Historie
Obecná historie:
V technické zprávě vodního díla - mlýn č.p.42 z roku 1933 vypracované Ing. J. Fantou je uvedeno: "Proti vodě nejbližší vodní dílo je šrotovna čp. 40, která je ve vzdálenosti 111m. Další vodní dílo proti vodě jest mlýn čp. 37 v Klášteře Hradišti n/Jiz., patřící Josefu Dürichovi." Info Zuzana Bártová
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Nejstarší věrohodné zmínky o mlýnech v Klášteře Hradišti nad Jizerou pocházejí z roku 1100.
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Mlýn postavil v roce 1747 s povolením vrchnosti Jiřík Čáslavský na levém břehu Zábrdky těsně za mostem. V zápise pozemkové knihy je uvedeno, že „… ten mlejnek není pro sebe, nábrž patří k druhému mlejnu (čp. 37/38) tak, jakoby byly pohromadě. Jeden bez druhého se nesmí ani nemůže prodat“. (MH)
Josefinský katastr uvádí jako majitele Gottfrieda Wünsche, který vlastnil také mlýn čp. 37 (38).
Mlýn čp. 42 se v zápisech nazýval „Malým mlýnem“. Pravidlo, že je součástí mlýna čp. 37 (38) bylo zrušeno za mlynáře Václava Reiwalda (Regwalda). Ten podal žádost na vrchnostenský úřad, aby mu umožnil oddělení obou mlýnů. Žádost byla vyřízena kladně a od 16. 10. 1835 existovaly oba mlýny samostatně. Mlynář Václav Reiwald působil ve mlýně až do poloviny 19. st. Přistěhoval se sem z druhého mlýna čp. 37 (38). S manželkou Annou se jim zde narodilo 5 dětí. Marie Anastazie (1837), Anastazie Monika (1838), Václav Josef (1844), Alois Antonín (1847) a Emilie Anna (1848). Ve 40. letech mlynář rozšířil budovu mlýna a v roce 1846 k ní přistavěl nové hospodářské části. (MH)
Dle map stabilního katastru měl dvě vodní kola. (MH)
Počátkem 60. let si mlýn pronajal Jan Rypl. Do Kláštěra přišel z Roztok u Jilemnice. Byl synem roztockého mlynáře Františka Rypla. Za manželku měl Annu Hykovou z Habru. (MH)
Původně byl mlýn poháněn vodním kolem na střední vodu, v roce 1910 vydáno povolení na výměnu vodního kola Francisovou turbínou.
1912 Josef Šíp
V roce 1914 byla instalována Francisova turbína s horizontální hřídelí od firmy Prokopec s hltností 640 litrů za sekundu, spádem 2340 mm a výkonem 16,8 HP. (MH)
Ve 20. letech 20 st. je ve mlýně jmenován Karel Mencl.
V roce 1930 je uveden jako majitel Josef Pešan
ke mlýnu patřilo 18 ha pozemků
V průběhu roku 1930 převzal mlýn Josef Vávra, který jej koupil od manželů Pešanových. V červnu 1933 proběhla revize celého zařízení, z níž se dochoval podrobný popis vodního díla. (MH)
1938 semleto 682 q pšenice, 788 q žita, sešrotováno 89 q krmného obilí.
kapacita 13 q pšenice a 19 q žita/24 hod.
V roce 1941 proběhla rekonstrukce Francisovy turbíny (výměna ložisek, regulace). (MH)
Po roce 1948 posledního mlynáře Josefa Vávru a jeho manželku vystěhovali na cizí statek, kde strávili několik let v jedné místnosti bez sociálního zázemí. (MH)
V roce 1958 se manželé Vávrovi mohli vrátit do mlýna a žili zde až do 80. let 20. st. Po nich se zde vystřídali další 2 majitelé. (MH)
Poslední majitel objektu v nedávné době znovu obnovil provoz turbíny. (MH)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Čáslavský
- Wünsch
- Regwald
- Rypl
- Mencl
- Pešan
- Vávra
- Šíp
Historie mlýna také obsahuje:
pol. 18 st. - Jiří Čáslavský
zač. 19. st. Gottfried Wünsch (Wünsche)
1835 - ? Václav Regwald
1860 Jan Rypl (nájemce)
1908 - Josef Šíp
1912 Josef Šíp
do roku 1930 - Josef Pešan
od roku 1930 - manželé Josef a Marie Vávrovi.
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
- výuční list
- reklama, inzerát