V 60. letech 19. stol. zde hospodařil svobodný mlynář (Klempera jeho jméno neuvádí). který tragicky zahynul při opravě palečného kola. Osudného dne přivezl jeden rolník ze sousední vesnice obilí k semletí. Mlýn byl otevřený, všude ticho, nikoho se nedovolal, až posléze uviděl mlynáře zaklíněného v palečním kole. Pokoušel se ho vyprostit sám, ale bez úspěchu, běžel proto přivolat sousedy, pracující na okolních polích, ale ani společnými silami se jim nepodařilo s tělem pohnout, jelikož ho držela tíže vody v naplněných korečcích vodního kola. Nezbylo než doběhnout pro mlynáře ze Strýčic, který si v podobných situacích věděl rady. Mladého mlynáře ale zpod kola vytáhli už mrtvého. Příčinou neštěstí byla prosakující voda u stavidla, která nezajištěným vodním kolem otočila.
xxx
Mezi lety 1939 a 1944 prošel mlýn zásadní rekonstrukcí. Byla osazena nová turbína francisova typu, nové mlecí a vysévací stroje a byl zde instalován pomocný elektromotor pro pohon mlecího soustrojí v čase nedostatku vody. Proč nákladná rekonstrukce v době utahování opasků? Důvod hledejme v nové německé
legislativě, konkrétně v paragrafu 8 stanov Getreidewirtschaftsverbände (Fassung der Anordnung des Reichsbauernführer) z 29. srpna 1938. V tomto závazném mlynářském dokumentu byla stanovena kvalita mouky, která byla zkoušena zpopelněním a následným rozborem. Mlynář Jan Kimmel tak pravděpodobně chtěl splňovat nové podmínky, aby o svoji živnost nepřišel. Bohužel nevěděl, že jeho snaha přijde za několik málo let vniveč. Mlýn byl v červnu 1946 zařazen do kategorie C, tedy nepotřebné, s odůvodněním, že v okolí je mlýnů dostatek a národním správcem byl ustanoven František Pravda. Kimmel tedy o mlýn přišel na základě dekretů prezidenta republiky, tzv. Benešových dekretů.
Právě s výše zmiňovaným paragrafem měl problém i mlýn strýčický. V říjnu roku 1942 byla jeho mouka podrobena testu v hornorakouském Welsu a bohužel byla
zjištěna nedostatečná kvalita. Mlynář dostal pokutu 150 říšských marek. O rok později byla jiná várka jeho chlebové mouky testována taktéž ve welském pracovišti organizace Getreidewirtschaftsverband Ostmark a výsledek byl ještě mnohem horší. Následovala pokuta 1 000 marek, což byla velmi významná částka. Přepočet podle Německé spolkové banky (Deutsche Bundesbank) činí dnes 3,9 € za jednu marku. Tedy 3 900 €, ,což odpovídá zhruba 97 500 Kč.
