Skryjský mlýn

Kolem poloviny 18. století vlastnil Skryjský mlýn Jan Josef Prinz, po něm jeho syn Antonín Prinz. Podle kroniky obce Skryje byli na mlýně dříve pánové Hakl a potom Kheisel.

1825 Jan Prinz

V roce 1860 Skryjský mlýn koupili od Svobodů Jelínkovi. Mlynář Josef Jelínek (* 1847) byl velký zemědělský a mlynářský odborník a vzdělaný samouk. Vlastnil velkou knihovnu a patřil mezi první sběratele vltavínů na Moravě. (Psal o tom i V. Nezval).

Padrta Bohumír a Marie přišli do Skryjí z Plenkovic, kde roku 1922 převzali od rodičů Dolní mlýn.

1930 Josef Jelínek

Josef Jelínek zemřel roku 1931 a mlýn zdědil jeho synovec Jan Jelínek (* 1879), který byl profesorem Vysoké školy zemědělské a lesního inženýrství v Praze. Jan Jelínek mlýn v roce 1932 prodal Bohumíru Padrtovi. Padrta mlýn dále modernizoval a v provozu byl do 50. let dvacátého století. Skryjský mlýn byl poháněn Francisovou turbínou pořízenou roku 1881 Josefem Jelínkem. Byla to první turbína široko daleko.

Zdroj: Buděšínský zpravodaj, J. Mikulášek

Bohumír (Bohumil) Padrta mlýn koupil 15. května 1932, do té doby byl mlynářem v Plenkovicích, ale původem z Tavíkovic. Mlýn byl na svou dobu moderní (Francisova turbína fy Brockmann, průtok 0,85 m3/s, spád 2 m, výkon 18 k), přesto vyžadoval rozsáhlou rekonstrukci: velká oprava splavu, výměna stavidel a zábran, nová Francisova turbína o výkonu 35 HP v nové cementové kašně (spád 2 m, průtok 1,7 m3/s), nové mlecí stolice („válce“) moderního typu, elektrický alternátor 15 kW (3 x 220 V). Kromě Padrtovic rodiny pracovali ve mlýně pánové Josef Morkus a Vladimír Dočkal, který se tu za pana mlynáře Josefa Jelínka vyučil.

Poslední větší oprava následovala po povodni, která přišla večer 14. 3. 1940, kdy mlýn poškodily mimořádně mohutné ledové kry. V létě 1940 byla postavena nová stavidla a zábrany, opraveny vnější drobné stavby. 

Roku 1952 však byl provoz mlýna zakázán, mlýnské stroje byly zaplombovány. Rodině naštěstí zůstala vlastní elektřina, kterou pak používaly i okolní chaty. Po celou dobu zde pomáhala paní Františka Šachlová, žila ve mlýně od roku 1932 až do své smrti v roce 1967. Poslední provedenou opravou bylo zacelení díry ve splavu po tání, přibližně roku 1968, s pomocí okolních chatařů. Po zatopení přehradou se prý část mlýnských strojů dostala do Mlynářského muzea na Znojemsku.

V roce 1972 byl Skryjský mlýn zatopen.