mlýn Kamensko, Chudinka, Pod bílou hlínou

Blovice - Kamensko, čp. 190 - mlýn Chudinka pod Bílou Hlínou Chudinka se jmenuje od nepaměti další mlýn na řece Úslavě. Tohoto označení se prý mlýnu dostalo podle malého zisku, který míval.

Při zakládání mlýna v roce 1871 bylo tehdejšímu majiteli úředně nařízeno, aby břehy sousedící s loukami č. 841, 842 a 843 vyzdil kamenným tarasem, který by zabránil případným škodám způsobených vodou. Původním majitelem mlýna byl - podle Vodní knihy uložené v Archivu města Plzně - Josef Diviš.

Když bylo v roce 1879 vodní dílo cejchováno, nacházel se těsně nad mlýnem šikmý 27 m dlouhý jez. U samého mlýna se nacházela tři stavidla o šířce 96 cm, z nichž dvě vedla vodu na mlýnská kola a třetí ležící u řeky uzavíral jalový splávek. Mimo to se nacházel ještě jeden splav v jezu široký 162 cm. Cejch byl nazděn na mlýnský kámen, který byl zakopán asi 7 m od mlýnské budovy.

Další zmínka o této stavbě pochází z roku 1882, kdy tehdejší majitel a mlynář Jan Kovanda žádal purkmistrovský úřad o povolení přístavby stodoly a chléva, což mu bylo tehdejší stavební komisí povoleno. Mlýnu se tehdy říkalo také "Pod Bílou Hlínou". Mlynář byl povinen za povolení zaplatit v plné výši příspěvek na hasičský sbor.

K přístavbě mlýna došlo v roce 1907 oprávněným stavitelem města Václavem Bočkem. V roce 1909 požádal majitel mlýna Josef Kovanda o povolení změnit pohon mlýna. Stávající vodní kola měla být zaměněna za Francisovu turbínu s kolmým hřídelem pro maximální množství protékající vody 880 lis, která při spádu 1,6 m měla výkon 14,5 HP. Turbína se nacházela ve zvláštním přístavku. Dále byl upraven princip vytahování a spouštění stavidel. To se dělo z můstku nad stavidly pomocí kuželových kol a šroubu. Před turbínou byly česlice. Na vodních poměrech, zvláště pak na jezu, nebyly žádné změny provedeny. Kolaudace stavby proběhla v roce 1910. (Hnojská, 2008. 3. díl)

O další přestavbu mlýnských budov zažádala v roce 1929 tehdejší majitelka mlýna paní Terezie Hrabáková. V roce 1936 Josef Hrabák přistavěl stáje, upravil stodoly apod. (Hnojská, 2008. 3. díl)

V roce 1930 mlýn a elektrárna patřily Terezii Hrabákové.

Dalším majitelem byl Václav Kotyšan, který nechal zvýšit mlýnskou budovu o 2 metry a položil novou střechu. Nad mlýnem zadržuje vodu jez, nad nímž bylo upraveno ve 20. letech minulého století Sokolem Blovice přírodní koupaliště, které bývalo placené. Voda zadržovaná jezem byla k mlýnu vedená náhonem. Jez byl několikrát upravován - např. při výměně mlýnských kol za turbínu, přičemž byla zvednuta koruna jezu a v mlýně se pak nejen mlelo, ale také se tam vyráběla elektřina pro vlastní potřebu. Dvakrát se jez opravoval ve 40. letech 20. století. (Hnojská, 2008. 3. díl)

Od 70. let mlýn vlastnili Plačkovi. V roce 1985 prováděl drobné opravy v okolí mlýna Ivan Košťál z Prahy. (Hnojská, 2008. 3. díl)

K rozsáhlejším opravám objektu Martinem Novákem došlo v roce 1993. Později zde bylo zprovozněno občerstvení.
V současnosti jsou provozní prostory uzavřeny. (Hnojská, 2008. 3. díl)