Meister Müller mahle mir mein Mehl,
morgen muß mir meine Mutter Mehlspeis machen.
(německý jazykolam)

Thammühl, Podhrázský mlýn

Thammühl, Podhrázský mlýn
37
Dalibora z Myšlína
Staré Splavy
471 63
Česká Lípa
Doksy u Máchova jezera
50° 35' 24.4'', 14° 37' 58.2''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Mlýn stojí pod hrází Máchova jezera. Je zachován náhon, kterým se voda přiváděla do mlýna, klenutý odtokový kanál. Nyní je v mlýně penzion.

V obci
Robečský potok
20120/5-2886, rejstřík 5-2886 mlýn čp. 37
přístupný po domluvě

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Ve skále náhonu vytesán letopočet 1222 (viditelný však pouze v době výlovu).

Podle regionální literatury se zde měl nacházet mlýn s koly na spodní vodu ještě před založením rybníka (nedoloženo)

1366 - pravděpodobný vznik mlýna při založení Velkého rybníku Karlem IV

1460- první zmínka o mlýnu v dokském privilegiu Jiřího z Poděbrad, lokalizace "v Hákově" podle zaniklé vsi

1481 - letopočet vytesán na skalní průrvě s vyobrazením basy - viz pověst

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

1553 - při dělení panství "mlýn pod  rybníkem dokezským" připadl dokské - bezdězské části

1585 - z potvrzení artikulů dokského mlynářského cechu vyplývá, že každé 3 roky s Velký rybníík vylovuje, a proto v tu dobu nemůže mlýn pod rybníkem mlít, 1683 - potvrzeno Arnoštem Josefem z Valdštejna.

1598 zmíněn "Podstavní mlejn"

Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

1621 - mlýn nazván Podhrázský

1625 a 1636 - mlynářka Anna Mikulášková, sestra Andrease Tesla

1638-1642 Thomad Wittich, do cechovní pokladny odvádí 6 kop, sud piva a 6 liber vosku, mlýn nazýván Thammühle

1681 - 1683 -  v účtech uvedena pila, odváděn plat za výkrm vepřů pololetně 17 zl. 30 kr. (nejvíce z celého panství), z provozu pily placeno do důchodu 15 zl. 22 kr. 3 d.

1713 Tereziánský katastr - pila řeže jen zřídka

1723 - Wenzel Buntzmann, za mlýn o 4 složeních, pilu, samostatnou budovu chlévů, 4 strychy pole a louku u  rybníka zaplatil 600 kop gr. míš. (100 kop závdavek, roční splátka 20 kop). Přimlýněni mleči z Doks, Staré a Nové Skalky, Luk, Tachova, Bezdědic. Z každého strychu semletého obilí odvádí 1/8 měřice., stálý plat činí čtvrtletně 57 zl. 30 kr. a náhrada za vykrmení vepře 5 zl., celkem tedy 250 zl. ročně. V době výlovu rybníka odvádí čtvrtletní plat 17 zl. 30 kr. mlynář z výše položeného Břehyňského mlýna na Bělské panství, neboť převzal mleče. Mlynář musí bezplatně mlít a šrotovat obilí z panských dvorů  a řezat dříví pro vrchnost.  Vrchnost hradí mlecí kameny (1 zl. 30 kr. běhoun, 45 kr. ležák) včetně jejich dovozu robotníky, každoročně věnuje 2 fůry bukového dřeva na vantroky a na hřídele a jednou za 3 roky list pily. 

1724 - Johann Michl Wietschl za 600 kop

1744 - k vdově se přiženil Josef Waltr z Mimoně za 800 kop

1752 - od nevl. otce Karel Wietschel za 800 kop

do 1807 - Katarina Wietschelová - vdova se synem Josefem mlýn prodali nejstaršímu synovi Franzovi Wietschelovi za 24.000 zl., vedle mlýna nová budova Nebengebäude

1819 žádost k  vrchnosti o opravu poškozeného potočního koryta

1821 - Theresia Wietschelová, vdova, rozená Schwarz za 9665 zl. 17 kr. konv.m.

5.6.1827 - mlýn s dalšími domy vyhořel

1828  znovu vystavěn v klasicistním stylu, dostal čp. 37

1843 - Karel Schwarz, výstavba současného mostu

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

1876 - Eduard  Schwarz - žádost o schválení přístavby s pultovou střechou

1889 - žádost o schválen přízemní přístavby

okolo r. 1900 - modernizace zařízení

1923 - Wilhelm Schwarz - na základě smlouvy s městem z roku 1927 změnil pohon z původních 4 vodních kol na na 2 elektromotory (čímž byly zároveň eliminovány pětiměsíční  výpadky při výlovu rybníka jednou za 3 roky) a město zde postavilo vodní elektrárnu  s dvojitou Francisovou turbínou a generátorem.

Wilhelm Schwarz se věnoval převážně provozu pily, o mlýn se staral stárek z obce Bezděz.

V r. 1930 zde byla elektrárna v majetku  obce Doksy (RR).

1941 mlynář Schwarz a stárek zatčeni za černé mletí, Wilhelm Schwarz v koncentračním táboře zahynul, stárek se vrátil, ale 1947 byl odsunut.

1941 ukončen provoz

1946 národní správce František Vintiška (*9.11.1899) s manž. Boženou roz. Černochovou (*20.2.1897). 1925-1941 měl pronajatý mlýn v Padrti, 1941-1945 v Chomli u Radnic

1947 - zařízení mlýna velmi zchátralé a nezpůsobilé provozu, objekt pily v havarijním stavu, doporučení na zboření

1947  provedena celková rekonstrukce mlýnice (podle plánů z roku 1946, povoleno MěÚ v Doksech v únoru 1947). Z objektu zbyly jen obvodové zdi a sedlová střecha. Stropy byly nové a posunuty do jiných úrovní. Do mlýna bylo svezeno zařízení z okolních zkonfiskovaných mlýnů. Investice na rekonstrukci  činila 450.000 Kč. Provoz obnoven v září 1947.

Na  jaře 1948 zprovozněny 2 stolice na mletí žita.

Při jednosměnném  provozu semleto 700 q obilí za měsíc.

1948 mlýn převzalo Hospodářské výkupní a prodejní družstvo v Dubé, mlynář a jeho syn se stali jeho zaměstnanci, dluhy za rekonstrukci však mlynář musel platit sám.

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)

1953 převzal n.p. Liberecké mlýny, František Vintiška dostával měsíční nájemné 90 Kč.

U mlýna bylo 5,5 ha orné půdy a 1,5 ha luk, F.Vintiška omítal vstoupit do JZD a byl za to šikanován.

1.1.1953 a k 1.7.1955 majetek Vintiškových znárodněn a začleněn do majetkové podstaty Okresního národního výboru v Doksech pro JZD Staré Splavy. Ve mlýně jeden člen JZD do r. 1964  šrotovaL.

duben 1957 František Vintiška odsouzen Okresní trestní komisí k doživotnímu zákazu mlynářské činnosti, k peněžité pokutě 5.000 Kčs a trestu odnětí svobody na 3 měsíce  (po smrti Antonína Zápotockého v posledním bodu amnestován)

1966 objekt převeden na n.p. Severokámen v Liberci

1967 - rekonstrukce objektu na penzion pro zaměstnance podniku o 22 místnostech s kapacitou 70 lůžek, mlýnské stroje vybourány.

20.2.1991 podal syn mlynáře Oldřich Vintiška žádost o vydání věcí podle zákona č. 403 o uznání restitučních nároků. Po několika odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, že Severokámen je povinen vydat Oldřichu Vintiškovi ideální polovinu znárodněného majetku, tedy penzionu. Oldřich Vintiška totiž měl nárok pouze na majetek po otci, nikoliv po nevlastní matce,  která jej neosvojila ani neuvedla v závěti.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Mikulášek
  • Buntzmann
  • Waltr
  • Wietschel
  • Schwarz
  • Vintiška

Historie mlýna také obsahuje:

1460 - město Doksy

1553 - dokeská část panství

1625 a 1636 - mlynářka Anna Mikulášková

1723 - Wenzel Buntzmann

1724 - Johann Michl Wietschel

1744 - Josef Waltr z Mimoně

1752 - Karel Wietschel

do 1807 - Katarina Wietschelová - vdova se synem Josefem mlýn

Franz Wietschel

1821 - Theresia Wietschelová, vdova, rozená Schwarz

1843 - Karel Schwarz

1876 - Eduard  Schwarz

1923 - Wilhelm Schwarz

1930 - obec Doksy

1946 František Vintiška

1723 inventář: 4 mlynářská železa, 4 pytlíky, 4 soupravy mlecích kamenů (běhouny a ležáky), 2 katry (Brettsägen), 4 Anziehrad, rýhované železo (Schrammeisen), 5 skob, 7 čepů, Wandehochen, trn

Ve skalní stěně průrvy je vedle letopočtu 1481 vytesán znak malé basy. K tomu se váže pověst o opilém basistovi, který zde měl spadnout z pěšiny v průrvě při návratu domů. Druhý den ho zde prokřehlého nalezl mládek.

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    zcela přestavěn – bez historické hodnoty
    06 2014
      venkovský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
      • moderní 1920 – 1945
      • 1945 – současnost
      zděná
      jednopatrový
      Mlýn zcela přestavěn pro ubytovací účely.
      Mlýn stojí pod hrází rybníka.
      Mlýnská obytná patrová budova obdélného půdorysu 22 x 9,5 m, orientovaná štítově k potoku a okapově k místní komunikaci, na ní navazuje kolmé křídlo mlýnice rovnoběžné s levým břehem Mlýnského potoka, původně dvoupodlažní, doplněná dvěma úrovněmi v podkroví, dále stáj pro koně, chlévy pro skot a vepře, celek na půdorysu U. Veškeré budovy z kamene a cihel, stěny silné 90 cm. Zbytky staršího zdiva z pískovcových kvádrů.
      Původní dispozice byla čtyřdílná, krajní pravý (severovýchodní) díl náležel šalandě, což bylo dáno i umístěním při kolmém křídle s mlýnicí. Na šalandu navazovala síň, přístupná portálem hlavního vstupu, v zadním traktu se dodnes nachází schodiště a vlevo od něj prostor někdejší černé kuchyně s mladším tahovým komínem. Vedlejší díl je popisován jako kuchyň s prádelnou v zadním traktu. Poslední díl na levé jihozápadní straně byl přistavěn druhotně, což dokládá i absence komínového tělesa.
      Střední křídlo s mlýnicí bylo přístupné přes dřevěnou rampu, krytou přesahem střechy. Jednoduchá omítaná fasáda měla pouze prosté lemování kolem okenních otvorů. Sedlová střecha byla ukončena vystupujícími atikami štítů. Střechy všech staveb byly kryté bobrovkami a opatřeny řadou vikýřů ve tvaru volských ok, pásových větracích vikýřů s pultovou střechou a také sedlovými vikýři nad chlévy a obytnou částí.
      1828 po požáru vystavěn v klasicistním stylu
      1876 schválena přístavba kolny s pultovou střechou.
      1889 schválena přízemní přístavba u obytné budovy
      Po II. světové válce přestavěn, 1946 hotové plány, do prosince odstraněny podlahy, z mlýna zůstaly jen obvodové zdi, střecha s bobrovkovou krytinou a hlavní transmise. Poté zahájena nová stavba, sníženy všechny podlahy na úroveň venkovní rampy, v únoru 1947 osazeny trámy pro stropy v nové úrovni (v suterénu sníženy o 60 cm, v přízemí a podkroví o 80 cm). V jižní stěně měla být okna pro lepší prosvětlení zvětšena a rampa doplněna ve směru ze dvora. Další vstup vedl přes místnost v obytném křídle, která měl být upravena na kancelář.
      Na místě pily novodobé zděné přístavby.
      1966-67 při přestavbě na rekreační středisko zbořeno hospodářské křídlo s chlévy a až na části obvodových stěn i mlýnice. Střecha přestavěna z polovalbové na sedlovou s rozměrným patvarem průběžných pultových vikýřů.
      Dochovaný portálek z původního mlýna.
      Jádro budovy je klasicistní, pocházející z 20. let 19. století. Původně se jednalo o mlýn a pilu, v polovině 20. století je již zmiňován pouze mlýn, který později prošel rozsáhlými úpravami. Dnes je z původní stavby dochováno jen jihovýchodní křídlo.
      Budova původního vodního mlýna stojícího na hrázi rybníka. Zděná jednopatrová budova, otočená svou okapní stranou k hlavní komunikaci. Sedlová střecha, do které byly novější přestavbou vestavěny dlouhé vikýře. Vikýř z průčelní strany s 6 okny. Průčelí domu v obou patrech 6 okenních os. Fasáda opticky horizontálně členěna spodním soklem, patrovou a korunní římsou. Okna dvoukřídlá, jednoduchá, šestitabulková. Kamenné pravoúhlé ostění přetaženo štukem, pod okny mělké obdélné kartuše. Parapety měděné, zasekané do zdi. Původní hlavní vstup umístěn na okapové straně domu do prostoru komunikace. Vstupní portál segmentovitě zaklenutý. Zdoben v horní části festonem. Uprostřed oválná kartuše s mašlí, ve které ozdobně vepsáno čp. domu „37“. Portál zakončen vodorovnou římsou, která koresponduje s patrovou římsou celého domu. Po obou stranách portál zdoben vegetabilními rozvilinami a podélnými kartušemi s přes sebe položenými ovály, které se uprostřed sbíhají pod kruh s motivem květu. Dveře původní, dřevěné, jednokřídlé, složené z jednotlivých nakoso sestavených prken. Nad portálem původně umístěna nika s malou soškou sv. Jana Nepomuckého. Dnes nika schována pod cedulí. Štítová strana domu: 2 okenní osy ve všech patrech. Fasáda horizontálně členěna soklem a patrovou římsou. Původní objekt byl přestavbami rozšířen až do prostoru původních stodol. Dnes celý objekt slouží jako hotel. Původní nejstarší část domu je zachována v přízemí domu. Kromě kleneb se nedochovalo žádné vnitřní zařízení, dispozice domu především v patře přestavěna pro potřeby hotelu. Zachováno původní schodiště do patra a na půdu domu. Střešní krytina: pálená taška, červená barva. Fasáda šedo-bílá, členící prvky bílé, vstupní portál a spodní sokl kamenný, pískovcový.
      Typický zástupce pozdně barokní zděné zástavby ve Starých Splavech. Dům patří do skupiny pozdně barokních městských domů, které na konci 18. a v 1. polovině 19. století postupně nahrazovaly původní dřevěné domy nejprve z důvodu zvýšené požární ochrany, později i z důvodu zvýšených bytových nároků bohatnoucích řemeslnických obyvatel ve městech.
      • kamenické prvky barokní a mladší
      • dveře
      • umělecké prvky (sochy, malby, reliéfy)
        • zcela bez technologie aj.
        1966-1967 při přestavbě na penzion vybavení kompletně zlikvidováno
        Dochovány pouze vyřazené pískovcové mlecí kameny.
        Žádná položka není vyplněna
        kol. 1900 instalováno umělecké složení
        2 dvouválcové stolice (pohon 1. kolem)
        2 páry kamenného složení (pohon 2. a 3. kolem)
        prachový cylindr
        hranolový vysévač
        trieur
        loupačka
        1946:
        2 dvouválcové žitné stolice Hoerde Vídeň
        4 páry francouzských kamenů prům 110 cm
        loupačka patent Holzhausen
        6 moučných a 1 prachový hranolový vysévač
        koukolník
        transmise prům. 40 mm s dřevěnými ložisky a řemenicemi
        9-10 výtahů (z toho 7 bez popruhů)
        po roce 1946 sem přemístěno:
        ze mlýna Zakšín čp. 11:
        aspiratér Fr. Heer
        loupačka Kašpar prům. 800 mm
        dvouválcová stolice Kašpar 600 x 220 mm
        rovinný vysévač Welzig
        tříkrupičná reforma Heer (šíře rámečků 370 x 450 mm)
        míchačka Rapid od fy Fantl Praha prům. 1600 mm
        ze mlýna Brenná 37:
        2 dvojité výtahy
        1 aspirace
        čtyřválcová stolice Andrae a Fellgner Hrádek nad Nisou 600 x 300 nn
        mačkadlo na oves
        míchačka na mouku délka válce 1300 mm
        výtah
        2 šnekové dopravníky
        ze mlýna Veselí čp. 33:
        4 dvojité výtahy
        2 jednoduché výtahy
        2 trasmise s řemenicemi a lůžky
        3 sběrné šnekové dopravníky
        1 transportní šnekový dopravník
        dvouválcové stolice Andrae a Fellgner 600 x 300 mm
        dvojitá reforma Heer, Ober Ebersdorf rám 220 x 400 mm
        šrotovník na krmné obilí
        ležatá míchačka na mouku délka válce 280 cm
        výtahy
        aspirace
        ze mlýna Snědovice čp. 74:
        žitná dvouválcová stolice 600 x 300 mm
        výtah
        aspirace
        Zaniklý
        • pila
        Pohon pily zajišťovalo 4. kolo.
        Obdélná stavba, navazující na mlýnici, zastřešená sedlovou střechou s polovalbou. Polozapuštěný suterén s podpilím byl částečně zděný a částečně bedněný se zděnými pilíři. Přízemí bylo celé bedněné ze svisle kladených širokých prken.
        Vybavení - rámová pila - jednuška. katr na řezání kmenů do prům. 60 cm, 2 vozíky, cirkulárka a převodový mechanismus.

        Od 20. let 20. století i elektrárna
        Objekt byl zděný s polovalbovou střechou, doplněnou o kolmé bedněné trojúhelné střešní nástavby pro osazení izolátorů.
        Rozvodna u městské elektrárny v Doksech dodávala elektřinu Elektrizitäts Verband Dauba und Umgebung G.m.b.H. (elektrářský svaz Dubá a okolí s.r.o.) od roku 1921.
        Rozvodna byla stavební součástí MVE Doksy a organizačně patřila do linky vn Staré Splavy -Skalka - Zbyny - Horky - Vrchovany - Dubá - Deštná - Zakšín - Tuhaň - Robeč - Sukorady - Malý Hubenov - Střížovice - Malečov - Vrutice. Délka vzdušného vedení linky o napětí 10 kV činila 38,3 km. Trafostanice byly v Malečově, Střížovicích, Malém Hubenově, Sukoradech, Robči, Tuhani, Zakšíně, Deštné, Dubé, Vrchovanech, Horkách, Zbynech, Staré Skalce a právě ve Starých Splavech u elektrárny, kde sloužila jako rozvodna.

        Rozvodna slouží dnes obytným účelům.
        • náhon
        • rybník
        • odtokový kanál
        • turbínová kašna
        • most, propustek
        Velký rybník napájený Břehyňským a Okenským potokem, založený Karlem IV. v nadmořské výšce 275 m měl původně plochu 350 ha, časem však snížena na dnešních 278 ha.
        Rozdíl mezi hladinou rybníka a hladinou pod mlýnem 6,75 m.
        Náhon je zasekán ve skále.
        Směrem k přelivu vede šikmo odpadní strouha s pečlivě přisekanými stěnami, do kterých jsou vyhloubeny svislé dráže pro osazení hradicích zařízení a česel, vyskytují se zde i neobvyklé kruhové prohlubně. Pod přelivem spadá voda do hluboké skalní průrvy vysekané rovněž do pískovcového podloží. Na jejím počátku je široké vývařiště, za ním se průrva zužuje a objevují se pečlivě přisekané stěny, v nich jsou vyhloubeny většinou naproti sobě na obou březích svislé dráže o výšce 5 - 10 m, některé mají na dolním konci zakřivený průběh, umožňující plynulé nasazení trámů. Další mají typickou sestavu svislé hluboké dráže pro umístění rámu mohutné stavidlové konstrukce, doplněné o kapsy pro zapažení stavidel vodorovnými trámy a případným šikmým pažením. Mimo to se zde nalézají také jednoduché kapsy po trámech.
        První 4 dráže se nacházejí na počátku zúženého úseku pouze na levém břehu, za drážemi je na dně toku viditelný práh. V nejužším úseku jsou další 4 dráže rozmístěny již proti sobě na obou březích.
        Účel nebyl zcela objasněn, ale minimálně poslední dvojice pravděpodobně sloužila k přehrazení toku stavidly a navedení vody do dřevěných vantroků. Ty vedly pod přilehlým mostem do lednice mlýna a pily.
        V minulosti zde ale došlo k velkým úpravám terénu a vybetonování přelivu, loviště a části nábřežních zdí. Původní zdi z pískovcových kvádříků dochovány pouze v rozsahu mostu zaklenutého valenou klenbou rovněž z pískovcových kvádrů. Směrem k hrázi je most rozšířen železobetonovou mostovkou.

        1898 Okresní úřad v Dubé schválil plány stavitele Josefa Heinricha k regulaci náhonu. Nátok umístěn v prostoru dnešního čp. 56, nové zděné koryto mělo mít světlou šířku 2,37 m a podcházelo dřevěný most, na který navazoval stávající klenutý most přes hlavní potoční koryto. Zděné koryto náhonu mělo ústit poblíž východního nároží mlýnské budovy do dřevěných vantroků, které byly posazeny na zděné pilíře.
        Před 1923: Šikmo vedená zaoblená rybniční strouha s kolmými stěnami přisekanými do skalního podloží procházela na stavidla, ta byla osazena v prolomeném vrcholu skalního výchozu, který byl ještě doplněn vysokou zdí z pískovcových kvádrů. Mohutný stavidlový trám ze 4 svislých trámů a vodorovných překladů minimálně ve 2 úrovních procházel na celou výšku skalní průrvy i nastavěné zdi. Výpusť i stavidla kryla rozměrná obdélná stavba s bedněným pláštěm a valbovou střechou krytou šindelem. Voda do náhonu přitékala z dolního konce výpustní průrvy betonovým žlabem a pod dřevěným mostkem ústila do dřevěných vantrok , které rozváděly vodu na jednotlivá kola na horní vodu. Maximální a minimální výška hladiny v náhonu byla určena dvojicí železných skob v pískovcové stěně.

        Náhon na elektrárnu byl kompletně vybetonován, čímž údajně zanikly i epigrafické památky a letopočty v pískovcové stěně, zmiňované v starší literatuře.
        Na vzhledu vodního díla a unikátní skalní průrvy se velmi negativně podepsalo odstranění domku nad stavidly, proražení skalního masivu a výstavba kašnového přelivu v roce 1972.
        Typturbína Francisova
        StavZaniklý
        Výrobce
        PopisV r. 1930 zde byla turbína Francis, průtok 1,511 m3/s, spád 5,85 m, výkon 95,5 k.
        Typturbína Francisova
        StavZaniklý
        Výrobce
        PopisV r. 1930 zde byla turbína Francis, průtok 1,511 m3/s, spád 5,85 m, výkon 95,5 k.
        Typvodní kolo na vrchní vodu
        StavZaniklý
        Výrobce
        Popispřed 1923 4 kola o prům. 6 m
        Typelektrický motor
        StavNezjištěn
        Popis1923 změněn pohon ze 4 vodních kol na 2 elektromotory
        výkon 18,4 a 11,5 kW
        Typelektrický motor
        StavNezjištěn
        Popis1923 změněn pohon ze 4 vodních kol na 2 elektromotory
        výkon 18,4 a 11,5 kW
        Historické technologické prvky
        • pískovcový kámen | Počet: 3
        • AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl republiky československé
          Rok vydání1932
          Místo vydání
          Další upřesnění
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl republiky československé
          Rok vydání1932
          Místo vydání
          Další upřesnění
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorMiroslav Kolka
          NázevTechnická zařízení na vodní pohon v Dubé, Doksech na okolí
          Rok vydání2014
          Místo vydání
          Další upřesněnístr. 115 - 125
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorInternet
          NázevPamátkový katalog, vodní mlýn
          Rok vydání
          Místo vydání
          Další upřesněníNárodní památkový ústav
          Odkazhttp://pamatkovykatalog.cz/?legalState=130930&sequence=41539&page=1662&resultsDisplay=list&action=legalState&presenter=LegalStatesResults
          Datum citace internetového zdroje29.6.2017
          AutorJosef Klempera
          NázevVodní mlýny v Čechách VIII.
          Rok vydání2003
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnís. 189-193

          Žádná položka není vyplněna

          Základní obrázky

          Historické mapy

          Plány - stavební a konstrukční

          Historické fotografie a pohlednice

          Současné fotografie - exteriér

          Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - vodní dílo

          Současné fotografie - technologické vybavení

          Vytvořeno

          7.10.2012 20:58 uživatelem Helena Špůrová

          Majitel nemovitosti

          milannyc

          Spoluautoři

          Uživatel Poslední změna
          Rudolf (Rudolf Šimek) 7.10.2017 20:06
          Radomír Roup (Radomír Roup) 29.8.2016 12:51
          doxa (Jan Škoda) 18.8.2024 16:01
          kolssteyn 7.10.2023 13:44