Sestrouňský mlýn

Mlýn, č. p. 17 stál zhruba pět set metrů severně od Sestrouně na pravém břehu potoka Mastníku, z něhož bral vodu, při ústí malého Sestrouňského potoka. Nad mlýnem byl na Mastníku jez, zvyšující spád vody v náhonu.
Podle Čeňka Habarta byl mlýn založen asi v 16. století a od počátku to byl mlýn poddanský. Od roku 1830 patřil rodině Všetečkových. V polovině 19. století byla u mlýna provozována také pila a olejna. Vodní kniha uvádí jako majitele mlýna manžele Františka a Annu Všetečkovy, po nich Václava Všetečku a nakonec Karla Všetečku.
V roce 1901 vlastnil mlýn a pilu Václav Všetečka. Mlýn, poháněný třemi koly, měl tři složení, dvě z nich byla vybavena českými kameny a moučnicí, třetí francouzským kamenem a cylindrem. Další kolo měla i pila. Podle udání vlastníka nevázly tehdy na mlýně žádné právní závady.
Mlýn převzal po svém otci Karel Všetečka 4. srpna 1913. Na začátku 20. let se rozhodl nahradit dvě mlýnská kola na svrchní vodu Francisovou turbínou. Místní šetření ve věci stanovila okresní správa politická v Sedlčanech na 28. dubna 1923. Poté, 18. září 1923 udělila okresní správa politická Karlu Všetečkovi vodoprávní a živnostenské povolení k znovuzřízení mlýna, přičemž přikázala provést některá bezpečnostní opatření.
Přestavba mlýna byla na začátku listopadu 1923 dokončena; kromě toho Karel Všetečka okresní správně politické v Sedlčanech 8. listopadu přímo oznamoval „že přestavba starého mlýna jest přeměněna na novostavbu což[!] jest dokončena, podepsaný žádá o kolaudaci.“ Kolaudace se podle přípisu na žádosti měla konat 12. května následujícího roku. Komise tenkrát shledala, že mlýn „byl postaven zcela nově zděný a cementovou krytinou opatřen.“ Francisova turbína byla postavena podle schváleného plánu a nedošlo ke změně spádu vody, takže kolaudaci nic nebránilo.
V době nedostatku vody mohl být mlýn poháněn naftovým motorem o síle 12 HP, osvětlení mlýna bylo už ve 20. letech elektrické. Tenkrát v mlýně, který Čeněk Habart hodnotil jako jeden z nejlepších, pracovalo osm lidí.
Mlýn sice již byl od 20. let 20. století poháněn turbínou, avšak pila byla stále závislá na kole. Mlýn fungoval i v době německé okupace. Všetečka vystupoval od 1. listopadu 1943 ve mlýně jako nájemce. Mlynář chtěl v tomto období vyměnit dosavadní naftový motor za parní stroj. Jeho zamýšlená změna byla schválena a uskutečněna již v roce 1942. Všetečka mohl svou mlynářskou živnost v Sestrouni provozovat i po válce, neboť se jednalo o jeden z největších mlýnů v oblasti. Po stránce technické byl rovněž dobře vybaven. Do budoucna se také počítalo s postavením silnice ke mlýnu. Ještě v roce 1948 požádal Všetečka o povolení k zřízení skladu pro obilí mimo jeho mlýn v Kliměticích čp. 16. Domníval se, že mlýnské podlahy v jeho mlýně by se hůře pro skladování obilí udržovaly než najmuté skladiště.