Vodních mlýnů bylo kdysi v Hranicích šest, do jejich znárodnění v roce 1949 pracovaly však již jen tři. Dva z nich, mlýn Kratochvilův a Ležákův, ležely na vodní strouze s nestálou vodou, vedenou od stavu na Veličce ve Velké k Hornímu dvoru v Hranicích a dále k městu nad ulicí Na Hrázi až k Ležákovu mlýnu v Gallašově ulici, kde strouha ústila opět do Veličky. Třetí vodní mlýn, Váňův, ležel na potoku Ludině v ulici Mlýnský příkop, č. 6, proti budově gymnázia. Do konce 20. století byl ještě v provozu bývalý mlýn Kratochvilův, začleněný jako Mlýn Hranice do n.p. Mlýny a těstárny Pardubice.
Váňův mlýn, ležící na Ludině, byl do poloviny 19. století nazýván Holubovský mlýn, nebo také Malý mlýn, protože měl jen jedno složení a kašník.
Tento mlýn, v městských knihách 16. století označený jako mlýn Zvěrkovský, koupil roku 1619 od mlynáře Zvěrka rytíř Alexandr Holub z Nadějova, jemuž patřil též dvůr, ležící nad mlýnem v Horní ulici. Holub byl po několik let vrchnostenským úředníkem (správcem) hranického panství za Václava Mola z Modřelic. Roku 1619, za stavovského odboje byl důstojníkem vojska moravských stavů, po porážce odboje roku 1621 uprchl. Kardinál Dietrichštejn mu zabavil všechen majetek jako rebelantu proti císaři. V roce 1626 se dal Holub znovu do vojenských služeb proticísařské armády a vytvořil z emigrantů vlastní vojenský oddíl, po konečné porážce byl zajat a jako arcirebel v roce 1627 sťat v Opavě.
Kardinál Dietrichštejn zabavil v Hranicích i dvůr Holubovy manželky Anny Troubecké, ležící u Veličky v Novosadech, a daroval jej pak hranické faře. Jako Farářův dvůr na konci Nerudovy ulice existoval ještě v 19. století. Zabavený Holubův mlýn byl jako dominikální rovněž pronajímán mlynářům, za roční nájemný plat 80 zl. V roce 1771 byl mlýn vrchností prodán mlynáři Josefu Střelcovi, který jej opět prodal roku 1789 Karlu Hlaváčovi. Při číslování domů dostal mlýn popisné číslo 307 a roku 1820 jej držel mlynář Karel Kurfürst.
K mlýnu patřila menší zahrada a pole. Před mlýnem níže na Ludině stála budova židovského lazaretu (čp. XVIII), zbořená v 19. století. Posledními majiteli mlýna počátkem 20. století byl mlynář Martin Váňa, od konce třicátých let jeho syn Jaroslav Váňa. Po znárodnění roku 1949 byl provoz mlýna zastaven, stávek na potoce nad mlýnem odstraněn a budova používána jako klubovna TJ Sigmy, jízdárna a nakonec jako skladiště a betonárna Pozemních staveb. Počátkem roku 1981 byla budova starého mlýna zbourána a odstraněna.
Bohumír Indra
xxx
Poslední mlýn, který ležel na potoce Ludina, byl do poloviny 19. století nazýván Holubovský mlýn. Existoval již v 17. století, kdy jej roku 1619 koupil rytíř Alexandr Holub z Nedějova. Rytíř Holub několik let sloužil jako správce hranického panství v době, kdy jej vlastnil Václav Mol z Modřelic.
Alexandr Holub se podobně jako Václav Mol z Modřelic účastnil povstání proti císaři a i jemu byl veškerý majetek zabaven. Zabavený mlýn byl následně mlynářům pronajímán za 80 zlatých ročně. K mlýnu patřila také zahrada a pole. Před budovou mlýna se níže na Ludině nacházel židovský lazaret, který byl zbourán v 19. století.
Posledním majitelem se na počátku 20. století stal mlynář Martin Váňa, kterého pak nahradil jeho syn Jaroslav. Po znárodnění v roce 1949 byl provoz mlýna zastaven. Budova poté byla využívána jako klubovna TJ Sigmy, jízdárna a nakonec jako skladiště. Na počátku roku 1981 byla budova mlýna odstraněna a na jejím místě dnes také nalezneme parkoviště.
Mgr. Kateřina Valentová
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
