mlýn Rožatov, Nový mlýn, mlýn za Ptákem

Mlýn stál od 16. století, byl v majetku Rožatových, kteří zde vlastnili i pilu a vinopalnu a domy v Mladé Boleslavi.

O mlýnu se zmiňuje Dr. Herčík v "Boleslavských mlýnech"

1543 potvrzení manželů dcer mlynáře Adama na výplatu věna, které měly na mlýně "za Ptákem poblíž michalovického mostu".

pod mlýnem brod přes Jizeru "nad velkým lomem pod mlýnem za Ptákem"

1547 po porážce povstání musel Arnošt Krajíř zapsat boleslavské panství v manství císaři Ferdinandu I., uveden "most pod Michalovici s krčmou, mlýn za Ptákem", takto jmenován i v listině císaře Maxmiliána II. z roku 1576, propouštějící boleslavské panství z manství

kšaft posledního z Krajířů Adama, odkazující manželce Martě z Veselice Kosmonosy: "Rožátov s clem a řekou k mostu"

1595 Bohuslav Joachim Hasištejnský z Lobkovic prodává boleslavské panství městu: "nad velkým lomem pod mlejnem za Ptákem, jenž nyní Loužovský slove, kudy se na louky dalevské přejíti může"

1606 mlýn postaven z kamene

Na počátku 17. století patřila obec Rožátov včetně mlýna Bohuslavu Jáchymu Hasištejnskému z Lobkovic, který dal do průčelí mlýna zazdít rodové znaky své a manželky Evy, rozené z Valdštejna, s letopočtem 1606.

BOHUSLAV JOACHIM HASISTEYNSKY Z LOBKOWICZ NA 

ZAMKV MLADEM BOLESLAWI KOSMONOSICH A KRVLICHV

G. M. C. RZIMSKEHO RADDA

EWA HASYSSTEJNSKA LOBKOWSKA ROZENA Z WALDSSTEY-

NA NA ZAMKV MLADEM BOLESLAWI KOSMONOSICH A 

KRVLICHU 1606

1656 Jan Kavalír, manž. Salomena

1737 hraběnka Izabela Marie Černínová z Chudenic emfyteuticky prodala mlýn o 6 složeních s pilou mlynáři Ondřeji Kumpertovi za 1.600 zl. Přimlýněny Kosmonosy, Bakov, Podlázky, Debř, Dalovice, Michalovice, Hrdlořezy a Bukovno.

1748 Tereziánský katastr: "mlýn o 6 kolech s pilou na stálé vodě a s 5 stoupami na stálé vodě pro mletí krup, mimo to pro mletí sladu v době velké vody mele povodník o 1 kole na stálé vodě".

1755 převzal syn Ondřej Kumpert ml.

1782 zrušeno povinné mletí,  Ondřej Kumpert dostal od panství jako kompenzaci 6 str. od michalovického statku  zvané "U Hrušky" k bezplatnému užívání. On však s tím nebyl spokojen, když mu nebylo vyhověno u hospodářského úřadu na panství, obrátil se na magistrát v Mladé Boleslavi, ten však 1799 rozhodl, že náhrada je dostatečná.

1801 prodal mlýn Františkovi a Kateřině Dvořákovým z Příbrami za 22.400 zl. rýn. 

U mlýna palouk a zahrada na ostrově a 12 korců pole u Michalovic. Ze mlýna platil roční nájem 800 zl., pro vrchnost, úředníky a panskou čeleď mlel zdarma. Pro hospodářský úřad rozřezání 30 klád na prkna, fošny, trámy a latě za cenu 3 kr. za kládu, nad 30 klád za obvyklou cenu, t.j. od dubového prkna nebo klády 1/2 kr., od 1 kopy měkkých prken nebo fošen 18 kr., od jedné kopy latí 5  kr. Rozložení nařezaných kmenů bylo možno provést jen za přítomnosti zástupce hospodářského úřadu. Za mletí sladů pro panský pivovar dostával 4 sudy piva ročně. Vrchnost se starala o jez a poskytovala klády na hřídele z panských lesů. Na mlecí kameny přispívá vrchnost ročně částkou 48  zl. Kdyby nashromáždil větší množství hnoje, než spotřebuje na svých polích, pak má vrchnosti zbytek popustit, 1 čtyřspřežní fůru za 12 kr. a 1 dvojspřežní za 6 kr.

1780 postavil Ondřej Kumpert u mlýna slup na chytání ryb pro vlastní potřebu, nyní se však hlásil podlázecký rybář Matěj Veselý, který měl od vrchnosti pronajatou Jizeru od splavu až po rožátovskou vinopalnu, že chycené ryby spadají do jeho úseku a jsou tudíž jeho. Spor řešila kosmonoská vrchnost, která rozhodla, že František Dvořák v minulosti na tyto ryby nikdy právo neměl, ale pro budoucnost bude za ryby ve slupu platit roční poplatek 2 zl., z toho 1 zl. rybáři a 1 zl. vrchnosti.

1831 Dvořákovi mlýn prodali Štěpánovi a Marii Říhovým, ti však pobyli ve mlýně pouze 1 rok a následně se majitelé rychle střídali.

1837-1847 Vincenc a Josefa Radinských z Malých Čejetic

1847 Antonín a Anna Černí, u mlýna stoupa na drcení kostí, náležející vrchnosti, jelikož odebírala vodu z náhonu, dostával mlynář ročně 60 zl., které mu vrchnost  srážela z nájmu

1850-1878 Jan a Jana Čečelští, koupili ho za 24.000 zl.

1878-1891 Josef Čáslavský 

V r. 1879 byl ve mlýně zavražděn skladník. (RR)

1891 exekuční dražba mlýna. (RR) Koupil Josef Líman za 64.000 zl., namísto 5 kol instaloval jedno.

1896 prodal Alfredovi Juliovi Marquartovi, majiteli realit v minské gubernii v Rusku.

1911 uzavřel nájemní smlouvu na 6 let na mlýn a pekárnu s právem rybolovu a těžby písku s Karlem Zibnerem, dosavadním správcem mlýna v Neuberku a jednatelem společnosti mladoboleslavských mlynářů, roční nájemné 5.000 K.

Jelikož některé stroje již dosluhovaly, byla poptána firma J.Kohout na dodávku nového zařízení, ta předložila projekt s cenou 9.000 K, který byl akceptován. Bylo dohodnuto, že dodávku  zaplatí Katrel Zibner a částku bude postupně umořovat v nájemném. Alfred Marquart si na mlýn půjčil u Spořitelny král. města Ml. Boleslavi.

Alfred Marquart přestal splácet půjčku, spořitelna zjistila, že je nezvěstný, 1915 nechala vypracovat odhad mlýna a připravovala exekuci, mlýn však v noci 20.7.1916 vyhořel.

Spáleniště následně koupila automobilka Laurin & Klement za 60.000 K

1916 zahájena stavba elektrárny s 2 Francisovými turbínami 2 x 185 HP. S automobilkou propojena vysokonapěťovým kabelem 6,3 kV, zapojeným v rozvodně parní tepelné elektrárny.

1917 zahájen zkušební provoz

1917 zahájena stavba nového mlýna s pekárnou u elektrárny, čtyřpodlažní mlýnice s elektrickým pohonem.

pamětní nápis na fasádě mlýna:

TATO BUDOVA POSTAVENA BYLA V ROCE 1917

FIRMOU LAURIN & KLEMENT, AKC. SPOL.

ooo    V MLADÉ BOLESLAVI    ooo

NA MÍSTĚ MLÝNA ZŘÍZENÉHO ROKU 1606,

KTERÝ DNE 20. ČERVENCE 1916 VYHOŘEL

1918 Laurin & Klement pronajala dokončený mlýn MUDr. Emilu Sedláčkovi z Dobrovice, ten ale nájem po půl roce ukončil a novým nájemcem se stal Karel Langer, který měl doposud v nájmu Červený mlýn v Dolním Bousově. Roční nájemné na budovy a pozemky 5.600 K, s tím, že zařízení  pro mlýn, pekárnu a pohon mlýna si nájence od L&K koupí a po ukončení nájemní smlouvy ho odprodá zpět.

1927 L&K elektrárnu prodala Družstevním závodům Dražice, zřízena rozvodna na univerzální vysoké napětí 22 kV.

1929 mlýn koupily Družstevní závody Dražice

V roce 1930 byly majitelem elektrárny Družstevní závody Dražice.

1931 vyhořel mlýn na Horkách, Karel Langer koupil spáleniště, odstěhoval se tam a zde ukončil nájem,

Mlýn provozuje Hospodářské družstvo v Čejetičkách

1951 elektrárna znárodněna pod Středočeské rozvodné závody, mlýn zůstává v majetku družstva

koncem 60. let ukončeno mletí, stroje postupně vystěhovány

v budově mlýna zřízena opravna elektromotorů

Fond národního majetku prodal elektrárnu společnosti ELDRIFT s.r.o. Dříteč

Elektrárna mimo provoz, značně poškozená, rozpadá se jalová propusť i nátok jedné z turbín, náhon zanesen. Zachováno však kompletní historické zařízení.

Ve mlýně sídlí společnost Gastfrend