V roce 1624 byl mlynář Jakub Pecháček vykonával úřad skalského rychtáře a mlýn prodal svému synovi Adamovi za 400 kop Míšeňských při zachování stejných povinností vůči kostelu sv. Michala.
V roce 1789 je v urbáři uváděn mlynář František Boretský, který neplatil daň, ale pouze odváděl úrok dle kontraktu. Tehdy měl mlýn čp. 32. (MH)
Dalším dědičným držitelem mlýna byl Bohumil Vencl. Od něj koupil mlýn v roce 1793 Šimon Grus ze Semil za 495 zlatých. Současně s mlýnem koupil právo pálení a šenku kořalky včetně vybavení. Na mlýně však byl dluh 163 zlatých vůči vrchnosti, které musel mlynář splácet. Dále platil ročně 10 zlatých nájmu za mlýn a 10 zlatých za právo pálení a šenku kořalky. Mlynář byl také zavázán mlít a šrotovat obilí pro skalský statek bez měřičného, za mletí sladu dostával za každou várku půl vědra piva. Patrně živnost nevynášela očekávaný zisk, Šimon Grus prodal mlýn po třech letech Janu Roudnému z Jičína za 365 zlatých. Na nového mlynáře přešel zbytek dluhu vůči vrchnosti, protože Šimon Grus ho nestihl celý splatit. (MH)
Jan Roudný zde hospodařil také jen 3 roky, v roce 1799 prodal mlýn Janu Součkovi za 450 zlatých a nářadí na pálení kořalky za 10 zlatých. Mlynář Jan Souček se kromě provozu mlýna věnoval pálení kořalky nejen z obilí, ale také z různých druhů ovoce z vlastní zahrady. Za tímto účelem přikoupil v roce 1800 další zahradu a o 6 let později si další zahrady pronajal. (MH)
Dcera Jana Součka se vdala za šenkýře z Kováně Františka Kindla. V roce 1811 postoupil mlynář Jan Souček svému zeti mlýn a palírnu za 140 zlatých. František Kindl nebyl mlynář a tak se více věnovat pálení kořalky a provozu pekárny, která byla součástí mlýna. (MH)
V roce 1815 došlo k přečíslování domů, mlýn dostal nové čp. 54. (MH)
František Kindl zemřel v roce 1833, zanechal po sobě 6 nezletilých děti. V té době sedmnáctiletý syn Josef se vyučil pekařem a odešel do Prahy. (MH)