Moučkův, Skuhrův mlýn

První záznamy o mlýně na tomto místě pochází z poloviny 17. století. Později však mlýn zanikl, chybí na mapě I. voj. map. i na císařském otisku, do IS je dodatečně zakreslen.

1659-1666 mlynář Mikuláš Liška s manž. Annou (?)

1847 Bavorovští obyvatelé podali petici za zřízení mlýna, který město doposud postrádalo, podpořili úmysl zdejšího měšťana Jana Böhma. Dosud totiž k městu náležel jen Rozboudovský mlýn ve Svojeticích, kam se ale musel překonávat strmý vrch, takže museli mlít ve mlýnech na libějickém nebo netolickém panství, přičemž nejbližší mlýny - v Čichticích a ve Velké Blanici - byly rovněž komunikačně obtížně přístupné.

Proti stavbě se však postavili obybvatelé z Čichtic v čele s rychtářem Františkem Huckem, kteří se obávali, že v důsledku zvednutí hladiny Blanice budou jejich pozemky podmáčeny, popř. zaplavovány.

Protestoval rovněž čichtický mlynář Jakub Houska, neboť utrpí škodu ztrátou mlečů, podle zákona mu proto má být poskytnuta úleva na obilní činži, kterou má vyrovnat nový mlynář, což však Jan Böhm odmítl, neboň není netolickým poddaným a činži bude odvádět bavorovské obci. K němu se pak připojil Ftantišek Hanzlovský, mlynář ve Velké Blanici,který musel odváět 35 strychů úšenice, 195 str. žita a 53 zl. na hotových penězích. Obdobně i mlynář rozboudovský, ten jediný odváděl činži městu Bavorovu a Jan Böhm byl proto ochoten část převzít.

K znovuvystavění mlýna došlo roku 1849, mlýn se tehdy nazýval Moučků, podle starobylé chalupy na protějším břehu (ta zanikla po desetiletích devastace místním JZD v 80. letech 20. stol.).

16.1.1849 bavorovský magistrát povolil Janu Böhmovi postavit mlýn a pilu Bavorova u silnice vedoucí k Netolicům, naproti statku U Moučků, který mu patrně atřil (občas býval zván Jan Moučka)

1850 zřízeno třetí složení

5.5.1856 prodal mlýn Hynku Skuhrovi (1841-1913), synu Prokopa Skuhry, mlynáře v Putimi, který v témže roce putimský prodal a tento patrně zakoupil pro syna.

1857 se oženil s Magdalenou (1838-1887), dc. Kryštofa Denka, mlynáře v Mutěnicích na Strakonicku

srpen 1887 převzal mlýn syn Jan Skuhra (1865- jaro 1932) , rodičům zajištěn výměnek, matka  však za měsíc zemřela

1889 se oženil s Terezií (1869- březen 1947) ze Svinětic, zároveň získal živnostenské oprávnění

1905 žádal o povolení zřídit turbínu, 1907 kolaudována

ve mlýně zaměstnáni 2 mlynářští učni, 1 čeledín, 1 služka

1911 do provozu uvedena malá vodní elektrárna

1930 Jan Skuhra

květen 1930 na něho podali stížnost okolní mlynáři Antonín Kubernát a Antonín Duchač a iobčané Josef Hlinka, Antonín Brych a Václav Böhm, že při zřizování turbíny bez povolení zvýšil jez, čímž zaplavuje okolní pozemky a poškozuje sousední mlynáře, 6.11.1931 komise mu nařídila jez snížit o 12 cm, on jej sice snížil, ale ne o tolik

červenec 1932 po smrti Jana Skuhry mlýn převzal jediný syn Bohumír Skuhra, zůstal svobodný

zakoupil si letadlo (patrně jako jediný mlynář v republice)

13.1.1942 Bohumír Skuhra čásečně zbaven svépravnosti, z mlýna vystěhován, pracuje jako stárek na mlýně ve Velké Blanici

V roce 1943 byla na mlýn uvalena nucená správa (údajně pro špatné hospodaření), v červnu 1945 zrušena.

Mlýn byl poslednímu mlynáři Bohumíru Skuhrovi vrácen po 2. sv. válce.

Po válce zde pracoval jakýsi Rus, zachytila a umlátila ho ale řemenice.

1947 uvažováno o zřízení lihovaru, škrobárny nebo sušárny brambor, nerealizováno

1.3.1954 poslední mlynář Bohumír Skuhra tragicky zahynul po té co spadl do turbíny, která ho roztrhala.

1954 mlýn převzala Strojní a traktorová stanice

poté mlýn užívalo JZD, přestavělo na volné ustájení býků na žír, postupně zcela zdevastován

MVE krátce připojena do sítě, poté opět odpojena

1988 elektrárnu odkoupil Vladimír Závorka ze Strakonic, postupně ji zrekonstruoval a přikoupil a obnovil náhon

1990 určen k demolici

zakoupil Záruba, nechal ho zbourat a na jeho základech postavil nový dům

1994 obnoven provoz MVE

současný majitel Pavel Předota