Ústa jsou jdoucí mlýn.
(holandské přísloví)

Panský mlýn

Panský mlýn
22
Komenského náměstí
Litomyšl
570 01
Svitavy
Litomyšl
49° 52' 23.0'', 16° 18' 32.4''
Mlýniště bez mlýna
Středověký mlýn s vodárenskou věží. Zbořený před stavbou pedagogické školy postavené roku 1906.
centrum města
Loučná
25866/6-4773 (škola na místě mlýna)
nepřístupný

Obecná historie:

 Po pivovaru byl druhým nejvýnosnějším podnikem litomyšlského velkostatku panský mlýn ve městě, který je zmíněn již v urbáři z roku 1552, blíže pak popsán v urbáři Marka Lanškrounského z roku 1610. Mlýn byl postaven z kamene a cihel, se dvěma podlahami pro obilí a sklad. Z celkového počtu sedmi kol byla čtyři moučná, dvě sladová a jedno stupní. Jednalo se o největší mlýn celého velkostatku, ostatní mlýny měly nanejvýše tři, častěji však jen jedno či dvě, moučná kola. Dle urbáře byl roční užitek mlýna 280 korců sladu a 150 korců pšenice a žita. Moučným prachem se ve mlýně ročně vykrmilo 24 vepřů. Čistý výnos panského mlýna byl 165 kop 20 gr.č. Povinnost mlít slad v tomto panském mlýně měkaždý měšťan, který měl právo vařit pivo. To samo o sobě zcela stačilo k uhrazení spotřeby panského pivovaru, který měl podle urbáře roční spotřebu 220 korců sladu. V dalších pramenech je panský mlýn vždy popisován jen obecně. A tak se tedy o něi o konkrétních osudech panských mlynářů dozvídáme jen zlomkovitě, a to především z městských knih.

 O panském mlynáři Janu Šrutovi se píše mimo jiné i ve smlouvě mezi jeho vdovou Annou a dcerou Maryanou z roku 1631. Jak je zřejmé, v roce 1631 byl však již po smrti. OvdověAnna Šrutová vzala živnost v hodnotě 400 kop po svém muži a vyplácela patrně nevlastní dceři Maryaně 8 kop ročněDalším panským mlynářem, o němž nacházíme zmínku v knize poručenství a kšaftůje Jakub Winter. Ještě roku 1649 zakoupil kus louky v Cerekvici za 80 kop míšenských. Když v roce 1650 umíral, odkázal „…svůj stateček movitý i nemovitý a dům ve městě manželce Kateřině za její manželskou věrnost…“ a péči v jeho nemoci. Po 10ti zlatých rýnských odkázal svému bratru Matoušovi, sestře Anně a klášteru „Piarum Scholarum“ v Litomyšli. Sourozencům navíc odkázal dvě krávy a dvanáct ovcí s jehňaty. Svému otci Matoušovi Wintrovi a maceše Anně dal k užívání světničku ve svém domě až do jejich smrti. Když o dva roky později umíral zmiňovaný otec Matouš, byl ve své závěti uvádějako „…Matouš Winter starší mlynář panský z města Litomyšle…“. Stal se tak, patrně po smrti svého syna Jakuba, opět panským mlynářem. V Matoušově závěti najdeme zajímavou zmínku o dluhu obce litomyšlské: „Co se dotejče toho za touto poctivou obci majícího dluhu, v kterýmžto dle za sebou mající jistoty, mlejn slove Pražský obecní mně zastavený jest. Tomu chci co auroku přichází, aby tito jmenované osoby se na rovný díl vždycky a až do zase vyplacení téhož mlejna dělily. Totiž Anna manželka, Matouš syn a Anna dcera má.“ Z téže dlužné sumy hlavní 700 zlatých rýnských odkázal Matouš Kateřině Helerově, vdově po svém synu Jakubovi, 45 zlatých, které mu dlužila a on ji tak tento dluh odpustil. Manželka a děti byly povinny platit vrchnosti úrok ze mlýna. Závěť byla sepsána v panském mlýně ve městě Litomyšli. Po Matoušovi se mlýna ujala jeho žena a děti. Mlynařila tak matka Anna nebo syn Matouš.

 Urbář z roku 1659 popisuje panský mlýn jako mlýn ve městě Litomyšli, patřící k zámku, o pěti složeních a s jednou stoupou. Z mlýna se ročně odevzdávalo „Weitzen 20 Str, Khorn 160 Str und 10 Schwein“ / 20 strychů pšenice, 160 strychů obilí a deset prasat. Panským mlynářem, který sepsal závěť roku 1673, byl Václav Šrut měšťan a soused z dolního předměstí. Grunt odkázal synu Františkovi za 160 kop, které má po třech kopách ročně vyplácet matce a sourozencům. Roku 1676 se dle výkazu o stavu zásob obilí na panských dvorech nacházelo na panském mlýně 1500 strychů obilí.

 K roku 1704 byl panským mlynářem Mikuláš Čermák. K mlýnu se uvádí, že má 4 mlýnská složení a mlynář platí nájem 70 zlatých ročně, 20 strychů pšenice a 100 strychů obilí.

Pro léta 1730-1758 nám hospodářské inventáře panství přinášejí podrobný popis mlýnského složení u panského mlýna o pěti složeních. Mlýn měl tedy pět mlýnských kamenů spodků i běhounů, 22 obručí, 5 pánviček, 5 špic, 5 zděří do kamene, 5 moučných a 5 šrotovních truhel, 4 stoupy a jiné tzv. mlýnské nádobí. Tento stav se po zmíněných 28 let skoro nezměnil. V inventářích se můžeme dočíst, že se opravovala mlýnská kola a ostatní dřevěné příslušenství mlýna. Pokud se však pořizoval nový mlýnský kámen nebo jiné části mlýnského zařízení, není o tom v inventáři zmínka. Také k samotné budově mlýna, počtu

místností nebo jinému příslušenství nevyčteme z inventáře podrobnější informace. Přitom v některých panských mlýnech bývaly i místnosti vyhrazené pro nenadálý příjezd vrchnosti.

Panský mlýn byl po celou dobu nájemní živností. Vrchnost jej pronajímala za roční poplatek a naturálie. Nájemci pocházeli z řad mlynářů sdružených v litomyšlském cechu.

V letech 1905 byl mlýn zbořen, aby uvolnil místo pro novou budovu dnešní Pedagogické školy.

 

/doplnil MŠr/: 

Majitelem mlýna byl do roku 1852 Antonín Němec (1808-1881), který starý mlýn přestavěl do podoby, jak jej známe z kresby Quida Šimka, nebo ze starých fotografií. Antonín Němec, gardista z roku 1848, stál v čele vlasteneckého veřejného života Litomyšle. Po rozehnání Kroměřížského sněmu v březnu 1849 se velitel místní národní gardy Josef Buchtele s mlynářem Antonínem Němcem zapojili do organizování dalšího povstání. Proti jeho přípravám v českých zemích však tvrdě zasáhla rakouská policie; proběhlo rozsáhlé zatýkání organizátorů - v roce 1850 byli oba Litomyšlané zatčeni. Po dlouhém vyšetřování byl Josef Buchtele odsouzen na sedm a Antonín Němec na devět měsíců tuhého žaláře. Buchtele si ale ve vězení pobyl až do roku 1853. Po propuštění byli pod přísným policejním dohledem, a proto se Němec raději odstěhoval do Srbska, kde v l. 1852-1871 vlastnil v Bělehradě velký mlýn. Po smrti svého syna Antonína se vrátil ze Srbska do Litomyšle a koupil dům čp. 147, který přestavěl a zřídil tam hostinec U Hroznu. Od roku 1863 až do své smrti byl druhým okresním starostou po benátském Matěji Hurychovi.

Mlýn patříval i Janu Škeříkovi, který ho opatřil novým moderním zařízením a na fasádu instaloval pozoruhodný nápis, že se jedná o mlýn umělecký (moderně vybavený). Po prodeji mlýna koupil J. Škeřík r. 1867 hotel Slunce. Když skončila činnost mlýna, bývala zde filiálka firmy Rosenberger, od roku 1877 sídlila zde firma Kraus a Lakenbacher a poté koncem 80. let firma Michlstadter. 

V r. 1903 mlýn od manželů Škeříkových odkoupilo město, aby po jeho demolici (v r. 1905) mohlo použít pozemek pro stavbu nové školy - jak praví zápis v městské kronice: ,,Ku získání stavebního místa pro ni, byl dle usnesení obecního výboru ze dne 17. července 1903 čísla protokolu XVII. Od manželů Františka a Jozefy Škeříkových obcí zakoupen panský mlýn čís.p. 22 s vodárenskou věží i s příslušenstvím na Dolním náměstí za kupní cenu 68 000 korun“. 

Výstavná dvoukřídlová a dvoupatrová budova školy v novorenesančním slohu byla slavnostně otevřena 16.9.1907 jako Ústav pro vzdělávání učitelek a Dívčí základní a měšťanská škola. Dnes zde sídlí VOŠ a SŠ pedagogická. 

Zdroj:

Randáková, Alena. Vyprávění o litomyšlských domech – 4. In: Lilie (zpravodaj města), č. 4, 2007, s. 14.

Holinková, Lenka: Architektura a urbanismus města Litomyšle v letech 1848 – 1948. Bakalářská práce. Ústav historických věd, Fakulta filozofická, Univerzita Pardubice, 2014, s. 44-45. 

Pakosta, Oldřich: Nález zajímavých písemností, rukopisy ukryl bývalý velitel litomyšlské gardy Buchtele v domě za trám. In: Svitavský deník, 13.6.2010, on-line: http://svitavsky.denik.cz/kultura_region/nalez-zajimavych-pisemnosti-rukopisy-ukryl-byvaly-.html 


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský
Události
  • Zánik mlynářské živnosti
  • Zánik budovy mlýna

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Šrut
  • Winter
  • Čermák
  • Němec
  • Škeřík

Historie mlýna také obsahuje:

Na místě současné školy je již k r. 1552 v urbáři zmíněn panský mlýn, největší z celého velkostatku, kde měli všichni měšťané povinnost mlít. V roce 1610 byl postaven z kamene a cihel, se dvěma podlahami pro obilí a sklad. K mlýnu patřila i vodárenská věž. K r. 1659 je zmíněn jako mlýn patřící k zámku. Vrchnost jej pronajímala za roční poplatek a naturálie. V r. 1905 byl zbořen, aby uvolnil místo pro novou školu.

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

  • reklama, inzerát
neexistuje
05 2012
    vrchnostenský
    mlýn na malé řece (1000 – 7000 l/s)
      V roce 1610 byl mlýn postaven z kamene a cihel, se dvěma podlahami pro obilí a sklad.
      Mlýn měl čp. 22.
      Reprezentativní palácová neorenesanční budova bývalé dívčí pedagogické školy z let 1906-7, postavené podle projektu arch. Dobroslava Hnídka v místě bývalého panského mlýna, reagující podobou štítů i lunetové římsy na litomyšlský renesanční zámek.
      Na místě současné školy je již k r. 1552 v urbáři zmíněn panský mlýn, největší z celého velkostatku, kde měli všichni měšťané povinnost mlít. V roce 1610 byl postaven z kamene a cihel, se dvěma podlahami pro obilí a sklad. K mlýnu patřila i vodárenská věž. K r. 1659 je zmíněn jako mlýn patřící k zámku. Vrchnost jej pronajímala za roční poplatek a naturálie. V r. 1905 byl zbořen, aby uvolnil místo pro novou školu.
      Budova tzv. dívčí školy byla postavena v jihovýchodní části města v návaznosti na historické centrum města, v blízkosti právě dostavěného Smetanova domu. Objekt Pedagogia, jak je škola označena na římse novorenesančního, sloupového portálu, doprovázela rozsáhlá urbanistická vize, jejímž cílem bylo vybudování nového náměstí jejímž architektonickým základem bude Smetanův dům a dívčí škola. Vybudování novorenesanční školy bylo svěřeno architektovi Dobroslavu Hnídkovi, podle jehož plánu stavbu vyhotovil místní stavitel Josef Kreml. Pedagogium bylo slavnostně otevřeno 16. září roku 1907.
      Stavba školy byla situovaná na místě panského mlýna s vodárenskou věží, zbořeného v r. 1905.
      Dvoupatrová budova s dvoutraktovou dispozicí. Oba trakty jsou na sebe kolmé, čelní fasády mají stejnoúrovňový charakter. Zadní partie traktů však obsahují variabilně tvarované apendixy charakteru rizalitů. Vstupní průčelí obrácené čelem do Komenského náměstí je patnáctiosé. V jeho hlavní ose se nachází půlkruhově zakončený vstup se štukovým klenákem v podobě maskaronu. Vstup rámují dva polosloupy na nichž spočívá kladí s architrávem a trojúhelný tympanon. Další, tentokrát pravoúhlý vstup orámovaný štukem a završený trojúhelným tympanonem se nachází na protilehlé části traktu v ose vstupu hlavního. Třetí významnější vstup je umístěn v pravé boční ose bočního průčelí (pravoúhlý s polokruhovým nástavcem). Okna jsou 6-12 dílná a jsou rozmístěna rovnoměrně po celé budově. Obě průčelní fasády jsou nad soklem do výšky korunní římsy vyzdobeny plastickou štukovou dekorací: imitace kamenné bosáže (v 1. a 2. patře jde o bosáž pásovou) pokrývající největší plochu doplňují maskarony a stylizované kartuše nad okny, různé florální ornamenty, dva velké znaky (litomyšlská lilie a český lev) a velké falešné okno s bohatými groteskami uvnitř pilastrů po stranách (boční fasáda). Druhé patro je zakončeno hlubokou lunetovou korunní římsou nad níž se zvedají dvouetážové jednoduché štíty s atikou tvarovanou do trojúhelníku (Jednotlivé etáže jsou završeny čučky.). Jednotlivé štíty jsou propojeny jednoduchou štítovou atikou (většinu v podobě tří nízkých segmentových oblouků). Štítů je dohromady pět. Tři se zvedají nad hlavním průčelím (hlavní osa a boční osy), jeden nad bočním průčelím (levá boční osa) a jeden završuje zadní partii bočního traktu. Plochy lunet (včetně výsečí) a štítů jsou pojednány monochromní florální ornamentální malbou imitující sgrafito. Ornament doprovází na hlavní průčelí nápisová páska (VYSTAVĚNO LP. MDCCCCVII). Měděná střecha má vesměs sedlový charakter. Nerovnoměrně jsou na ní rozmístěny komíny a drobné vikýře. Nad střední partií hlavního traktu se v jeho středové ose zvedá osmiboká věž s ochozem, lucernou se žaluziemi, makovicí a praporcem.
      Budova je dokladem úrovně vzdělání a kulturní úrovně ve městě. Jedna z velmi pozoruhodných novorenesančních realizací v Pardubickém kraji. Architektura budovy navazuje v metamorfované podobě na kreace Josefa Schulze.
      název objektu: Litomyšlský soukromý ústav pro vzdělávání učitelek – v současnosti VOŠP a SPgŠ
      Architekt Dobroslav Hnídek
      Stavitel Josef Kreml
      Projekt 1905
      Realizace 1906 - 07
      Budova tzv. dívčí školy byla vybudována v jihovýchodní části města v návaznosti na historické centrum města blízkosti právě dostavěného Smetanova domu. Objekt Pedagogia, jak je škola označena na římse novorenesančního, sloupového portálu, doprovázela rozsáhlá urbanistická vize, jejímž cílem bylo vybudování nového náměstí jejímž architektonickým základem bude Smetanův dům a dívčí škola. Objekt byl vybudován v místě bývalého panského mlýna s vodárenskou věží odstraněného roku 1905. Vybudování novorenesanční školy bylo svěřeno architektovi Dobroslavu Hnídkovy, podle jehož plánu stavbu vyhotovil místní stavitel Josef Kreml. Pedagogium bylo slavnostně otevřeno 16. září roku 1907. Objekt je navržen jako dvoukřídlý, nárožní, dvoupatrový s hlavním vstupem, zdobeným novorenesančním portálem z Komenského náměstí. Škola má podobu renesančního zámku včetně zdobení lunetovou římsou a stupňovitě členěnými trojúhelnými atikovými štíty. Jistě není náhodou, že téměř identickou podobu těchto stavebních prvků má i nedaleko položený renesanční zámek. Základní dispozice je dvoutraktová, když učebny jsou situovány směrem jižní a západním, široký chodbový trakt se směrem do dvora rozšiřuje v samostatné křídlo nesoucí dvouramenné schodiště, spojující celý dům. Za zmínku stojí u umístění tělocvičny přes dvě patra domu, přístupné, jak z vlastního objektu, tak i ulice Vodní valy.
      Objekt dívčí školy je prohlášený jako kulturní památka a do současnosti zcela autenticky dochovaný, když jednu z velmi pozoruhodných novorenesančních realizací v Pardubickém kraji. Architektura budovy navazuje v metamorfované podobě na kreace Josefa Schulze. Schulzovým ideálem bylo dosažení klasické dokonalosti. Mezi charakteristické znaky jeho tvorby patří důsledné architektonizování fasády, podnože, často zahrnující přízemí a mezanin, nárožní věže, naznačené mnohdy v tělese stavby rizality, diferenciace průčelí rizality, arkýři či balkony, časté vkládání okénka půdního polopatra pod hlavní římsu, zdůrazňování nejvyššího podlaží ve fasádě jinými tvary oken a rozdílným členěním meziokenních ploch. Je pro něj rovněž příznačné rozkládání průčelí do přísné souměrnosti s lichým počtem okenních os, v interiéru pak – při maximální snaze o funkčnost, rozložení místností kol monumentálně zbudované dvorany, případně impozantního schodiště.
          • zcela bez technologie aj.
          Žádná položka není vyplněna
          Urbář z roku 1659 popisuje panský mlýn jako mlýn o pěti složeních a s jednou stoupou.
          K roku 1704 se uvádí, že mlýn má 4 mlýnská složení.
          Pro léta 1730-1758 nám hospodářské inventáře panství přinášejí podrobný popis
          mlýnského složení u panského mlýna o pěti složeních. Mlýn měl tedy pět mlýnských kamenů spodků i běhounů, 22 obručí, 5 pánviček, 5 špic, 5 zděří do kamene, 5 moučných a 5 šrotovních truhel, 4 stoupy a jiné tzv. mlýnské nádobí. Tento stav se po zmíněných 28 let skoro nezměnil.
            Náhon vedl souběžně s ulicí podél řeky a dnes je zcela zaniklý.
            StavZaniklý
            PopisV roce 1610, dle urbáře Marka Lanškrounského, měl mlýn z celkového počtu sedmi kol čtyři moučná, dvě sladová a jedno stupní.

            StavZaniklý
            PopisV roce 1610, dle urbáře Marka Lanškrounského, měl mlýn z celkového počtu sedmi kol čtyři moučná, dvě sladová a jedno stupní.

            Žádná položka není vyplněna
            Historické technologické prvky
            AutorMiluše Vopařilová
            NázevMlynáři na Litomyšlsku (1650–1800)
            Rok vydání2008
            Místo vydáníinternet
            Další upřesněnídiplomová práce
            Odkazhttps://dspace.upce.cz/bitstream/10195/30158/1/VoparilovaM_Mlynari%20na%20Litomyslsku_PV_2008.pdf
            Datum citace internetového zdroje21.7. 2014
            AutorMiluše Vopařilová
            NázevMlynáři na Litomyšlsku (1650–1800)
            Rok vydání2008
            Místo vydáníinternet
            Další upřesněnídiplomová práce
            Odkazhttps://dspace.upce.cz/bitstream/10195/30158/1/VoparilovaM_Mlynari%20na%20Litomyslsku_PV_2008.pdf
            Datum citace internetového zdroje21.7. 2014
            AutorRandáková, Alena
            NázevVyprávění o litomyšlských domech - 4, Lilie č. 04/2007, s. 14
            Rok vydání2007
            Místo vydáníLitomyšl
            Další upřesněníčlánek v městském zpravodaji
            Odkazhttp://www.litomysl.cz/soubor_zobraz.php?lang=cz&co=lilie&soubor=1451836132161_lilie_2007_4.pdf
            Datum citace internetového zdroje17.8.2016
            AutorHolinková, Lenka
            NázevArchitektura a urbanismus města Litomyšle v letech 1848 – 1948
            Rok vydání2014
            Místo vydáníÚHV, FF, Univerzita Pardubice
            Další upřesněníbakalářská práce
            Odkazhttps://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/57747/Holinkov%C3%A1L_ArchitekturaUrbanismus_VH_2014.pdf?sequence=3&isAllowed=y
            Datum citace internetového zdroje17.8.2016

            Žádná položka není vyplněna

            Základní obrázky

            Historické mapy

            Historické fotografie a pohlednice

            Současné fotografie - exteriér

            Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

            Současné fotografie - interiér

            Současné fotografie - předměty spojené s osobou mlynáře

            Vytvořeno

            25.9.2012 23:09 uživatelem Jaromír Lenoch

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 14.6.2021 19:21
            meisl (Zdeněk Meisl) 29.4.2016 10:58
            REAPERXCX 23.7.2014 01:44
            doxa (Jan Škoda) 7.6.2025 21:42
            srubarski (Michal Šrubař) 7.9.2016 13:36