Dolní mlýn

Usedlost č. 5 náležela až do roku 1846 ke gruntu  č. 7.

Majitel tohoto gruntu č. 7 Frydrych Biolek postavil  v letech 1716 – 1725 na čísle 5 mlýn z něhož neodváděl  žádné daně. Směl však mlít pouze pro vlastní potřebu.
Roku 1749 se na něm uvádí mlynář Martin Pastor.

Od 23. 10. téhož roku je tu Jan Pastor, zřejmě syn předešlého.

Od 21. 2. 1777 je zde Jan Pastor, opět zřejmě syn předešlého. 

10. 2. 1818 prodal svůj mlýn s dvojím složením a dvojími špičkami, který leží na pozemcích  gruntu č. 7 Janu Michalkovi za 920 rýnských.

Mlýn se dvěma složeními semlel v té době ročně 70 měřic pšenice, 250 měřic žita a 180 měřic ovsa.

1832- 1846 Johann Pastor

10. 4. 1860 koupili mlýn František a Johanna Koneční.

Od 17. 11. 1863 držela mlýn Johanna Konečná

od 24. 10. 1874 tu byl mlynář Josef Kostka.

21. 9. 1882 ho převzala Johanna Konečná, která mlýn 10. 12. 1894 předala Marii Konečné.

Od 25. 9. 1895 hospodařili na horním mlýně Jan a Anna Vogtovi.

17. 9. 1898 přebrali mlýn Ludvík a Angela Neusserovi, kteří jej však již 28. 2. 1899 vrátili zpětJanu a Anně Vogtovým.

Ti zde setrvali do 26. 10.  1900, kdy mlýn převzal mlynář Ferdinand Wahn.

Po devíti letech (11. 12. 1909) jsou na horním mlýně Jan a Teresia Koneční.

Od 3. 4. 1920 se tu uvádějí Josef a Barbora Mrózkovi a Štěpán a Marie Onderkovi.

Obecní kronika uvádí, že toho roku (1920) bylo prodáno vnitřní zařízení mlýna. Zda se tak ovšem stalo, je sporné, neboť 6. 8.1921 bylo nařízeno Štěpánu Onderkovi a Josefu Mrózkovi z mlýna č. 5 správní komisí, aby vyčistili do 1. 1.1922 zasypaný tok potoka Podšajarky. Ten byl totiž téhož roku přeložen do svahu výše, aby voda na kolo mlýnské měla větší spád.

2. 8. 1925 postihla mlýn velká povodeň, kdy ve mlýně bylo po kolena vody. Téhož roku byl mlýn jako již neopravitelný zbořen.