čepované kolíkované.
náhon:
Náhon je veden od soutoku Janovického a Tisemského potoka, původně byly údajně vedeny náhony dva, z obou potoků. Nynější majitel rozpadlý náhon včetně nádrže zrekonstruoval a nechal vyrobit nové mlýnské kolo dle fotografie z první republiky.
Historie objektu, slohové a autorské určení
Jde o technickou památku, bez autorského určení. Mlýn je zmiňován počátkem 17. století, vzhledem k blízkosti hradu a bývalé vsi je možný jeho vznik i mnohem dříve.
Zachované konstrukce dvojité mlýnské hranice, které musí pocházet z doby před přestavbou mlýna ze dvou mlýnských kol na jedno, jsou značného stáří, bylo by je možno datovat nejméně do 1. poloviny 19. století, pravděpodobněji však do století 18. Hospodářské křídlo a stodola pocházejí nejméně z 1. poloviny 19. století, s pozdějšími úpravami.
Objekt je používán k bydlení.
Stav objektu a současné využití
Objekt je ve velmi dobrém technickém stavu po rekonstrukci v 90. letech 20. století, kdy byla i provedena půdní vestavba. Při rekonstrukci byly provedeny nové stropy, krovy nad mlýnici i hospodářským křídlem, výplně otvorů, omítky, podlahy. Před rekonstrukcí byl objekt ve špatném stavu. Přes značný rozsah rekonstrukčních prací je zde dochováno množství původních konstrukcí, zejména zdivá dokládajícího původní dispozici stavby, a velmi hodnotné části technického zařízení mlýna.
vodní mlýn e.č. 2 v Neveklově-Kožlí je památkově cenným areálem, jehož hodnota je vedle historického významu, tedy kontinuitou umístění vodního mlýna tzv. Klaudovského prokazatelně od poloviny 17. století, dána uceleností a dochováním jednotlivých částí mlýnského areálu. Památkově nej hodnotnější a současně nejstarší částí areálu je budova mlýnice s obytnou částí s dochovanou autentickou dispozicí a cenným vnitřním vybavením jako je sporák, chlebová pec a osvětlovací krbeček. Velmi hodnotné je technologické zařízení mlýna. Přestože areál mlýna zaznamenal v průběhu historie řadu stavebních zásahů, tyto úpravy zásadním způsobem nepoznamenaly architektonický charakter areálu. Z výše uvedených důvodů splňuje areál vodního mlýna e.č. 2 v Neveklově - Kožlí podmínky pro prohlášení věci za kulturní památku ve smyslu ustanovení § 2 zákona č.20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
