V r. 1869 byl mlýn nabízen k pronájmu. (RR)
Jde o zajímavý případ podnikání majitele velkostatku Zámrsk Jana Gottla, který na začátku 20. století hledal další možnosti, jak neprodávat levné zemědělské produkty, ale zvýšit jejich tržní hodnotu následným zpracováním. Začal přestavbou původního přízemního mlýna z 1. poloviny 19. století na „továrnu na škrob“, jak zněl tehdejší oficiální název použitý při vodoprávním řízení. Došlo k ní v letech 1910-1911. Vzhledem k tomu, že energie získaná tehdejším vodním kolem na střední vodu, došlo při přestavbě mlýna na škrobárnu ke změně pohonu a to na Francisovu turbínu osazená v dubnu 1911. Vzhledem k prostoru s malým spádem musela být zvolena turbína, které postačoval spád pouze 1,45 m, avšak s hltností 2,9 m3 vody za sekundu. Při zmíněných parametrech turbína dávala maximální výkon 44,8 koňských sil. Zmiňme, že v drtivé většině mlýnů na řece Loučné postačoval ani ne poloviční výkon. Proč tedy Jan Gottl vynaložil značné finanční prostředky na drahou turbínu? Výroba škrobu si totiž vyžadovala velké množství energie zejména ke dvěma procesům. Prvním je strouhání brambor a druhým čerpání vody, které se při dalších procesech a zejména vyplachování bramborové drti spotřebuje značné množství. Ze získané „škrobové vody“ se škrob odděluje jednoduchou, ale velmi účinnou metodou usazování v kaskádě obvykle tří kádí. Sedimentovaný škrob – dle toho, z které kádě pochází, má rozdílnou kvalitu – se vybírá a suší. Právě k procesu sušení se vztahuje uvedený víceboký komín.
Doplňme ještě, že zdejší Francisova turbína nepoháněla pouze zařízení škrobárny, ale také dynamo používané především k napájení osvětlení vlastního objektu.
(RUr)
