Očekávej to své, dej každému to jeho.
(německé přísloví)

Hlučovský mlýn

Hlučovský mlýn
9
Hlučov
277 23
Mělník
Jestřebice u Kokořína
50° 27' 6.0'', 14° 35' 2.0''
Mlýniště bez mlýna
Mlýn údajně zmiňován r. 1609, a 1620, prý fungoval ještě začátkem 20. století.
Dnes pouze dobře patrný náhon v dálce asi 500 m, a několik vytesaných místností,i dosti velkých, většinou zatopených vodou.
U osady Hlučov
Pšovka
31716/2-3726
volně přístupný

Obecná historie:

Historie Hlučovského mlýna v písemných pramenech a literatuře

 David Šťastný

První zmínka o Hlučovském mlýnu, je spjatá se smrtí Václava Hrzáně z Harasova roku 1520.178 Tento rod byl do husitských válek bezvýznamný a většího bohatství dosáhl až po válce, kdy Hrzánové získali od krále Zikmunda odumřelé statky v okolí Kokořínska.179 Důležitým pro rod Hrzánů z Harasova byla koupě hradu Houska s panstvím roku 1502 Václavem Hrzánem z Harasova. O tom, kdy Václav Hrzán zemřel, nejsou zprávy, nicméně roku 1520 se jeho majetek dělil mezi jeho tři syny Adama, Jana a Dobeše (Tobiáše).180 Adam získal do vlastnictví panství Ctěnice, Jan Zásadku a Dobeš panství Housku. V tuto chvíli je poprvé připomínán i Hlučovský mlýn. V obnovených Deskách zemských je k panství Houska napsáno.

,,Housku zámek, dvuor poplužní s poplužím, v Libovizi, Volešně, Jestřebici, v Dobříni, v Osinalicích, v Střezivojicích, v Tuboze, v Rovni, v Březnici, v Dražejově, Vlkově, v Kluku, v Blatečkách, v Bořejově v Korčí, v Blatcích, v Kruhu, v Sypné, Vidimi vesnice celé a dvory kmetcí s platem, ve Ždírci dvory kmetcí s platem, což tu svuoj diel má, v Tajně dvory kmetcí s platem, což tu nyní má, a k tomu na dědinách zápisných, což se jemu na diel dostalo. Item 2 a ½ půl kopy gr. Č. platu ročního komorního holého a věčného v Rovné, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, vejci robotami, ospy, se čtyřmi mlýny: Hlučovským, pod Volešnem, pod Dubou Havráňov a mlýnem Šibeničním, se trojím podacím kostelním ve Vidimi, v Kruhu, v Bořejově, krčmami i se vší zvolí, což k tomu přísluší, s plným panstvím’’181

Tato zmínka spolu s dalšími informacemi naznačuje středověký původ a ráz Hlučovského mlýna.

Jméno prvního, známého mlynáře s manželkou pochází ze Soupisu poddaných podle víry z roku 1651. V tomto písemném pramenu je při vidimském panství zmíněn Luetzsch Muhle, jelikož se jedná o období po první fázi rekatolizace a soupis pořizovali německy mluvící vizitátoři, dá se předpokládat, že se jedná se ve skutečnosti o Hlučovský mlýn. Tato teorie je opřena také o I. vojenské mapování z 60. let 18. století, kdy je v mapovém materiálu mlýn pojmenován jako Lutsch M. na místě Hlučovského mlýnu.195 Z toho důvodu se naskýtá, zdali chybnou transkripcí nemohla vzniknout chyba kdy Luetzsch Muhle by vlastně mohl být Hlutschow Muhle či Hlutzschower Muhle tedy zkoumaný objekt. Alena Pazderová také uvádí, že v Soupisu poddaných podle víry často docházelo k silnému zkomolení českých jmen a názvů.196 Jako majitel panství je uváděna svobodná paní Becková, Johann Von Beck zemřel 20. srpna roku 1648. Soupis se prováděl 20.8. 1651 a jeho vyhotovitelem byl hejtman vidimského statku Johan Wolf Wilthimb. V soupisu je zapsáno 310 osob, z toho 34 katolíků a 176 nekatolíků. Z nich je u 174 lidí dle zápisu naděje na obrácení na katolickou víru.197 Jako mlynář v Luetzsch Muhle je uváděn Hans Hiebner, 31 let, nekatolík a jeho manželka, 28 let, Magdalena, též nekatolického vyznání.198

Vidimské panství podle písemných pramenů patřilo až do roku 1756 potomkům Johna von Becka.199

V roce 1756 přechází Hlučovský mlýn jako součást statku Stránka v rámci vidimského panství do vlastnictví obutých Augustiniánů eremitů od sv. Tomáše na Malé Straně. Mlýn koupili augistiniáni za 10500 zl. r. Další podrobnosti této vlastnické změny nejsou známy.200 Každopádně tyto informace jenom potvrzují významné spojení augustiniánů s tímto regionem. Již před vznikem samotné české provincie jsou od roku 1357 v tomto regionu významné řádové domy v Bělé pod Bezdězem a Pšovce u Mělníka. Po třicetileté válce augustiniáni pokračují v rozvoji hospodářského podnikání a stavebním úsilí. Staví klášter na Bezdězu a společně s gymnáziem i klášter v České Lípě. Tato činnost vrcholí právě koupí statku Stránka a budováním rezidence, která spadala pod klášter u sv. Tomáše v Praze na Malé Straně.201

Z matričních záznamů je patrné, že roku 1773 na mlýnu hospodařil Adam Pfeyfer s manželkou Kateřinou. V josefském katastru jsou jako majitelé též uváděni augustiniáni obutí, v rámci panství však mlýn není zmiňován.

Další informace k mlýnu pocházejí až z písemného operátu k Stabilnímu katastru. V mapovém materiálu jsem zjistil číslo popisné mlýnu 9 a čísla pozemků patřících k mlýnu202, jak jsem již uvedl výše. Jméno majitele je Wenzel Langhanz, který je označován v písemném operátu jako chalupník a mlynář.203 Výměra pozemků, které patřili Wenzelovi Langhanzovi a jsou v těsné blízkosti Hlučovského mlýna je 15000 m2.

V následujících letech muselo dojít, k přečíslování Hlučovského mlýnu a slučování parcel čísla 587–589 a 590–599, jelikož v písemném operátu se opakuje číslo popisné 9, nicméně v roce 1862, kdy je první zápis v Pozemkové knize se již uvádí mlýn pod číslem popisným 71. Pozemkové knihy jsou později doplňovány katastrálními mapami. Právě první zápis v Pozemkové knize s inventárním číslem 69 později změněným na N 1220/67 říká, že Wenzel Langhanz prodal mlýn s přilehlými pozemky Marii Kučerové204 Dne 19. 7. 1862 a 8. 1. 1863 převedla vlastnická práva na Františka Kučeru, který je v roce 1890205 v matričních knihách uváděn jako mlynář na Hlučově. Také František Kučera se roku 1893 stává většinovým vlastníkem mlýnu Štampach, neboť odkoupil podíly svých bratrů. Tímto počinem se stává mlynářem na dvou mlýnech vzdálených 8 kilometrů od sebe po směru toku Pšovky. Po jeho smrti se roku 1906 stává majitelem vlastnických práv jeho syn Jaroslav Kučera,206 který ovšem již není mlynářem na Hlučovském mlýnu, ale hospodaří pouze na mlýnu Štampach.

Mlýn Hlučov získává v roce 1906 Jan Lauerman.207 Poslední zmínka o fungování mlýnu je z roku 1907, kdy se objevuje zpráva, že Jan Lauerman přispěl na opravy mlýnů po povodních na Benešovsku 6 korun.208 Z této informace se dá předpokládat, že pokud by mlýn již nefungoval, nájemní mlynář by pravděpodobně nepřispíval na povodně do veřejné sbírky organizované mezi mlynáři. Pozemková kniha eviduje ještě poslední změnu vlastnických práv, a to sice roku 1919, kdy se posledním majitelem mlýna Hlučov stává Johan Špaček von Starburg, tehdejší majitel Kokořínského hradu a dalších několika významných nemovitostí na Kokořínsku. Johan Špaček von Starburg například postavil koupaliště s areálem a hotel na nedalekém Harasově, také se společně s historiky Augustem Sedláčkem, Zikmundem Winterem a Klubem českých turistů podílel na návrhu rekonstrukce hradu Kokořín.209

Jeho potomci vlastní parcely kolem již bývalého mlýna dodnes.

Dále je třeba uvést, že Špaček programově skupoval pozemky a usedlosti v údolí k podnikatelskému záměru. Ve stejných intencích je třeba chápat zakoupení Hlučovského mlýna, tedy nikoli jako snahu o obnovení jeho provozu.

Katastrální mapa při Pozemkové knize vypovídá, že mlýn byl zbořen roku 1911,210 to ovšem nemůže být pravda, jelikož pohlednice z roku 1913 dokládá, že budova mlýna, lednice i vantroky ještě stály. Zároveň ústní výpověď pana Františka Kučery, synovce posledního majitele mlýna Jaroslava Kučery, říká, že mlýn v roce 1911 přestal fungovat a obvodové zdi již nepoužívaného mlýnu byly strženy po smrti Jaroslava Kučery v roce 1925.211 Ve sbírce Vodní stavby v okresním archivu na Mělníku jsem objevil dvě informace týkající se mlýna po ukončení jeho činnosti. První se týká projektu na vodovod do obce Jestřebice Dr. Jana Spota, který tento projekt v roce 1911 navrhl. V projektu se uvádí, že primárním pramenem, z něhož měl vodovod čerpat by měl být pramen v Hlučovském mlýně. Rozpočet na tento projekt byl stanoven na 1 000 000 korun. Tento plán nebyl nikdy realizován, a nakonec se pro vodohospodářské potřeby použil pramen i rybníka Stříbrník, situovaný 3 km nad zmíněným Hlučovským pramenem.

xxxxxx

Byl jedním z 21 mlýnů na Pšovce, patřil starému mlynářskému rodu Kučerů. Šlo o mlýn obilný, mouka prý byla velmi dobré kvality, vyráběly se také kroupy. Byl údajně opuštěn okolo r. 1920 a rychle podlehl zkáze (budova byla dřevěná). Zachovaly se tesané prostory sklepů, v jednom z nich je pramen pitné vody (dnes ovšem zatopeno Pšovkou), stájí a snad kaple.

Mlýn u osady Hlučov – Hlučovský mlýn.
Katastrální území Jestřebice u Kokořína.
V kronikách je o něm zmínka z roků 1609 a 1620. Později byl v majetku starého mlynářského rodu Kučerů. Mlýn byl v provozu do 1. světové války, pak byl opuštěn a budova ( roubená, omítnutá ) v krátké době podlehla zkáze. Rozvaliny byly odstraněny v roce 1927. V budově byla obytná část a mlýnice, dispozičně oddělené, vše pod jednou střechou. Kromě mletí obilí se zde vyráběly i kroupy. Budova byla situována kolmo ke skalní stěně. Vodní kolo bylo menších rozměrů, na vrchní vodu.
Do dnešních dní se zachovaly pouze zbytky vodního náhonu od říčky Pšovky v délce asi 220 m podél paty svahu, jehož koryto bylo částečně vytesáno v pískovcovém podloží a průchozí štola asi 3 m dlouhá v pískovcové skále. Na stěně štoly je vytesán letopočet 1757. Ze štoly již vedly k vodnímu kolu dřevěné vantroky. 11 prostorných i menších sklepů a místností vytesaných v pískovcových skalách v několika výškových úrovních se zachovalo do dnešních dnů. Některé prostory jsou zatopené, v jednom sklepě vyvěrá pramen vody. V jiných vyhloubených prostorách byly stáje pro dobytek, sušárna ovoce a snad i kaplička. Některé prostory byly v minulosti upraveny i k bydlení.

Text: Karel Lojka


Historie mlýna obsahuje událost z období:

I. zmínka 1520

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

Údajně zmiňován již 1609.

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský

1620 při vyčíslení konfiskátu Václavu Berkovi z Dubé: mlýn Hlučovský

1651 Soupis poddaných podle víry: v Luetzsch Muhle je uváděn Hans Hiebner, 31 let, nekatolík a jeho manželka, 28 let, Magdalena, též nekatolického vyznání

1773 na mlýnu hospodařil Adam Pfeyfer s manželkou Kateřinou.

1840 Václav Langhanz

Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský

Údajně v provozu ještě na začátku 20. stol. - F. Kučera zde mlel obilí

Události
  • Zánik mlynářské živnosti
  • Zánik budovy mlýna
Hospodářský typ mlýna
Námezdní

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Kučera
  • Hiebner
  • Pfeyfer
  • Langhanz
  • Lauerman

Historie mlýna také obsahuje:

1651 Hans Hiebner

1773 Adam Pfeyfer

1840 Václav Langhanz

1862 Matrie Kučerová

1863 František Kučera

1900 F. Kučera

1906 Jan Lauerman

Ke Hlučovu se váží dvě pověsti.
U hlučovského mlýna je mohutný ledový pramen, který vyvěrá ze skalní pukliny. Bude-li zde někdo kopat, vyvalí se tolik vody, že zaplaví celý dvůr.
Název Hlučov prý vznikl v dobách, kdy kouzelnice Zlata obývala nad Kokořínským údolím mohutný hrad. Svoji kouzelnickou moc využívala k dobru svých bližních. Na Zlatině dvoře byly převážně krásné ženy, které bývaly i velmi rušné. Obecný lid označil označoval hrad za hlučný, což později přešlo na název Hlučov.
Další pověsti si můžete přečíst v knížce Pověsti z Kokořínska, Mšenska a Podbezdězí, kterou vydalo Regionální muzeum Mělník s ilustracemi Olgy Vychodilové.

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    neexistuje
    05 2012
      venkovský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
      mlýnice a dům samostatné budovy
        Prostorová dispozice areálu s mlýnem
        David Šťastný

        Relikty areálu mlýna se nachází v údolí 1,5 km jižně po směru toku Pšovky od Vojtěchova a 1,7 km severně od hradu Kokořín. To znamená cca 7 km jižně od prameniště Pšovky.
        Areál s dvorem bývalého mlýna se nachází 20 m západně od komunikace spojující vesnice Vojtěchov a Kaninský důl. Jedenáct místností je vysekáno po obvodu paty skály v pískovcovém podloží. Areál se nachází ve výšce 233 m. n.m. 214 . První vodní nádrž jejíž existenci dokazuje I. vojenské mapování, byla situována 500 m severně nad mlýnem. Z této vodní nádrže odtékala Pšovka dvěma řečišti. První řečiště byl pravděpodobně náhon vedený při úpatí skalního masivu, který zhruba v polovině svého toku za tzv. Cikánským pláckem 215 je přisekaný do paty svahu skalního masivu. Tato část náhonu je dodnes patrná. Druhé řečiště odvádějící vodu z vodní nádrže je pravděpodobně původní tok Pšovky. Toto řečiště vede středem údolí a dle I. vojenského mapování je významně meandrováno. Druhé řečiště společně s odpadní vodou z mlýna v tzv. Hlučovském potoku se spojují cca 100 metrů za mlýnem ve středové části údolí. Druhá vodní nádrž byla v těsné blízkosti areálu mlýna. Tuto hypotézu o existenci rybníka dokazují také fotografie zpočátku 20. století s dvěma náspy nad horní hranicí mlýna situované příčně skrz údolí. Nádrž sice již není na I. vojenském mapování, nicméně laserové snímkování (LIDAR5) a současný terénní průzkum tuto hypotézu podporují.

        Náhon a nátoková štola s nejbližším okolím

        Budova mlýna s bývalou mlýnicí měla obdélný půdorys 216 a byla postavena kolmo k vodoteči
        a zároveň kolmo ke komunikaci, jejíž průběh kopíroval dnešní tzv. Máchovu stezku. Dodnes
        dochovaný náhon v délce 250 metrů vede od přemostění přes vozovou cestu spojující
        Jestřebici s údolím, je cca 1,5 – 2 m široký a dnešní dochovaná hloubka je cca 1 – 1,5 m.
        Pravý břeh je vysekaný do pískovcového masivu, zatímco levý břeh je vytvořen násypem
        zeminy do cca 2 m (obr. 1).
        Jelikož mlýnice byla situována kolmo k vodoteči, vodu k návodní zdi zprostředkovávala
        segmentová štola vysekaná do pískovcového skalního bloku o výšce 1,30 m, šířce 1,85 m a
        délce 4,14 m s fabionovým přechodem stěny ve strop (obr. 2). V posledních cca 30 m náhonu
        před vstupem do štoly jsou patrné znaky těžby pískovcových štuků metodou lámání bloků po
        tektonických spárách, společně se zarovnanými plošinami v druhé etáži a vodorovnými
        rýhami určující vedení lomu skály. 217
        V pravoúhlém prostoru po vylámaných blocích jsou dodnes patrné dráže a trámové kapsy, které
        pravděpodobně zamezovaly při deštích sesunutí zeminy do náhonu (obr. 3) V prostoru před cca 1
        m před skalní štolou propouštějící vodu na vantroky, jsou pod sebou vysekány dva křížky. Křížky
        jsou nad sebou ve vzdálenosti 70 cm, přičemž u spodního křížku jsou patrné dva důlky ve skále o
        průměrech 2 x 2 cm. Ve vzdálenosti 25 cm od sebe (obr. 4). Funkci těchto otvorů jsem blíže
        neidentifikoval, nicméně je možné, že se jedná o kotvící otvory po kramli či železnou pásku, který
        mohl mít funkci vodního nivelačního cejchu. Tyto cejchy byly uzákoněny vodním právem v roce
        1870, kdy docházelo k povinnému přecejchování na všech mlýnech. Tyto značky určovaly maximální výšku hladiny vody, kterou mohou majitelé či hospodáři použít, aniž by vodohospodářsky uškodil ostatním hospodářům na stejném toku. 218
        Také se v prostoru před štolou nachází nejstarší nalezená datace, a sice z roku 1787 (obr. 5)
        Tato datace je pravděpodobně provozní a dnes je ve výšce cca 40 cm nad úrovní dnešního
        terénu. Ve vstupním otvoru doleva zalomené štoly jsou patrné vysekané dráže pro propouštěcí
        stavidlo. Propouštěcí stavidlo bylo pravděpodobně obsluhováno z plošiny nad štolou. Tuto
        hypotézu podporují schody z druhé strany skalního bloku tedy z prostor bývalého dvoru
        mlýnu vedoucí na plošinu nad štolou. Dále je dodnes patrné možné uchycení zábradlí
        vysekané při hraně druhé etáže u plošiny z vnitřní strany dvora. Další dráže jsou po směru
        toku vlevo vedle skalního bloku s vytesanou štolou, tato dráže je vedena do výšky 1,1 m a
        šířka je 22 cm. Její rozměry napovídají o vyplnění trámy o několika patrech, pravděpodobně
        šlo o stavidlo srážky, která v případě potřeby ochraňovala mlýnské kolo a hřídel před velkou
        vodou a vodu mohla vyvádět mimo areál mlýna (obr. 6).

        Průčelí nátokové štoly, výklenek č. 1 a relikt sušárny na ovoce

        Skalní blok, v kterém je průčelí segmentové štoly společně se skladovacím výklenkem a
        sušárnou na ovoce, se skládá ze tří etáží a dělí ho sedm vertikálních os (obr. 7). V průčelí jsou
        patrné znaky vyzdění pálenou cihlou od úrovně terénu do výšky 1, 75 m k hraně otvoru štoly.
        Ve vyzděné části jsou dodnes dochované trámové kapsy. Vnější trámová kapsa má rozměry
        16 x 16 cm a na dně trámové kapsy je zřetelný otisk kulatiny. Druhá trámová kapsa má
        rozměr 22 x 20 cm, což je klasický rozměr trámu řezaného katrem. Tyto trámy sloužily jako
        základní dřevěná konstrukce pro upevnění dvou vantrokových koryt. Dva metry jihozápadně
        od ústí štoly se nachází výklenek a relikt sušárny na ovoce. Mezi bývalou budovou mlýna a
        skalním blokem byla pravděpodobně komunikace obsluhující výše zmíněné prostory.
        V horní části druhé etáže v šesté ose vedle hrany ústí štoly se nachází v obdélném
        vytesaném rámu letopočet 1867 (obr. 8).

        Výklenek v průčelí mezi štolou a reliktem sušárny, je 1,4 m vysoký, 1,7 m široký a 70 cm
        hluboký, tento výklenek je opatřen vysekanou zárubou, z čehož vyplývá, že bylo možné ho
        uzavřít. Po uzavření nad zárubou vznikl 25 cm vysoký klenutý otvor, pravděpodobně pro
        potřeby odvodu vzduchu ze skladovacího výklenku (obr. 9) Nad výklenkem ve středové
        části je trámová kapsa o rozměrech 16 x 14 cm.
        Relikty sušárny na ovoce u Hlučovského mlýna (obr. 10) je orientována kolmo ke skalní
        stěně, 219 je rozdělena do čtyř pater lešení. Důlky a kapsy po lešení jsou uspořádány ve čtyřech
        svislých osách. V první ose zleva jsou obdélného tvaru o rozměrech 15 x 10 cm, v druhé ose
        jsou kapsy o rozměrech 8 x 8 cm, ve třetí ose jsou párové kapsy o velikosti 13 x 10 cm a ve
        čtvrté ose jsou opět kapsy o velikosti 8 x8 cm. Ve skalní stěně je viditelně svažující se otisk
        krokve směřující k výše zmíněnému výklenku. Tento otisk krokve dokazuje přítomnost
        zastřešení sušárny. Rozdíl sklonu otisku střešní konstrukce je 56 cm.

        Místnost č. 1 a místnost č. 2

        Vstup do místnosti č. 1 je součástí výše zmíněného hlavního průčelí, do kterého se promítá
        konickým okenním tvorem čtvercového tvaru. Tato místnost odpovídá druhé etáži hlavního
        průčelí a 1–5 ose z vnitřní strany. Tato místnost se skládá z předsíně s lavicí (obr. 11) na
        jejímž konci je vlevo průchozí do následující místnosti s dvěma výklenky. Vchodový otvor
        je při čelním pohledu na průčelí situován na levé straně skalního bloku, je nepravidelně
        opracovaný a má výšku 2,15 m a 1,8 m šířku. Na konci této komunikační předsíně je
        vysekaná lavice o rozměrech 1,55 cm délky a 35 cm šířky, s plochou na sezení, 65 cm ve
        výšce nad terénem. Po pravé straně této předsíně je do průčelí prostupující konický okenní
        otvor s vnitřním rozměrem 54 x 42 cm, který se zužuje směrem do hlavního průčelí do
        rozměrů 40 x 36 cm. Na opačné straně oproti okennímu otvoru je vstupní otvor do prostor
        s profilovaným ostěním, výškou 1,94 m a šířkou 94 cm. Navazující místnost je 5,53 m dlouhá a 2
        m široká (obr. 12) V jihozápadní stěně této místnosti je 1,75 m vysoký 1 m široký a 1 m hluboký
        výklenek s nízkým segmentem. Druhý výklenek v severozápadní stěně má rozměry 1,88 m
        výšku, 1,89 m šířku a 2 m hloubku (obr. 13). Šramování v této místnosti se prezentuje hlubokými
        důlky a krátkými hlubokými rýhami. Tento postup použití špičáku a výsledný obraz stěny pískovce odkazuje na starší metodu opracování sledované plochy. 220 Proto se dá předpokládat, že jde o prostor vytvořený do konce 18. století. 221 V tomto prostoru je také umístěn osvětlovací krbeček 222 , který má odtah kouře po puklině, zároveň v centrálním stropním prostoru je kruhový odvětrávací komín o průměru 25 cm navazující na odtah kouře z krbečku (obr. 14). Po obvodu celé místnosti je zasekána lišta či polička o šířce 15 cm a ve výšce 1,56 m nad terénem.
        Místnost č. 2 je situována jihozápadně, 10 m od místnosti č. 1. Tato místnost je vyvýšena nad
        úrovní dvora cca 50 cm nad 1,5 m vysokou lomovou stěnou, přístup k ní byl pravděpodobně
        po žebříku. Tato místnost je 1,40 m vysoká 1,40 m široká a 1,92 m hluboká. V západní a
        severní stěně této místnosti jsou dvě takřka stejné niky s drážkami po stranách pro zvednutí a
        vytvoření žlabu pomocí dřevěného pažení. Niky mají shodné rozměry 60 cm výšku, 1,2 m
        šířku a 50 cm hloubku (obr. 15) Šramování je vedené 10–20 cm dlouhými šramy a je o
        poznání jemnější než v předchozí situaci u místnosti č. 1. Vzhledem k dispozici a
        parametrům místnosti šlo pravděpodobně o prostor určený pro chov hrabavé drůbeže. 223
        V prostoru mezi výše zmíněnými místnostmi jsou schody vedoucí na manipulační plošinu
        k propouštěcímu stavidlu. Schody mají totožný rozměr výšky 22 cm. Schodů je celkem
        14 (obr. 16).

        Místnost č. 3 a č. 4

        Místnost č. 3 je kolmě zahloubena směrem k obslužné komunikaci bývalého dvora, má
        nepravidelný kapkovitý tvar, bez výrazně antropometrických tvarů. Na stěnách je špatně
        viditelné šramování. Její rozměry jsou výška 1,5 m, šířka 92 cm a 3,9 délka (obr. 17) Nad
        přírodním otvorem sloužícím jako přístupový portál, nejsou krom odvětrávacího průduchu
        vysekaného do horní části segmentu, patrné jiné antropogenní zásahy člověka. Při
        severovýchodní hraně vstupního otvoru jsou znatelné relikty po založení zdi. (obr. 18).

        Místnost č. 4 je situována 4 m jihozápadně od místnosti č.3. Je orientována kolmo k obslužné
        komunikaci bývalého dvora. Je to nejhlubší dochovaná místnost v areálu bývalého mlýna
        Hlučov. Je zahloubena západním směrem do skalního masivu. Její hloubka činí 12,8 m.
        Struktura této místnosti je dělená, dá se rozdělit na tři části (obr. 19) První je předsíň, z které
        je možné komunikační chodbou dojít k prostoru, zároveň je možné z tohoto prostoru
        obsluhovat dvě menší místnosti zahloubené v severní stěně této předsíně. Tyto prostory jsou
        odděleny mocnou přírodní zdí o šířce 40 cm, přičemž prostor, který je blíže exteriéru, je 1,40
        m vysoký, 1,70 m široký a 2,42 m hluboký. Druhý prostor je 1,40 m vysoký, 1,53 m široký a
        2,36 hluboký. Prostor obsluhovací předsíně je 1,7 m vysoký, 2,8 m široký a 3,6 metrů
        hluboký, je zde také u vchodového otvoru v severní stěně vysekaným záklenkem o
        rozměrech 58 cm výšky, 61 cm šířky, 26 cm hloubky (obr. 20). Rozměry spojovací chodby
        jsou 1,67 m výška, 1,33 m šířka a 4,90 m délka. Po stranách jícnu jsou odkládací sokly. Oba
        sokly mají shodnou šířku 43 cm i délku 4,25 m, výška od terénu je cca 80 cm. Prostor
        navazující na spojovací chodbu má rozměry 1,93 m výška, 3,86 m šířka a 3,00 m délka. V
        západní stěně tohoto prostoru je výrazný výklenek o rozměrech 1,13 m výška, 1,93 m šířka a
        0,72 m hloubka, ve výšce 82 cm nad zemí (obr. 21). Ve stěně pod oběma hranami výklenku
        jsou dráže, jejichž protějšky jsou na druhé straně při hraně spojovací chodby. Tyto dráže byly
        vyplněny fošnami či prvky z důvodu přepažení a vytvoření skladovacího prostoru podobného
        dřevěným bednám. V této místnosti jsou patrné nízké stropy bez markýrování segmentu. I
        přes zatopení těchto místností je evidentní mírné svažování terénu směrem do skály.
        Šramování je jemné a šramy mají tvar půlkruhu. Patrně se jedná o sklepní prostory využívané
        pro skladování okopanin.

        Komplex propojených místností č. 6 č.7 a výklenek.

        Mezi výše popisovanými prostory a těmi, které popisuji v této podkapitole, je ve zdi vysekaná
        nika o rozměrech 1,07m výška, 0,77 m šířka a 0,50 m hloubka ve výšce 1,10 metrů nad
        terénem (obr. 22). Ve výšce 1 m nad hranou niky je znatelný otisk sedlové konstrukce,
        zastřešující prostor před nikou. Jsou zde viditelné tři vysekané tzv. latinské kříže, které
        obsazují prostor pod oběma bočními a spodní hranou niky. Ve vnitřním prostoru niky je na
        několika místech zachována polychromie, a sice blankytná modř (obr. 23). Dále všechny hrany niky lemuje 10 důlků o průměru 2–4 cm. Niku interpretuji jako relikt výklenkové kapličky.
        Vedle kaple jihozápadním směrem, ve vzdálenosti 1 m je místnost č. 6. Ta společně
        s místnostmi č. 7 a 8 je zahloubena kolmo k obslužné komunikaci. Nad vstupním otvorem je
        horizontálně obdélné zrcadlo s důlkem, pod jehož horní linií je trojúhelníkový otisk vytesaný
        do skály (obr. 24). Rozměry místnosti jsou 1,3 m výška, 2,69 m šířka a 3,39 m hloubka.
        Místnost je nepravidelně opracována jemným šramováním a je spojena s místností č. 7, lehce
        opracovaným přírodním otvorem o výšce 95 cm a šířce 65 cm. Do její jihozápadní stěny je
        vytesána obdélná nika bez zaklenutí o rozměrech 0,38 m výška, 1,38 m šířka a 0,27 m
        hloubka. Její funkce není zřejmá. Mezi místností č. 6 a č. 7 je pod skalním převisem
        dochováno šest různě velkých kapacích studánek, které sbíraly dešťovou vodu. Byly zřízeny
        z důvodu zamezení podmáčení obslužné komunikace při patě skalního masivu a zároveň
        kvůli sběru pitné vody.
        Místnost č. 7 má tvar nepravidelné kaverny. Přístupové otvory do této místnosti jsou čtyři.
        První byl zmíněn výše a navazuje na místnost č. 6, druhý je pod úrovní terénu pod kapacími
        studánky. Tento vchod je ve tvaru tunelu o rozměrech 1 m výška, 1 m šířka a 1,5 m délka. Na
        vnitřní straně tohoto otvoru jsou viditelné dráže, pravděpodobně po zavíracím mechanismu.
        Třetí vchod je o 2 m jižním až jihozápadním směrem dále, přístupný po obslužné komunikaci,
        kopírující tvar skalního masivu. Tento vchod je nepravidelně opracovaný a jeho výška je 1,3
        m a šířka 75 cm. Čtvrtý vchod (obr. 25) navazuje na místnost č. 8, je opět nepravidelně
        opracován s rozměry 1,56 m výšky a 85 cm šíře. Po vstupu do interiéru místnosti je naproti
        třetímu vchodu u severozápadního, jediného, pravoúhlého koutu v místnosti ve stropní části
        segmentu poměrně rovnoměrný trojúhelníkový otvor přizpůsobující se puklinám, o délce
        hrany přes 1 m, který sahá až ke kaskádovité plošině na svahu skalního masivu. Tento otvor
        je dlouhý cca 4 m a stěny jsou lehce opracovány strhnutím vystupujících pískovcových
        výstupků. Tímto opracováním vznikla pravděpodobně rovnoměrná trojúhelníková shozová
        násypka pro blíže neurčenou surovinu (obr. 26). V této místnosti je šramování zpravidla
        vedené diagonálně zprava doleva, ovšem ve spodní části jsou šramy vedeny vertikálně od
        shora směrem dolů. V místnosti jsou z dnešní dochované situace pozorovatelné
        neorganizovaně rozmístěné větší množství trámových kapes a dráží. Výjimku tvoří dvě stejně
        velké kapsy o rozměrech 26 x 24 cm, jejichž trám by po ukotvení přepažoval místnost v jedné
        třetině jihozápadní části užité plochy místnosti. Místnost interpretuji jako chlév pro stádové
        zvíře menšího vzrůstu.

        Pravoúhlá lomová stěna, místnosti č. 8–10 a štola k prameni

        Vstupní otvor do místnost č. 8 a vstup do místností č. 9 a 10 je součástí pravoúhlého koutu lomu
        na těžbu pískovcových štuků. Po odtěžení pískovce vznikl výše zmíněný pravoúhlý kout, který
        byl pravděpodobně následně zastřešen sedlovou střechou. Tuto hypotézu podporuje v
        pískovcovém masivu otisk krokví. Dále podle vnější hrany tohoto koutu jsou ve skalním masivu
        zachovány dvě trámové kapsy patrně od horní ližiny a spodního prahové rámu. Po zasunutí
        trámů do kapes by vznikl obdélný půdorys bývalého přistavěného objektu. Proto je důležité si
        uvědomit, že dnes se při vstupu do místností 8–10 pohybuje člověk v exteriéru, nýbrž v době
        fungování zastřešeného koutu byl vstup do místností situován z interiéru, tím je dokázána změna formy dispozice tohoto odtěženého koutu. Místnost číslo 8 má tvar pravidelného obdélníku s profilovaným nadpražím a vnitřními rozměry místností 1,95 m výšky, 2,64 m šířky a 4,20 m hloubky (obr. 27). V místnosti nejsou žádné niky ani jiné prvky tesané do stěn. Šramování je velmi jemné, husté o délce maximálně 5–10 cm. To odkazuje na dokonalejší provedení, tedy na mladší dobu vzniku místnosti. 224 Vstupní otvor do místností č. 9 a č.10 je kolmý k vstupnímu otvoru do místnosti č. 8. Do poloviny jeho šířky je od jihu vyzděn pískovcovými kvádry (obr. 28). V pískovcovém ostění je zachováno kování (obr. 26). Místnost je rozdělena zdí s otevřenou zaklenutou nikou. První místnost má rozměry 2,25 m výšky, 3,30 m šířky a 5,53m délky.
        V jižní stěně místnosti je nika o rozměrech 1,00 m výšky, 1,75 šířky a 0,92 m hloubky (obr. 29).
        Uspořádání a poloha trámových kapes na konci jižní a severní stěny první místnosti odkazuje na
        možné konstrukční řešení jeslí na píci pro koně. Druhá místnost disponuje rozměry 2,25 m výška,
        3,85 m šířka a 5,35 m délka u západní stěny, v druhé místnosti je v 80 cm výšce nad terénem sokl,
        v kterém jsou dva žlaby o shodných rozměrech 0,22 m výška, 0,40 m šířka a 1,50 m délka. V
        severní stěně pod žlaby jsou dnes pod úrovní terénu dva výklenky o rozměrech 52 cm výška,77
        cm šířka ,36 cm hloubka a 48 cm výška, 65 cm šířka a 36 cm hloubka. V koutě mezi severní a
        východní stěnou druhé místnosti je také žlab vysekaný v pískovcovém soklu ve výšce 58 cm nad
        povrchem terénu s rozměry 0,38 m výška,0,73 m šířka a 1,22 m délka. Obě místnosti mají velmi
        nízký segmentově sklenutý strop. Šramování je totožné s předchozí místností, tedy krátké jemné, velmi husté šramy o délce 5–10 cm. Místnost č. 9 interpretuji jako maštal, místnost č. 10 jako chlév.
        Vedle polohy tohoto odtěženého lomového koutu se jižně bez přístupu ke komunikaci objevuje otevřený obdélný prostor, v jehož západním čele je cca 80 cm vysoký vchod do cca 17 metrů dlouhé štoly, na jejímž konci vyvěrá velmi silný pramen. Bohužel pro¨nepřístupnost a polohu pramenu nebylo možné tuto část důkladněji zdokumentovat. Prostor se štolou interpretuji jako jímku vývěru pramene.

        Poznámky:
        214 František ŠULC, Putování s říčkou Pšovkou, s. 23, Praha 2007.
        215 Dnešní parkovací místo určené pro návštěvníky Pokliček.
        216 Stavební parcela číslo 81.
        217 Kamil PODROUŽEK, Vesnické stavby v pískovcovém podloží, disertační práce ČVUT, s. 20, Praha
        2002.
        218 Luděk ŠTĚPÁN – Magda KŘIVANOVÁ, Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách, s. 154, Praha
        2000.
        219 Kamil PODROUŽEK, Člověk a pískovec, s. 206, Ústí nad Labem 2018.
        220 Kamil PODROUŽEK, Vesnické stavby v pískovcovém podloží, disertační práce ČVUT, s. 23, Praha
        2002.
        221 Tamtéž, s. 20.
        222 Václav FROLEC-Josef VAŘEKA, Lidová architektura, s. 127 Praha 1984.
        223 Kamil PODROUŽEK, Vesnické stavby v pískovcovém podloží, disertační práce ČVUT, s. 76, Praha
        2002.
        224 Kamil PODROUŽEK, Vesnické stavby v pískovcovém podloží, disertační práce ČVUT, s. 23, Praha
        2002.
            • zcela bez technologie aj.
            Žádná položka není vyplněna
            • náhon
            220 m dlouhý náhon začíná u turistické cesty do Malé Jestřebice. Zde ve výši 235 m.n.m. stávalo stavidlo k regulaci množství vody v náhonu. Na konci má voda nadm. výšku pouze o 1 m nižší, zde se se nachází 3 m dlouhý ve skále tesaný tunel, kudy voda přitékala k vodnímu kolu.
            Popis
            Popis
            Typvodní kolo na vrchní vodu
            StavZaniklý
            Popis
            Žádná položka není vyplněna
            Historické technologické prvky
            AutorVáclav Zimerman - Petr Randus - Jiří Piller
            NázevJeskyně, skalní hrádky a mlýny Kokořínska
            Rok vydání1996
            Další upřesněnís. 35-37
            AutorVáclav Zimerman - Petr Randus - Jiří Piller
            NázevJeskyně, skalní hrádky a mlýny Kokořínska
            Rok vydání1996
            Další upřesněnís. 35-37

            Žádná položka není vyplněna

            Základní obrázky

            Historické mapy

            Plány - stavební a konstrukční

            Historické fotografie a pohlednice

            Současné fotografie - exteriér

            Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

            Současné fotografie - interiér

            Současné fotografie - vodní dílo

            Vytvořeno

            29.4.2013 15:45 uživatelem Vladimír Kraus

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 3.7.2022 17:45
            doxa (Jan Škoda) 14.2.2024 15:39
            srubarski (Michal Šrubař) 24.2.2016 11:12