Staroměstské mlýny

První zmínka o staroměstských mlýnech pochází z roku 1347. Mlýny patřily původně obci Staroměstské, která dostala privilegium na lodní mlýny již 26. května 1384 od krále Václava IV., což potvrzuje listina datována na Hrádku kunratickém

Během své existence mlýny několikrát vyhořely a byly vžda znovu obnoveny. Nejznámější požár mlýnů je z roku 1848, kdy mlýny shořely po bombardování Prahy rakouskou armádou.

16. 6. 1848 byly mlýny zapáleny dělostřeleckou palbou z Letné na rozkaz generála Windischgraetze. Oheň se rychle rozšířil na celý soubor budov, kvůli neustávající dělostřelbě se nedalo hasit. Na pomoc přispěchali tiskaři a typografové z Haasova závodu na Anenském náměstí, kterří rozebrali lešení na sousedních domech, čímž zabránili dalšímu šíření ohně, naštěstí bylo bezvětří. Mlýny a vodárenská věž však vyhořely do základů.

Dům čp. 200/3 – Mlýn, zvaný „Hever“ ( Brusírna, Trnkův mlýn ) s jedním kolem k brusírně a s jedním kolem mlýnským, kde se pšenice a žito mlely na mouku. Roku 1758 byl pozdně barokně přestavěn. V letech 1848 a 1878 dům vyhořel a poté přestavěn v novorenesančním slohu.

Poslední požár, který Staroměstské mlýny postihl, se stal 9. října 1878 a byl způsoben klasickou nepozorností při manipulaci se světlem.Mlýny byly přestavěny v novo renesančním slohu.

V roce 1930 byly majitelem objektu Staroměstské vodárny, objekt fungoval jako  vodárna.

Poslední mlýny svou funkci přestaly definitivně plnit v polovině dvacátého století a později jejich stavby začaly postupně chátrat a to až do roku 1970. Tehdy byla zahájena velká rekonstrukce všech objektů, která byla ukončena v roce 1985.