Vodních mlýnů bylo kdysi v Hranicích šest, do jejich znárodnění v roce 1949 pracovaly však již jen tři. Dva z nich, mlýn Kratochvilův a Ležákův, ležely na vodní strouze s nestálou vodou, vedenou od stavu na Veličce ve Velké k Hornímu dvoru v Hranicích a dále k městu nad ulicí Na Hrázi až k Ležákovu mlýnu v Gallašově ulici, kde strouha ústila opět do Veličky. Třetí vodní mlýn, Váňův, ležel na potoku Ludině v ulici Mlýnský příkop, č. 6, proti budově gymnázia. Do konce 20. století byl ještě v provozu bývalý mlýn Kratochvilův, začleněný jako Mlýn Hranice do n.p. Mlýny a těstárny Pardubice.
xxx
S vrchnostenským, tzv. Horním dvorem (zbořeným roku 1972), připadlým po odsouzeném Václavu Molovi z Modřelic kardinálu z Dietrichštejna, připadl mu i Horní mlýn a pila při něm, ležící za Horním dvorem, na strouze Veličky. Tento mlýn měl vždy troje složení s kašníkem a pilu na desky. Vrchnost pronajímala pak mlýn a pilu nájemným mlynářům za roční nájemný plat 170 zl. až do druhé poloviny 18. století, kdy mlýn prodala mlynáři Janu Ertlovi. Při vojenské konskripci města roku 1804 dostal mlýn s pilou popisné číslo 334. Roku 1820 jej držel mlynář Karel Ertel, spolu s pilou a zahradou při něm. Nad mlýnem ležel Horní dvůr čp. 333 s dvěma ovocnými zahradami, pod mlýnem s pilou byly vrchnostenské rybí haltéře neboli sádky s domkem porybného čp. 335. Koncem 19. století byl provoz mlýna zastaven pro nestálou vodu a nerentabilnost. Objekt koupila opět zpět vrchnost, která budovu mlýna pronajala roku 1904 Rolnickému mlékařskému družstvu, které mlýn adaptovalo na mlékárnu. Při parcelaci velkostatku koupil roku 1928 v licitaci budovu mlékárny od velkostatku Josef Číhal, zednický a tesařský mistr z Rakova, družstvo přeneslo svůj provoz do nových, vhodnějších prostor v Čaputově ulici, čp. 283. Číhal adaptoval budovu staré mlékárny za Horním dvorem na parní pilu, která byla pak v provozu až do padesátých let minulého století. Přestavěná budova bývalého mlýna a pily čp. 334 stojí v Bezručově ulici podnes.
(Bohumír Indra)
xxx
Horní mlýn a pila, od roku 1804 čp. 334 , také na náhonu Veličky, skončily pro nerentabilnost kolem roku 1900. Budovu roku 1904 získalo Rolnické mlékařské družstvo, které ji adaptovalo pro mlékárnu. Roku 1928 se mlékárna přestěhovala do dnešní Komenského ulice a nový majitel Josef Číhal stavbu v Bezručově ulici znovu upravil na parní pilu, která byla v provozu až do padesátých let 20. století.
