Slívův, Křižákův, Kubitův mlýn

1534

Jan Sedlnický dal stavět jez na řece Ostravici asi 10 km jižněji proti proudu a to u Vratimova. Jez totiž nemohl nikde vystavět, aniž by se na levém břehu nedotýkal moravské strany. Pouze u Vratimova pod Zaryjemi tekla Ostravice po dřívějších povodních po pozemcích Jana Sedlnického, které se v těchto místech rozprostíraly nejen na pravém, ale i levém břehu proti Paskovu. Práce na vybudování této strouhy (struhy) , později zvané úředně Slezským náhonem, pokračovaly velmi rychle, protože již v r. 1534 začal s výstavbou nových mlýnů na Vratimově, Kunčicích a polské Ostravě. Strouha vedla z Ostravice od Vratimova přes Kunčice, Kunčičky na Zárubek, kde ústila do řeky Luciny.

Prvním mlynářem v Ratimově byl Jiřík Samaryt z Paskova, který prodal mlýn Malcharovi za  zl., ale Malchar tehož roku dne 16.11.1541 prodal mlýn ratimovskému fojtovi Jříkovi Ščetinovi za 44 zl., který držel mlýn do soboty před sv.Vítem (11.6.) roku 1546 , kdy jej prodal Adamovimladému z Bludovic za 74 zl. Roku 1549 ručil Samaryt, že užnic na tom mlýně nemá, že mu Jiřík Ščetina položil ostatní peníze 2 zl. Svědky smlouvy byli : Pavel Bernít, Jiřík Gřibovský, Lorenz Besuch (z Kunčic ), Jiřík Hrdeho,Válek (rod dodnes žije ve Vratimově) a Martin Tyralka, poslední dva z Ratimova.

Adam mladý z Bludovic splácel dluh Jiříkovi Ščetině. Roku 1555 dal Adam Jiříkovi opět 4 zl. měl tedy ještě dluhu 2 zl. na tom mlýně. Tímto rokem končí zprávy o ratimovském mlýně. Později dostal se mlýn do rukou vrchnosti.

Mlynářem byl n.př. r. 1722 Adam Raštur, r.1734 Čajka a pak Tomáš Míček a po něm jeho syn Jan, který zemřel okolo r.1763 . Vdovu Kateřinu pojal za manželku Josef Neuser ( česky Najzar ) , který koupil mlýn dne 25.6. 1763 za 160 rýnských " i stím kouskem země na Braterské zahradě " . Aufanku položil hned 16 zl. , čtvrtletně platil vrchnosti 80 rýn. 4 zl. platu " s tej braterské země " , mlel vrchnosti zadarmo a lidem za odměnu " obyčejné měrky" . Veškeré nástoje potřebné k mletí musil si poříditi vlastním nákladem. K tomu platil i veškeré královské a císařské davky tak, jak jeho předchůdce. Kupitel dal 70 zl., z nichžpřipadlo Kateřině vdově 23 zl. 20 kr., sirotám Marině a Anně po 23 zl. 20 kr. 

Josef Neusser prodal mlýn 3.3 1772 Michalovi Slívovi za 260 zl.  Povinnosti zůstaly tytež jako dříve, pouze příkopu ( strouha ) " cudzic " misili Rakovjané. Potom koupill mlýn 3.2.1784 Augustín Slíva za499 zl. 30 kr.. Povinnosti zůstaly tytež co dříve, pouze mle vrchnosti zadarmo a po něm syn Jan, po jehož smrti koupil mlýn dne 17.9.1834 Jsef Křižák za 1742 zl.. 

Mlynáři měli právo pálit i lihovinu.

1836 Josef Křižák

Mlýn se třemi složeními v polovině 19. století ročně semlel 100 měřic pšenice, 125 měřic žita a 50 měřic ječmene.

Mlýn a grunt č.p. 35 zaniká po smrti mlynáře J.Kubity roku 1897 a byl prodán dědicem po mlynáři továrně na celuózu za 14 600 zlatých. 

Jaký osud měla rodina Neusserů ve Vratimově není známo. Pocházela odtud Marie Klegová, manželka majitele pily v Oprechticích a také Emil Najsar, důstojník
a politický činitel v Místku po druhé světové válce. Při likvidaci vratimovského mlýna odkoupil Josef Neiser některá zařízení pro žabenský mlýn.

Po likvidaci mlýna byla na jeho místě vybudována celulózka. Zakladatelem továrny na celulózu ve Vratimově v roce 1882 byl Vincenc rytíř von Müller zu Aichholz. Hlavními faktory pro vznik továrny ve zdejší obci byla blízkost surovinových zdrojů z beskydských lesů, uhlí z nedalekých ostravsko–karvinských dolů pro pohon parních strojů, existence Ostravsko – frýdlantské dráhy a kvalitní voda z řeky Ostravice nutná pro výrobu.