Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Mlýn byl postaven na náhonu na levém břehu Mandavy. Do roku 1740 na tomto místě stálo obytné stavení Josefa Rampfela. Ten stavení i s pozemkem prodal za 300 guldenů Ferdinandu Kreibichovi, pozdějšímu zámeckému mlynáři. Kreibich však nepostavil nový mlýn naráz, ale postupně různými nástavbami a přestavbami původní stavení přebudoval na mlýn s vodním kolem na svrchní vodu o dvou složeních. Byl to zřejmě mlýn nepříliš velký.
Mlynář Ferdinand Kreibich zemřel v prosinci roku 1768. Mlýn po něm vedla vdova, a to až do své smrti roku 1773. Po ní pak mlýn převzal její syn Ferdinand Kreibich mladší za 1 470 guldenů. Ten měl za manželku dceru Johanna Antona Franze, mlynáře z Dolního Podluží /jenž byl již od r. 1747 mlynářem na sousedním Dolním neboli Kočičím mlýně ve Varnsdorfu/. Mlynář Ferdinand Kreibich předal Zámecký mlýn 2. dubna 1800 svému druhému synovi Ignazu Kreibichovi. Po jeho smrti v roce 1813 převzal mlýn opět jeho syn, rovněž Ignaz Kreibich, s manželkou Terezií, rozenou Seidelovou. Tento mlynář zemřel roku 1814, a tak se jeho syn, opět Ignaz, stává novým vlastníkem Zámeckého mlýna. Tento mlynář Ignaz Kreibich zemřel roku 1848.
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Po něm zdědil Zámecký mlýn syn Julius. Mlynář Julius Kreibich byl také posledním mlynářem na Zámeckém mlýně, neboť mlýn v roce 1864 zrušil.
Mlýnský objekt byl přebudován na soukárnu bavlněné příze. Poslední mlynář Zámeckého mlýna ve Varnsdorfu zemřel 31. července 1889. Jeho syn se stal majitelem budovy, které se stále říkalo mlýn, i když mlýnem již nikdy nebyla.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Vývoj po roce 1989
Po roce 1989 došlo postupně k útlumu textilního průmyslu i ve Varnsdorfu a budova je v současné době využívána jako stavba pro výrobu a skladování jiného sortimentu.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Kreibich
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
