mlýn na Podčejku, mlýn Podčejky

Mlýn byl součástí panství Klusáků z Kostelce. V roce 1548 ho vlastnil Jiří Klusák, pak Ondřej Klusák. V roce 1574 byla část panství, která obsahovala mlýn Podčejk, prodána Václavu Hrzánovi z Harasova na Housce. Již v roce 1579 byl mlýn společně se statkem Malkov znovu prodán Albrechtu Pětiperskému z Chýš a Egrberku, která ho v témže roce opět prodal Václavovi mladšímu Hrušovskému z Hrušova. (MH)

V 17. století patřil mlýn vrchnosti Sovinské. (MH)

Za třicetileté války utrpěl velké škody a v roce 1647 byl pustý a spálený mlýn znovu postaven. (MH)

V roce 1690 zde byl nájemcem Václav Cigelheim, od roku 1707 Pavel Jelínek, který v roce 1720 mlýn od vrchnosti koupil do dědičného držení za 400 kop míšenských. Mlynářský rod Jelínků zde pak hospodařil téměř 100 roků. Posledními mlynáři z tohoto rodu byli Josef Jelínek se synem Václavem Jelínkem, kteří v roce 1802 prodali dědičné držení mlýna Janu Rocheltovi za 8000 zlatých. Již v roce 1809 změnil mlýn opět držitele, koupil ho Josef Černý za 14 000 zlatých. Po něm mlýn držel jeho syn Antonín Černý s manželkou Annou a v třetí generaci od roku 1836 vnuk Josef Černý s manželkou Terezou. V tomto období se zde krátce objevila mlynářská rodina Hybnerů, v roce 1831 si mlýn propachtoval Josef Hybner, syn strenického mlynáře Františka Hybnera. (MH)

Mlýn patřil mlynářské rodině Dědinově. Mlynář Josef Dědina byl starostou ve Strenicích a v roce 1895 založil sbor dobrovolných hasičů ve Strenicích. V roce 1905 byly Strenice povýšeny na městys zásluhou starosty-mlynáře Josefa Dědiny.

4. února 1902 se oženil Josef Dědina s Mařenkou Hybnerovou z Pětikozel. (RR)

V roce 1876 se na mlýn osazoval vodní cejch. V nájmu zde tehdy byl Václav Kučera. V 2. pololetí 19. století byl však mlýn zadlužen a dostal se do exekuce. V exekuční dražbě ho v roce 1878 koupila Občanská záložna v Dolním Cetně, která pak hledala na mlýn kupce. O nabídce se dozvěděl František Dědina, sedlák z Vinařic, a se svými dvěma syny si jel mlýn prohlédnout. Téhož roku (28. srpna 1878) František Dědina mlýn koupil za 26 tisíc zlatých a nastěhoval se sem s rodinou, která obsahovala 9 dětí. Když se 15. září 1878 nastěhoval do mlýna v Podčejku, byla tu „měřičná truhla se třemi velkými příhradami: první na 8 korců žita, druhá na 4 korce ječmene a třetí na 2 korce pšenice“. A za několik týdnů se mlynář musel pustit doprav, chtěl-li, aby mlýn byl plně provozuschopný. František Dědina se staršími syny mlýn uklidili a opravili, vyčistili a opravili také náhon a vantroky. Na mlýně zůstal stárek, práci mládka vykonával syn Josef. V té době měl mlýn 2 vodní kola o průměru 3,5 m, která poháněla 2 česká složení s pískovcovými mlecími kameny. František dědina nechal v roce 1879 jeden mlecí kámen nahradit novým francouzským z křemene. Tím se zvýšila výkonnost mlýna a zlepšila se kvalita mouky. (MH)

František Dědina hospodařil na mlýně do roku 1893, kdy předal živnost synu Josefovi a jeho manželce Marii. Ten nahradil dvě vodní kola jedním s transmisí, od které byly poháněny všechny mlýnské stroje. Přistavěl místnost s kuchyní pro ubytování chasy. U mlýna byla pekárna, Josef Dědina zvýšil její kapacitu a prodával pak chléb nejen přímo z prodejny ze mlýna, ale vozil ho i do Mšena, kde otevřel prodejní sklad. Skladu ve Mšeně se ujal jeho otec František Dědina, mlynář na výměnku, kde prodával chléb a mouku. (MH)

Josefův bratr František Dědina vystudoval nejdřív v Liberci a pak v Praze na Československé akadamii. Po studiích začal pracoval ve firmě Škoda Plzeň, když firma zřídila filiálku v Kyjevě, byl jmenován jejím vedoucím. Později založil v Kyjevě továrnu na secí stroje, své podnikání pak rozšířil i do Charkova. V roce 1911 nechal v Podčejku postavit zámeček a každoročně se sem vracel. Natrvalo se do Čech vrátil po válce v roce 1919. (MH)

František Dědina zemřel těsně před začátkem války v roce 1914. V té době byl jeho syn, mlynář Josef Dědina, starostou obce a za války se snažil lidem pomáhat. Po válce nechal na mlýně instalovat Francisovu turbínu s vodorovným hřídelem, která při průtoku 193 l/s a spádu 4,5 m dávala výkon 8 HP. Staré české složení nahradil válcovými stolicemi, vybavení doplňovaly kamenný šrotovník a loupačka na kroupy. Bylo pořízeno také dynamo, které sloužilo k osvětlení mlýna. (MH)

Mlynář Josef Dědina zemřel v roce 1929 ( v seznamu vodních děl z roku 1930 je stále ještě uveden jako provozovatel). Z jeho 5 dětí se mlynaření nevěnovalo žádné. Nejstarší syn Josef, který byl určen za dědice, zemřel jako šestnáctiletý. Mlýn zdědila Marie Dědinová, která ho začala pronajímat. Prvním nájemce se byl Břetislav Sluka, stárek z Bečkova mlýna ve Strenicích, po něm se přišel Karel Svoboda. (MH)

Posledním mlynářem byl mlynář Lhoták, v té době mlýn poháněla vodní turbína - info: dcera posledního mlynáře.

Od roku 1940 si mlýn pronajal František Bednář. Za války byl však mlýn uzavřen. (MH)

Po válce sem přišel mlynář Josef Lhoták s manželkou Marií, kteří pocházeli ze mlýna na Benešovsku. Josef Lhoták mlýn od Marie Dědinové koupil v říjnu 1945 za 350 tisíc Kč. Podařilo se získat povolení k provozu a mohl tak mlýn novu zprovoznit. (MH)

Josef Lhoták zde provozoval mlynářskou živnost do roku 1950, kdy mu bylo odebráno živnostenské oprávnění. Rodina dál soukromě provozovala přilehlé hospodářství, povinné dávky obilí a mléka však byly předepisovány tak, aby je nemohli plnit. Josef Lhoták si musel hledat jiné zaměstnání, nakonec pracoval na statku ve stavební četě a jeho manželka na statkových polích. (MH)

V roce 1951 se na bývalý mlýn přiženil Bohumil Škornička, který si vzal dceru Josefa Lhotáka.

Zámeček v Podčejku, postavený v roce 1911 Františkem Dědinou mladším, patřil rodině Dědinových do roku 1952. (MH)

Posledními majiteli jsou Josef Lhoták a dědici Petr a Bohumil Škorničkové. Objekt je přebudovaný na dva byty, čímž se změnil i venkovní vzhled mlýna. Ostatní přilehlá stavení, převážně zemědělského charakteru, zůstala zachována.

Budova mlýna je stále v majetku rodiny Škorničkových, byla přestavěna k obývání. Ve mlýně je MVE provozovaná pomocí dochované turbíny. (MH)