Později po sňatku dědičky Rozálie Eschlerové a Ignáce Schlattnera přešel patrně mlýn v Chřibské na jejich potomky. Z roku 1881 pochází poslední koncese okresního úřadu Rumburk k provozování mlynářství a pekařství v čp.35 pro Josefa schlattera.
V roce 1889 nacházíme čp. 35 s příslušnými pozemky již v majetku sedláka Franze Pohla. Ten se však o mlynářství příliš nezajímal a vlastní mlýn již dříve pronajal Josefu Hornovi a Eduardu Klemtovi. Ti zřejmě od mletí obilí upustili, postupně přebudovali vnitřní zařízení a založili v roce 1884 firmu Josef Horn a spol. - mlýn na koření na vodní pohon.
Zakladatel firmy Josef Horn se narodil v roce 1860 v Dolní Chřibské čp. 208. V r. 1884 se oženil s Emilií, dcerou dolnochřibského továrníka Antona Fritscheho, majitele továrny na nitě a přízi. Společník firmy Eduard Klemt pocházel z Horní Chřibské. Když 9. února 1885 okresní úřad Rumburk udělil firmě koncesi k mletí koření, nestálo již nic v cestě podnikání v tomto v celém kraji ojedinělém oboru.
Část zachovalého strojního zařízení mlýna, např. drtička, pochází z pardubické továrny na mlýnské stroje / firmy Josef Prokop a synové/, násypné zařízení je od drážďanské firmy Mühlenbau und Industrie A.G.Werke.
Dolnochřibský mlýn na koření prosperoval dobře, což dokazuje i to, že v roce 1907 při něm byla postavena nová patrová budova čp. 312 pro sklady, byt a kancelář. Okna skladových prostor byla opatřena modrým sklem proti pronikání slunečních paprsků. Zvenčí byla budova dekorována štuky s motivy rostlin, jejichž plody skrývají různé druhy koření.
V roce 1900 pracovalo ve mlýně 14 dělníků, ale již o 30 let později se jejich stav rozmnožil na 40 zaměstnanců. Dováželo se sem a mlelo nejrůznější koření, jako anýz, fenykl, koriandr, kmín, skořice, zázvor, majoránka, paprika, tymián, vanilka a šafrán, ale i jiné druhy. Jen pepře se za rok ve zdejším mlýně zpracovalo 520 tun, což je 20 železničních vagonů. Dovážel se sem a byl tu zpracováván i čaj.