Areál Královcova mlýna uváděný již roku 1490, představuje funkční a architektonický celek včetně hospodářských budov a dochovaného mlýnského zařízení z počátku 20. století.
Původní mlýnice byla patrová, východním směrem k ní byla napojena patrová obytná budova. Kolem poloviny 19.století došlo k rozšíření mlýnice. K roku 1906 se jako provozovatel mlýna na pravém břehu Vltavy uvádí Karel Královec. Za tohoto vlastníka byla původní obytná část při mlýnici odstraněna, nahradila jí nová dvoukřídlá přízemní budova v jihovýchodní a východní části areálu. Ta pak byla při celkové rekonstrukci vyzdvižena o jedno patro (kol roku 1905 východní křídlo čp. 219 a kol roku 1910 jižní křídlo čp. 233). Současné hospodářské budovy v areálu mlýna pocházejí z doby kol roku 1910. Současná podoba mlýna je výsledkem přestavby z let 1922 – 23.
Třípatrový objekt mlýnice se sedlovou střechou a strojovnou při západní straně přestavěl Karel Královec na moderní mlýn v neogotickém stylu. Štít severního a jižního průčelí byl doplněn vížkami s cimbuřím. Při mlýnu se východně nachází patrový obytný objekt, jehož zadní severní trakt slouží jako hospodářské zázemí.
Původní mlýnice byla patrová, kolem poloviny 19. století došlo k jejímu rozšíření. Nynější podoba mlýna je výsledkem přestavby z let 1922-1923, v současnosti jde o dvoupatrový objekt s půdní nadstavbou.
Tzv. Královců mlýn se nachází v Hněvkovicích na pravém břehu Vltavy, umístěn je bezprostředně u břehu řeky na jejím řkm 208,95, v nevelké vzdálenosti západně od památkově chráněné budovy zámku. Jedná se o soubor budov areálu mlýna, sestávající z budovy mlýnice čp.221, obytného domu čp.219 a 233, stodoly s chlévem, kolny s řezárnou, chlívka, ohradní zdi s bránami a brankou, ohradní zdi s brankou do zahrady, ohradní zdi mezi obytnou budovou a chlívkem, dvora a jezu. Součástí mlýna je i jednou zalomený jez, jehož druhá polovina patřila k Fiedlerovu mlýnu na opačném (levém) břehu Vltavy, který náležel jinému majiteli. Tento druhý mlýn se však nezachoval. Na levém konci jezu byla umístěna i důležitá vorová propust. Návrhu se týká pouze část na parc.č. st.2576, které je dochováno ve velmi cenné původní podobě.
Areál Královcova mlýna v Hněvkovicích, v hlubockém urbáři uváděný již k roku 1490, představuje hodnotný funkční a architektonický celek včetně hospodářských budov a dochovaného mlýnského zařízení z počátku 20. století - technologie mletí a pohonu pomocí turbíny. Hmotové uspořádání areálu, vnější vzhled, dispozice i většina hlavních konstrukcí se dochovala rovněž v původní podobě z první poloviny 20. století. Mlýn včetně jezu představuje cenný příklad technické památky a jedná se o zajímavý celek, který dokládá jeho funkční a i hospodářskou provázanost s okolím. Mlýnský areál představuje také výrazný krajinotvorný prvek, který významně zhodnocuje své okolní prostředí. K mlýnu přiléhající jez s dochovanou původní dřevěnou konstrukcí je velmi cenným příkladem tohoto staršího a již téměř se nevyskytujícího stavebního typu. Svým umístěním, charakterem, památkovou hodnotou a historickou podstatou odpovídá mlýn včetně jezu pojetí kulturní památky podle ustanovení §2 odst.1 písm.a/ a §42 odst.1 zákona č. 20/1987 Sb.o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů.
Mlýn a jez
v Hněvkovicích nad Vltavou“ sestávající z:
• mlýnice č.p. 221 na st.p.č, 1623, včetně pozemku st.p.č. 1623
• obytného domu č.p. 219 a 233 na st.p.č. 1621 a 1622, včetně pozemků st.p.č. 1621 a 1622
• stodoly s chlévem na st.p.č. 1622
• kolny s řezárnou na st.p.č. 1623
• chlívků na st.p.č. 1622
• ohradních zdí s bránami a brankami na st.p.č. 1623,1622 a 1621
• dvora na st.p.č. 1623 a 1622
• jezu na st.p.č. 2576, včetně pozemku st.p.č. 2576
Tzv. Královců mlýn se nachází v Hněvkovicích na pravém břehu Vltavy, umístěn je bezprostředně u břehu řeky na jejím řkm 208,95, v nevelké vzdálenosti západně od památkově chráněné budovy zámku. Jedná se o soubor budov areálu mlýna, sestávající z budovy mlýnice čp.221, obytného domu čp.219 a 233, stodoly s chlévem, kolny s řezárnou, chlívku, ohradní zdi s bránami a brankou, ohradní zdi s brankou do zahrady, ohradní zdi mezi obytnou budovou a chlívkem, dvora a jezu.
1. Budova mlýnice — dvoupatrová budova s půdní nadstavbou, vystavěná na obdélném půdorysu se dvěma menšími přístavky: přízemního domku (kašny) pro turbínu, nacházející se na západní straně objektu na místě původní lednice, ve které bývalo původně osazeno pět dřevěných vodních kol na spodní vodu a patrového přístavku šalandy. Uzavřen je sedlovou střechou, krytou betonovými taškami červeného odstínu, osazeny jsou hromosvody.
Hlavni štítové průčelí mlýnice, obrácené k jihu, je tříosé, vertikálně členěné armovanými nárožními lizénami a dvěma středními pilastry. Vysoká okna se segmentovými záklenky jsou zvýrazněna prostými šambránami na parapetních římsičkách, okenní výplň je prosklená V dřevěných rámech, v prvním patře je průčelí prolomeno dveřmi v rozměru horních oken, tzv vyskladňovací otvory, uzavřenými plnými plechovými křídly. Vstup do budovy z této vnější strany je dveřním otvorem s kamennou zárubní, situovaným při pravé straně. Trojúhelný štít navazuje přímo na průčelí a je členěn probíhajícími středními pilastry, vrcholícími v nadstřešní části čtyřhrannými věžičkami s cimbuřím. Trojúhelný štít navazuje přímo na průčelí a je členěn probíhajícími středními pilastry, vrcholícími v nadstřešní části čtyřhrannými věžičkami s cimbuřím. Stejné cimbuří se uplatňuje i v zakončení nárožních pilastrů. V průčelí je štukem vyveden nápis „Mlýn K. Královce“. Z pravé strany průčelí navazuje okapově orientovaná přístavba šalandy, členěná pouze nárožní lizénou a prolomená v patře jedním oknem. Z levé strany přiléhá též okapově orientovaný přízemní domek s turbínou se stejnou úpravou průčelí.
Západní průčelí mlýnice, obrácené k řece, je šestiosé, některá okna jsou slepá. Průčelí je členěno lizénovým rámem, horizontálně pak kordonovou a profilovanou korunní římsou.
Úprava okenních otvorů je stejná jako u hlavního průčelí, pouze v podstřešní části jsou okna o malé výšce. Při pravé straně vystupuje přístavba domku turbíny, jehož západní průčelí je členěno lizénovým rámem zasahujícím do trojúhelného štítu, prolomeny jsou dva okenní otvory.
Severní štítové průčelí má stejnou úpravu jako průčelí jižní, je bez okenních a dveřních otvorů, pouze v trojúhelném štítu je prolomena dvojice svisle obdélných segmentových okének. Analogické střední pilastry se uplatňují pouze v ploše trojúhelného štítu, jinak průčelí je hladké, vertikálně členěné jen nárožními lizénami.
Východní dvorní průčelí je tříosé, členěné pouze nárožními lizénami. Úprava oken stejná jako u ostatních průčelí. Vstup se segmentovým záklenkem je umístěn v úrovni prvního patra, uzavřený je dvoukřídlovými výplňovými dveřmi. Z předsunutého venkovního schodiště, umožňující přístup ke vchodu, se dochovala pouze podélná zeď. Vpravo od ní je prolomen segmentový vstup do přízemní části mlýnice. Na této straně budovy je jako jediné osazen dešťový žlab se svodem po severní straně. Průčelí přístavby šalandy má jeden okenní otvor v patře a vstup z úrovně dvora. Trojúhelný štít je pobit dřevěnými palubkami.
Interiér mlýnice je v patrech jednoprostorový, v přízemí čtyřprostorový. Patra jsou osvětlena svisle obdélnými okny v segmentových záklencích s dřevěnými rámy, vyplněnými světlo propouštějícími deskami z komůrkového polykarbonátu Lexan. Podlahy jsou dřevěné fošnové, v přízemí je podlaha betonová. Stropy jsou trámové, podporované středním podélným průvlakem podporovaným dřevěnými sloupy, stropy jsou zaklopeny fošnami, které vždy v horním patře tvoří podlahu. Všechny dřevěné prvky jsou ručně opracovány. Jednotlivá patra jsou vzájemně propojena jednoramennými dřevěnými žebříkovými schodišti. Podkrovní patro má zvýšenou nadezdívku, v níž jsou prolomena vodorovně obdélná segmentová okénka s vyklápěcími křídly, osvětlení je zajištěno též čtyřmi okny v jižním štítu, umístěnými v rytmu 1 + 3 a ze severního štítu dvojicí úzkých okének mezi dvěma přízedními pilířky. Krov mlýnice je vaznicové soustavy se sedmi páry ležatých stolic v plných vazbách. Trámy krovu jsou ručně opracovány, spoje zajištěny železnými svorníky.
V jednotlivých patrech mlýnice (V technické, mlecí a manipulační podlaze) se dochovalo velké množství mlýnského zařízení — transmise, válcové mlecí stolice, vysávače, reformy, dřevěné zásobníky, výtahy, výsypky apod. Pouze v podstřešní podlaze bylo zařízení odstraněno až na horní část dřevěného zásobníku a horní část kapsových výtahů. Některé vybavení dodala známá firma na mlýnské stroje Prokop Pardubice.
Od začátku 20. století došlo k masivnímu nahrazování vodních kol modernějšími a účinnějšími vodními turbínami. Toto byl případ i hněvkovického mlýna, kdy v roce 1921 byla v nově vystavěné přístavbě na západní straně mlýnice osazena kašnová Francisova turbína.
2. Obytný dům Čp. 219 a 233 — jde o dvoukřídlovou patrovou budovu, situovanou v jižní a východní straně areálu. Východní křídlo bylo z původně přízemního domu do patra vyzdviženo v roce 1905, jižní křídlo v roce 1910. Obě křídla jsou v hlavním vnějším průčelí rozdílně upravena.
Východní křídlo čp. 219 je devítiosé, horizontálně členěné kordonovou a korunní římsou, vertikálně nárožním armováním, které vymezuje i mělký vstupní rizalit. Okna jsou ve tvaru T, dvoukřídlová, ven a dovnitř otvíravá, s horním vyklápěcím křídlem, zvýrazněna jsou plochými šambránami s ušima a segmentovým nadpražím, zdobenými třemi kruhy a linkami, všechna okna jsou propojena společnou plochou římsou. Parapetní plocha oken je zdobena dvěma vodorovně obdélnými vpadlinami. Vstupní rizalit je umístěn mezi druhou a třetí osu zprava, dvoukřídlové vchodové dveře jsou výplňové, přístupné jsou třemi vnějšími schody.
Západní dvorní průčelí je prosté, tříosé, členěné pouze profilovanou korunní římsou. Severní štítové průčelí je prosté, bez členění, pouze ve štítě je prolomena dvojice úzkých svisle obdélných okének, prosvětlující půdní prostoru.
Dům je završen polovalbovou střechou zakrytou korunově keramickými taškami bobrovkami, střešním pláštěm prostupují na západní straně dvě vyšší komínová tělesa z neomítnutých šamotových cihel. Osazeny jsou dešťové žlaby se svody.
Interiér domu nebyl přístupný.
V tomto domě bývala hospoda a byt pro stárka.
Dům čp. 233 na jižní straně areálu je patrový, navazující v zalomení na čp.219. Jeho jižní průčelí je osmiosé, východní dvouosé. Přízemí je členěno pásovou bosáží, prolomeno je třemi malými, vodorovně obdélnými okénky s hlubokými špaletami. Patro, oddělené prostou kordonovou římsou je horizontálně členěno ještě profilovanou korunní římsou a průběžnou parapetní římsou, svislé členění zajišťují nárožní kandované pilastry. Členění oken je dvourytmové, střední okna jsou sdružena pod jednu nadokenní římsu, krajní jsou samocená. Zvýrazněna jsou profilovanými šambránami, parapetní plochy jsou zdobeny geometrickými obrazci.
Západní dvorní průčelí členěné rizalitem je prosté čtyřosé, okna jsou novodobá čtvercová jednotabulová, vodorovně otáčecí. Při pravé straně se dochoval vstup s tesanou kamennou zárubní, vstup z boku rizalitu je dvoukřídlový výplňový, přístupný po třech předsunutých schodech. Při východní straně jsou prolomena garážová vrata.
Západní průčelí trojúhelným štítem je prosté hladké, bez jakéhokoliv otvoru či architektonického prvku.
Dům je zakryt sedlovou střechou s betonovými taškami červeného zbarvení. Prostupují dvě komínová tělesa z neomítnutých šamotových cihel s trubkovými nástavci. Osazeny jsou dešťové žlaby se svody.
Interiér domu nebyl zpřístupněn, dle popisu vlastníka se dochovala původní dispozice, přízemí je pětiprostorové, čtyři prostory na jižní straně jsou zaklenuty křížovými klenbami, jedna na východní straně má strop povalový omítnutý. V patře jsou všechny stropy povalové s omítkami na rákosovém pletivu. Podlaha je opatřena cementovým potěrem, východní prostora je podlaha cihelná. Schodiště z přízemí do patra je jednoramenné s kamennými schodišťovými stupni. Patro je osmiprostorové, plochostropé, stropy jsou povalové s rákosovými omítkami, dochovaly se původní prkenné podlahy, chodba je opatřena novou keramickou dlažbou. V letech 1997 — 98 proběhla rekonstrukce interiérů, při které byly osazeny nové výplňové dveře v dřevěných zárubních a osazena nová dřevěná EURO okna.
Půda je přístupná dřevěným žebříkovým, prkny podbitým schodištěm. Podlaha půdy je položena čtvercovými keramickými dlaždicemi — půdovkami. Krov je vaznicové soustavy s ležatými stolicemi v plných vazbách, dřevěné prvky jsou strojně řezané.
3. Stodola s chlévem — situována je v severní části areálu. Jde o obdélný objekt z kamenného omítnutého zdivá se sedlovou střechou, zakrytou keramickou krytinou z bobrovek korunově. Mírně západně od osy vystupuje nad střešní rovinu zděný otevřený vikýř z režného cihelného zdivá s valbovou střechou. Dvorní jižní průčelí je hladké, členěné pouze barvou omítky naznačeným soklem a fabionovou korunní římsou. Mírně vlevo od osy je prolomeno širokým, segmentově klenutým otvorem se svlakovými vraty, jejichž horní část vyplňuje svislá dřevěná mříž. Vpravo je prolomen vstup do chléva s tesanou kamennou zárubní s novým dveřním křídlem.
Interiér stodoly je jednoprostorový, zastropený dřevěným trámovým stropem, vlevo je umístěno dřevěné žebříkové schodiště do půdy. Interiér chléva je jednoprostorový, obdélný, zastropený omítnutou valenou klenbou s dvojicí protilehlých trojúhelných nestýkajících se výsečí s polokruhovými čely. V postranních stěnách v zadní části jsou vynechány segmentové niky, v čele těsně pod vrcholem klenby je prolomeno nízké vodorovně obdélné okénko uzavřené mříží. Při zadní stěně se dochovala dvě podezděná kamenná krmná koryta, v rohu vpravo při vstupu z cihel vyzděná omítnutá káď. Podlaha je betonová.
4. Kolna s řezárnou — navazuje severně na budovu mlýnice. Vybudována byla z původního chléva. Jedná se o obdélný objekt z kamenného zdivá, zakrytý polovalbovou střechou s bobrovkovou krytinou kladenou na šupinu. Dvorní východní průčelí je hladké, členěné barvou omítky naznačený sokl a plastickou fabionovou římsou. Prolomeno je vlevo pravoúhlým otvorem do tzv. řezárny a otevřeným polokruhovým otvorem do kolny, otvory jsou zdůrazněny šambránami v barvě omítky.
Interiér řezárny je příčně obdélný, zastropený nízkou segmentovou klenbou, kterou na pravé straně podpírá příčný polokruhový přízední pas. Vnitřní zdivo je omítnuto hladkou omítkou. Interiér kolny je jednoprostorový, s trámovým stropem s ručně opracovaných trámů zaklopených fošnami. Vnitřní stěny nejsou omítnuty.
Krov je vaznicové soustavy se stojatými stolicemi.
5. Chlívky — jsou situovány v severní části areálu, přistavěna jsou k ohradní zdi. Jde o drobný obdélný objekt z cihelného omítnutého zdivá s pultovou střechou, zakrytou keramickými taškami bobrovkami korunově. Dvorní průčelí je prosté, prolomené dvěma vstupy a dvěma svisle obdélnými okénky. Dveře jsou uzavřeny svlakovými křídly.
Interiér je dvouprostorový s fošnovým stropem, stěny jsou omítnuty. Podlaha nebyla viditelná.
6. Jižní ohradní zeď se dvěma bránami a brankou — uzavírá areál mlýna mezi budovou mlýnice a obytnou budovou. Vysoké zdivo ohradní zdi je hladké, omítnuté, završené sedlovou stříškou s betonovými taškami doplněnými hřebenáči. Pravá část zdi vyrůstá z odsazeného soklu, na levé části sokl chybí. Na levé západní straně je zeď prolomená pravoúhlou bránou s viditelným nadpražním trámem, uzavřená jsou dvoukřídlovými svlakovými vraty s dřevěnou svislou mříží v horní části plochy v kovovém rámu. Protilehlá východní vrata jsou segmentově zaklenutá, uzavřená dvoukřídlovými svlakovými vraty s horní dřevěnou mříží. Osazení vrat je točnicové, v horní části vsazené do železných objímek, v dolní části opřené trnem do uchycené železné desky. Vrátka mezi oběma vraty mají kamennou zárubeň, z vnitřní strany jsou odsazena do segmentové niky. Uzavřena jsou dvoukřídlovými svlakovými dveřmi se spárami mezi prkny zakrytými laťkami.
7. Severozápadní ohradní zeď s brankou do zahrady — uzavírá areál mezi kolnou a stodolou. Zeď je oboustranně omítnutá, z vnější strany vyrůstá z odsazeného, též omítnutého soklu, v horní části je na obou stranách opatřena fabionovou římsou, zakryta je sedlovou stříškou s bobrovkami a hřebenáči. Prolomena je brankou v segmentové nice a uzavřena novějším svlakovým křídlem.
8. Ohradní zeď s brankou mezi obytným domem a chlívky — uzavírá dvůr na severní straně a odděluje dvorek při domu čp. 219. Vysoká zeď je hladce omítnuta, završená sedlovou stříškou s bobrovkovou krytinou. Při obytném domě je zeď prolomena brankou v segmentovém otvoru, uzavřenou dřevěnými výplňovými dveřmi s krabicovým zámkem. Při části zdi z dvorní strany je přistavěn objekt chlívku.
9. Severní ohradní zeď u čp. 219 - uzavírá dvorek při obytném domě čp. 219 na jeho severní straně. Vysoká zeď je hladce omítnuta, s fabionovou římsou na vnější straně, završená sedlovou stříškou s bobrovkovou krytinou kladenou na šupinu. Při obytném domě je zeď prolomena brankou v segmentovém otvoru, uzavřenou dřevěnými výplňovými dveřmi.
10. Dvůr — je nepravidelného tvaru, vymezený jednotlivými budovami a ohradními zdmi. Plocha dvora je zatravněna, kolem obytného domu je betonová mazanina. V ploše dvora se nacházejí novodobé objekty bez památkové hodnoty — podzemní ČOV a nadzemní skleník.
Areál Královcova mlýna v Hněvkovicích, v hlubockém urbáři uváděný již k roku 1490, představuje hodnotný funkční a architektonický celek včetně hospodářských budov a dochovaného mlýnského zařízení z počátku 20. století - technologie mletí a pohonu pomocí turbíny. Hmotové uspořádání areálu, vnější vzhled, dispozice i většina hlavních konstrukcí se dochovala rovněž v původní podobě z první poloviny 20. století. Mlýn včetně jezu představuje cenný příklad technické památky a jedná se o zajímavý celek, který dokládá jeho funkční a i hospodářskou provázanost s okolím. Mlýnský areál představuje také výrazný krajinotvorný prvek, který významně zhodnocuje své okolní prostředí. K mlýnu přiléhající jez s dochovanou původní dřevěnou konstrukcí je velmi cenným příkladem tohoto staršího a již téměř se nevyskytujícího stavebního typu.
Hlavní objekt mlýnice čp. 221 reprezentuje poměrně ustálený typ architektury mlýnů druhé poloviny 19. století v regionu usilující o poměrně velkorysé architektonické řešení štítových průčelí se zakončením štítů pomoci cimbuří a věžiček. Z tohoto hlediska je mlýn v Hněvkovicích jedním z mála objektů tohoto typu, které se do současnosti dochovaly v uspokojivém stavebně technickém stavu. Obytné objekty č.p. 219 a 233 představují solidní venkovskou stavební produkci v pojetí hlavních průčelí opožděně reflektující secesní tvarosloví. V architektuře jednotlivých objektů sice již absentuje řada původních prvků (původní okna mlýnice, okna objektu č.p. 233 atd.), na druhé straně u všech objektů se dochovala řada původních prvků (kamenná ostěnj řada dveří), původní zděné a krovové konstrukce naprosto převládají. Zásadní památkovou hodnotou je dochované technické zařízeni mlýnice z počátku 20. století včetně pohonu pomocí turbíny, které je schopné detailně dokumentovat vlastní technologii mletí. Jednotlivé objekty mlýna ve svém celku představují výrazný doklad hospodářského provozu celého areálu.
Objekt byl zakoupen za účelem podnikání v oboru rekreace a sezónního ubytování. V padesátých letech minulého století došlo k rekonstrukci na rodinný dům, při které proběhly stavební zásahy pozměňující původní historický ráz. Tyto zásahy neodpovídají současné potřebě obývání, zejména z hlediska energetického, čímž je plánovaný potenciál naší investice značně limitován.
(Ministerstvo kultury k námitce vlastníků sděluje, že účel podnikání v oboru rekreace a sezónního ubytování je možný i se statusem kulturní památky. Objekt se prohlášením za kulturní památku nestává skanzenem a je možné ho citlivě rekonstruovat pro účely podnikání.)
Zmíněný soubor je cenným dokladem vývoje hospodářského stavení s mlýnem od středověku do dnes, který si zachoval své architektonické hodnoty z dob 1. poloviny 20. století. Všechny objekty souboru se do současnosti dochovaly v uspokojivém stavebně technickém stavu, včetně dochovaných původních řemeslných a konstrukčních prvků (kamenná ostění, dveře, krovy, prkenné podlahy...) Mimo dochované prvky je soubor cenný svou nezměněnou původní dispozicí a postavením jednotlivých hospodářských budov, které ve svém celku představují výrazný doklad hospodářské funkce celého souboru.
Soubor má významnou urbanistickou hodnotu, nejen svou polohou nedaleko šlechtického sídla, ale i postavením vůči tzv. Fiedlerovu mlýnu, který stojí na opačné straně řeky Vltavy. Fiedlerův mlýn byl již značně přestavěn a proto má předmětný soubor Královcova mlýna velkou dokumentační hodnotu. Urbanistická hodnota souboru je podtržena pohledově exponovaným místem na řece Vltavě.
