mlýn v Podjiří

Nejstarší zmínka: „léta Páně 1476 prodal Jan Tovačovský z Cimburka a na Mladé Boleslavi (nejvyšší hejtman moravský, od roku 1475 nejvyšší sudí a od roku1479 nejvyšší komorník) Krnsko, jež předtím roku 1464 koupí připojil Jindřich z Michalovic k panství boleslavskému, Janu Vančurovi z Řehnic, vymíniv si mlýn pod sv. Jiřím a most se clem na Jizeře v Zámostí“.(MH)

V roce 1603 patřil mlýn Bohuslavu Jáchymovi Hasištejnskému z Lobkovic. Později byl mlýn prodán brodecké vrchnosti, která sídlila na zámku Horky nad Jizerou. (MH)

Mlýn i ostatní části Krnska zůstaly ve Vančurově rodu až do roku 1726. V témže roce mlýn koupil Josef hrabě z Vrbna, roku 1798 Václav hrabě Špork, do roku 1848 náležel vrchnosti v Horkách nad Jizerou.

Do roku 1785, než byla postavena fara, bydlel na mlýně kromě mlynáře také farář od sv. Jiří. (MH)

Stávající mlýnská budova byla postavena v roce 1786 za mlynáře Daniela Kuchyňky, původem z Kutné Hory. (MH)

Začátkem 19. století držel mlýn Václav Rygl, který ho v roce 1805 vyměnil se svijanským mlynářem Josefem Čechem za jeho mlýn ve Svijanech. Mlýn pod Jiřím byl tehdy ohodnocen na 17 000 rýnských, za mlýne ve Svijanech Václav Rygl doplatil ještě 3000 rýnských. Pak se zde rychle za sebou vystřídali 4 mlynáři. Posledním z těch 4 byl Jakub Majer s manželkou Barbarou, od nich koupil mlýn v roce 1813 boleslavský měšťan Josef Krouský za 8 000 zlatých. Mlýn měl tehdy 2 složení a patřily k němu 3 korce polí, louka a zahrádka. Mlynář platil za mlýn nájem ve výši 140 zlatých ročně, a to ve 4 čtvrtletních splátkách, dále měl povinnost udržovat mlýn v dobrém stavu včetně obstarání a dovozu mlecích kamenů, za což mu vrchnost platila ročně 26 zlatých. Od vrchnosti dále dostával na opravy jednu borovici o množství dřeva 1 ½ sáhu. Josef Krouský hospodařil na mlýně 2 roky s manželkou Alžbětou. Když Alžběta v roce 1815 zemřela, mlynář se po roce znovu oženil, vzal si Dorotu Matoušovou ze Sušna. Jejich čtvrtým dítětem byl syn Karel Krouský, narozený roku 1823, pozdější redaktor Národních listů, spisovatel a přítel K. H. Borovského. (MH)

V roce 1825 mlynář Josef Krouský zemřel ve věku 50 roků. Vdova s 5 dětmi se v roce 1826 provdala za mlynářského tovaryše Ferdinanda Klomínka. Když František Klomínek zemřel v roce 1840, byly děti již větší a mlýn vedla Dorota. (MH)

V roce 1848 zde hospodařil Karel Krouský, v roce 1850 ho Dorota prodala za 13 380 zlatých své dceři Anně z prvního manželství, provdané za Václava Kořenského, a zůstala na mlýně na výměnku. Syn Karel Krouský se v té době aktivně věnoval vlastenecké činnosti, pro kterou neměli c. k. úředníci pochopení, a v důsledku toho strávil skoro 3 roky ve vyšetřovací vazbě. Na mlýně se mezitím narodila další později známá osobnost, a to pozdější učitel, cestovatel a spisovatel Josef Kořenský. (MH)

V roce 1858 koupili mlýn Čeněk a Emilie Stiebelovi a pronajali ho Václavu a Marii Klomínkovým. Václav Klomínek byl synem Doroty Krouské z druhého manželství s mlynářem Josef Krouským, a tedy nevlastní bratr Anny Kořenské. Někdy v té došlo k přečíslování, mlýn změnil čp. z původního 24 na 43. (MH)

V roce 1862 koupil mlýn za 24 000 zlatých Jan Pecháček z Jiřic, který se v roce 1863 oženil a s manželkou Annou zde hospodařili a provozovali mlynářské řemeslo 25 let. Za Jana Pecháčka bylo v roce 1872 provedeno normování mlýna. Mlýn měl 2 složení, poháněla ho 2 vodní kola o průměru 4,24 m a šířce 74 cm. Náhon byl dlouhý 450 m, začínal u stavidel kousek pod vodárnou stránovského zámku a vedl podél silnice. Odpadní strouha od mlýna se nevracela do Strenického potoka, ale tekla do řeky Jizery. K mlýnu patřil hospodářský dvůr se stodolou, chlévy a sklepy. Stodoly a chlévy měly původně doškovou střechu a v roce 1880 vyhořely. Jan Pecháček je opravil a na střechu nechal dát břidlici. (MH)

V roce 1887 koupil mlýn Antonín Postránecký z Jizerního Vtelna za 16 000 zlatých. Za manželku si vzal Kateřinu Frolíkovou z Chotětova, do mlýna ji přivedl v roce 1891. Kateřina vedla s jedním čeledínem hospodářství mlýna, s Antonínem na mlýně pracovali 3 tovaryši. (MH)

V roce 1923 nechal Antonín Postránecký nahradit vodní kola Francisovou turbínou se spádem 4 m. Turbína byla přímo napojená na transmisi, která poháněla francouzský kámen, složení s českým kamenem a šrotovník. Kamenné složení bylo následně nahrazeno válcovými stolice, a to čtyřválcovou na pšenici a dvouválcovou na žito. (MH)

V roce 1925 převzal provoz mlýna syn Rudolf Postránecký, jeho otec Antonín byl i nadále majitelem. Rudolfova manželka Marie mu přinesla na mlýn věno a tak mohl vyplatit své sourozence a provozovat mlýn bez dluhů. (MH)

1930 Antonín Postránecký

24. srpna 1932 byla na mlýně zasazena pamětní deska jako upomínka na kronikáře Karla Krouského, který odtud pocházel. Stejně bylo vzpomenuto cestovatele Josefa Kořenského, který tu trávil poslední léta života.

Za války po celý rok 1941 se na mlýně nemlelo. V roce 1942 dostal mlynář Postránecký povolení mlít v určené dny a za stanovených podmínek pro Krnsko a přilehlé vesnice. Na dodržování podmínek dohlížel starosta příslušné obce. (MH)

Po válce pořídil mlynář do mlýna nové rovinné vysévače a dvě nové mlecí stolice. V roce 1953 však přišel zákaz mletí, naposledy se ve mlýně mlelo 31. července 1953. Mlynář se zařekl, že do mlýnice už nikdy nevkročí a také to dodržel. Našel si práci ve firmě Svoboda v Kosmonosích. Mlýn byl prohlášen za státní rezervu, která však nikdy nebyla využita. Mlýn postupně chátral. (MH)

31. října 1976 zdědila polovinu mlýna po otci Rudolfu Postráneckém a 28. března 1994 druhou polovinu po matce Marii Postránecké, rozené Pitrové, jejich dcera Marcela, provdaná Nováková.

Současní majitelé se snaží budovu mlýna zachránit, byla provedena sanace zdí a mlýn dostal novou střechu. (MH)

Ze mlýna se do dnešních dní dochovala turbína, která byla použita na jezu 500 m nad mlýnem, kde slouží jako malá vodní elektrárna. (MH)