Sovovy, Odkolkovy mlýny

Název mlýna je podle Václava Sovy, který mlýn koupil v roce 1478. Ten zde vystavěl dům, zřídil mlýny, hamr s brusírnou, pilu vápenici, soukenickou a jirchářskou valchu pro činění koží a další provozovny. Ke všemu patřil hospodářský dvůr a zahrady.

V. V. Tomek píše, že naproti nynějšímu ostrovu Střeleckému stály na malostranském břehu mlýny poplatné mělnickému proboštství. Koupí od starších poplatníků nabyli je pro sebe již někdy na začátku XIV. stol. (před rokem 1325) „rytíři Svatojanští od chrámu Panny Marie konec mostu", avšak prodali je zas pod plat r. 1393 Augustinu Apothekáři, měštanu staroměstskému. A v témže díle Tomkových „Dějin" se píše, že r. 1393 mlýny ty, které se později nazývaly Sovovy (čp. 111-503) náležely klášteru sv. Jiří. (RR)

Dále se majitelé střídali. Podle nich byl mlýn nazýván Severínovský, Kosořský.

* * *

Po husitských válkách se mlýnů těch zmocnila obec, avšak propadly r. 1547 konfiskaci za odboj Pražanů proti Ferdinandu I. Z Čelakovského se dovidáme, že po r. 1561 byly skoro všechny mlýny obcím Pražským vráceny a zůstaly v držení obecnim pak skoro po dvě století. Staré Město však r. 1574 vedle nabyté držby mlýnů přikoupilo ještě k vůli Staroměstské vodárně mlýny Sovovské na Malé Straně, jež byly zřízeny r. 1478 se svolením obce Staroměstské a obdržely jmeno po držiteli Václavovi Sovovi z Libichova. Obec nadále mlýny pronajímala. Od r. 1562 se mlýny nazývaly Severinovy. (RR)

Ve mlýně se narodil významný hudebník Josef Mysliveček. Více viz

V roce 1795 koupil mlýny Vojtěch Vavřík. Jeho dcera Barbora se provdala za roudnického mlynáře Františka Trödla. Mlýn dědí jeho sestra Marie Trödlová. Roku 1840 přišel do Sovovského mlýna nový mlynářský František Serafín Odkolek, za něhož se Marie Trödlová provdala. Nastává rychlý rozvoj mlýna, přikupuje se další budova a provádějí se přestavby a nástavby.

* * *

Pozdější zprávy o Sovových mlýnech se datují z r. 1675 u příležitosti, kdy rada Menšího Města Pražského žádala Staroměstské, aby jí postoupili „mlejny Sovovské s oné strany řeky na gruntech staroměstských k vyzdviženi vodárny". Avšak Staroměstští to odepřeli, pravíce, že se to nemůže stát pro podstatné příčiny, protože „ty mlejny Sovovské tak nyní řečené, kdežto předešle toliko sama huť byla a Venclikovská slula, od předkův našich k tomu konci koupené jsou, poněvač času letního pro sucho a malé vody, ležíce z oné strany řeky, voda takměř všechna zmizela, a vodárna Staroměstská jíti a vodu do Starého Města hnáti nemohla." „Proto vystavili naši předkové," dokládali Staroměstští, „ty mlejny s velkým nákladem, mezi nimiž jez také se nachází, aby časem letním, když malé vody jsou, ty Sovovské zastavili a sem na tuto stranu k vodárně naší voda se hnáti mohla; kdež časem týž mlynář Sovovský několik pořád téhodnův jak s pilou, tak i se mlejny státi musí a vodu k vodárně naši naháněti, a kdyby, což se státi nemůže, tam vodárna a zde zase druhá na jednom jeze byla postavena, musilo by Staré Město Pražské letního času, kdež se nebezpečenství ohně jest obávati, býti bez vody, čehož oni páni Pražané Menšího Města Pražského dobrým svědomím žádati nemohou." Na to, že by mohla Malá Strana bez vody být ohrožena ohněm, se ovšem Staroměstšti neohlíželi. Dále se v listu tom praví: „Kteréžto také mlejny před dvěma sty lety i více páni křižovníci Maltézští míti chtěli, a o ně předkové naši těžký a na leta se vztahující soud trpěti musili; avšak přece při soudu zemském větším to, že na gruntech staroměstských jsou a leží a bez nich pro vodárnu svou býti nemohou, právi zůstali, takže ti od jurisdikce Starého Města Pražského dependující břehové a na nich mlejny i domové s oné druhé strany řeky i sama také řeka od ouřadu mostu Pražského odcizovati se nedá, neb per consequens i k řece purkmistr a rada Menšího Města Pražského by sobě právo potomné přivlastňovati chtěli, k čemuž my na místě obce žádným způ sobem povoliti nemůžeme."(RR)

V roce 1850 je založena firma "František Odkolek". V této době se mlýnu říkalo Odkolkovský.

1855 majitelé:

čp. 503 a 527/III.  Trodler František, dědicové, resp. Odkolek

čp. 504/III. Legler Jindřich

V roce 1865 F. Odkolek přikupuje další dům, ve kterém zřizuje pekárnu. Mlýn nechal novogoticky přestavět a vybavil ho moderním parním mlýnem.

Budova v r. 1896 částečně vyhořela. (30. ledna 1896 - RR).

Při požáru zasahovaly hasičské sbory: sbor pražský, sbor smíchovský, sbor karlínský, sbor vinohradský, sbor holešovický, sbor libeňský, sbor bubenečský a vojenská požární hotovost všech pražských pluků č. 88, č. 73, č. 28, č. 91 a č. 22. K požáru se dostavili mimo jiné také místodržící hrabě Thun, dvorní rada Jiří Dörfl, velicí plukovník Reiche, starosta měst pražských p. Gregor Čeněk , jeho náměstek dr. Srb, městští radní pánové Vendulák a Parůžek, členové ochranné stanice s předsedou p. Suchým, celá řada důstojníků a úředníků atd. Škoda byla podle znalců odhadována na více než 300.000 zlatých, ale závod byl naštěstí dostatečně pojištěn u pojišťovny „Riunione Adriatica di Sicurtà”. Budova byla rekonstruována teprve v roce 2000 pro Museum Kampa.

Od roku 2001 je zde galerie moderního umění.