Parní mlýn; Pösthakala

V oblasti docházelo k rozmachu pěstování brambor, které však v letech s hojnou úrodou nebylo možné na trhu udat, proto sedláci v Radiměři hledali z této situace nějaké východisko. Nejdříve vznikla v kůlně Theodora Ehrenbergera výroba bramborového škrobu, což však zcela nenaplnilo očekávání.

V roce 1903 byla založena lihovarská společnost pod názvem Zemědělský sklad a provozní společnost pro Moravskou Radiměř a okolí, společnost s ručením omezeným. V Radiměři se však nepodařilo získat dostatečné množství členů, proto byly osloveni sedláci z okolních vesnic, např. v Baníně, kde se připojily téměř všichni. V dalších vesnicích nebyl tak velký zájem, ale nakonec se podařilo získat dostatek členů, aby společnost mohla zakoupit vhodnou budovu v Moravské Radiměři čp. 55 a začít s její přestavbou. Na podzim roku 1905 byl zahájen provoz. Předsedou společnosti byl zvolen Franz Dittrich, předsedou dozorčí rady Ludvik Felkl z Banína a pokladníkem Franz Haberhauer.

Lihovar se od začátku potýkal s nedostatkem vody, což se vyřešilo přivedením vydatné drenážní vody a přeložkou koryta potoka a stavbou přívodního potrubí, po složitých vyjednáváních s místními mlynáři, kteří měli k potoku vodní právo. Součástí ujednání bylo, že lihovar bude v zimě vypouštět zpět do potoka teplou odpadní vodu, k čekuž však nikdy nedošlo. Společnosti se velmi dobře dařilo a tak postupně ke svému podnikání přidala ještě sušárnu brambor pro výrobu bramborových vloček, parní pilu a mlýn.

O vybudování mlýna bylo rozhodnuto v době I. sv. války jako reakce na nespokojenost s okolními mýny a mlynáři. Zřízením mlýnu byl pověřen radiměřský podnikatel Richard Jandl.

Na podzim roku 1920 bylo zakoupeno velké množství žita, jelikož společnost měla také obchodovat s mlynářskými výrobky, ale zprovoznění mlýna se zdrželo a mlýn byl zprovozněn až těsně před vánocemi. Cena žita v té době klesla až o 50 % a společnost utrpěla ztrátu kolem 80 tis. korun, kterou nesla ještě mnoho let. Prvním hlavním mlynářem byl Franz Million z České Dlouhé.

V roce 1922 byla pro pohon mlýna zakoupena lokomobila značky Wolf o výkonu 45 HP, která nahradila pohon parním strojem lihovaru přes dlouhou transmisi, což se ukázalo jako nevhodné.

Prvního května roku 1923 nastoupil do funkce hlavního mlynáře Ernst Thon z České Radiměře čp. 39, který mlýn přestavěl a zvýšil jeho výkon tak, že se provoz mlýna stal konečně rentabilní.

Krátce po stavbě mlýna byl do provozu uveden sklad a zakoupeno čtyřpodlažní skladiště vzdálené cca 1 km, které však po nějakém čase přestalo vyhovovat. V roce 1923 bylo v původně obytné budově, později přestavěné na kanceláře, oddělené od mlýna průjezdem zřízeno silo s kapacitou 500 q. Další plány na rozšíření skladových prostor již zhatila válka.

V roce 1934 bylo podle plánů správce ing. Felkla zařízení lihovaru vylepšeno a modernizováno.

Na hromnice roku 1945 vznikl díky nákladnímu autu na dřevoplyn odstavenému v průjezdu u mlýna požár sila a kancelářské budovy. Díky včasnému zásahu svitavských hasičů byl zachráněn lihovar i s uskladněným lihem.

Při plném provozu bylo ve společnosti zaměstnáno 18 dělníků. Ve mlýně pracovali např. Mauritz Schindler a Ernst Dittrich jako topiči, Franz Felkl, Franz Jandl, Alois Ehrenberger, Mauritz Poatl, Alois Weis, Franz Huschka jako mlynáři atd. - jmenovaní pracovaly ve mlýně více než 15 let.

V roce 1993 v areálu vznikla firma na stáčení kojenecké vody z vlastního vrtu AQUA NOVA s.r.o., která zde funguje dodnes. Stáčená voda nesla v průběhu let několik různých názvů, dnes Aqua Anna. V přízemí mlýna vznikla podniková prodejna, horní podlaží se zdají být nevyužívané.