Mouka je toho, kdo z ní peče chleba.
(německé přísloví)

Cerekvický mlýn

Cerekvický mlýn
24
Cerekvice nad Loučnou
569 53
Svitavy
Cerekvice nad Loučnou
49° 54' 0.9'', 16° 12' 59.4''
Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu
Mlýn s funkční pilou.
Loučná
nepřístupný

Obecná historie:

Zdejší mlýniště [prostor, kde stojí nebo stával mlýn] je s velkou pravděpodobností značného stáří, nelze vyloučit ani středověký původ, avšak první konkrétní zmínka zjištěná tímto průzkumem k mlýnu v Cerekvici nad Loučnou se vztahuje k roku 1704, kdy je zahrnut v prvním plošném soupisu mlýnů [„Nahmen den Mühlen Czerekwitz“]. Rustikální část Tereziánského katastru zaznamenává v 50. letech 18. století "Mlýn o třech kolech a 1 stoupě na nestálé vodě." Vzhledem k tomu, že mlýn čp. 24 v Cerekvici n. L. stojí na řece Loučné a tedy na poměrně silném vodním toku, musí se k němu vztahovat záznam v dominikální části Tereziánského katastru: "1 mlýn o 2 kolech na stálé a s pilou na nestálé vodě." Což je zároveň konkrétní doklad o existenci cerekvické pily, avšak i vzhledem k „nestálé vodě" je velmi pravděpodobné, že se jedná o pilu v jiném místě, než kde stojí pila stávající. K roku 1837 uvádí ve své Topografii J. G. Sommer mlýn s pilou [„…und 1 dreigängige Mühle mit Brettsäge“]. O pouhé dva roky později zachycuje areál mapa stabilního katastru. Zachycuje jak mlýn [stavební parc. č. 36], tak pilu [stavební parc. č. 27]. Oba objekty jsou na ní vyznačeny červenou barvou, tedy jako vybudované z nespalných materiálů.

Převzal Josef Kroulík, syn Jana Kroulíka, mlynáře z Hrušové.

Z materiálů dostupných v rámci tohoto průzkumu se k roku 1932 víme, že se zde za mlynáře „J. Kroulík[a]“ provozovaly „mlýn, pila a elektrárna“, což materiály z Mlynářského ústředí ve stavu ke 30.6.1939 ještě upřesňují. Tehdy již za mlynáře Karla Výborného, který společně se svojí manželkou[?] Vlastou převzal Materiály Mlynářského ústředí informují ještě o tom, že Karel Výborný získal živnostenské oprávnění na základě živnostenského listu 8413XV-V-1109 ze dne 25. dubna 1932 pro obory „živnost mlynářská a pecnářství“.


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Cerekvický mlynář Šimon Trnka provozoval svou živnost od roku 1637.
Okolnosti prodeje mlýna však byly poněkud složitější. Původně koupil mlýn v hodnotě 550ti kop Jan Špaček. Od smlouvy však odstoupil, a tak musel Viktorín Mlynář hledat nového kupce. Tím se stal již zmíněný Šimon Trnka.
V roce 1649 přikoupil mlynář Trnka k hospodářství kus louky od pustého gruntu.

Na tomto mlýně nacházíme roku 1704 Jana Ťuhla.
K roku 1749 je Anna Tiehlová, mlynářka cerekvická potrestána pokutou za to, že ve městě složila víno bez řádného ohlášení. Pokutou je tzv. tuplovaná taxa, z níž polovina půjde do obecních důchodů a druhá „…pánům denuntiantum…“

1930 mlýn, pila a elektrárna J. Kroulík

1936 Karel Výborný, mlýn a pila

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Kroulík
  • Mlynář
  • Špaček
  • Trnka
  • Ťuhl
  • Tiehl
  • Výborný

Historie mlýna také obsahuje:

-1637 Viktorín Mlynář

1637 Jan Špaček

1637-1649 Šimon Trnka

1704 Jan Ťuhl

1749 Anna Tiehlová

1894 Josef Kroulík (RR)

1930 J. Kroulík

1936 Karel Výborný

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    částečně adaptován
    05 2012
      venkovský
      mlýn na velkých vodních tocích (7000 l/s a více)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
      • klasicismus do roku 1850
      zděná
      jednopatrový
      • vyskladňovací otvor
          Nejstarší doložená zmínka o technologickém vybavení mlýna se vztahuje k roku 1704. Tehdejší soupis mlýnů zaznamenal, že cerekvický mlýn měl tři mlecí složení [„3 Mühlgang“].
          Stejný počet složení uvádí k roku 1837 J. G. Sommer ve své Topografii [„…und 1 dreigängige Mühle“].
          Nepochybně se tedy jedná o tzv. obyčejná složení. Jeho základ tvoří dva mlýnské kameny. Spodní je pevný ležák a horní pohyblivý běhoun, mezi kterými dochází k rozemílání zrna. Takto získaný šrot se vyséval mechanicky otřásaným plátěným rukávcem (mlynářským pytlíkem), osazeným v dřevěné skříni zvané moučnice. Na výskoku pytlíku se nacházelo mechanické síto nazývané žejbro, které zajišťovalo třídění krupice. Semletí mouky se obvykle neprovádělo jednorázově, ale proces se několikrát opakoval.

          Přestože je to značně neobvyklé, ve Vodní knize pro okres Litomyšl jsou uvedeny pouze vodní motory, ale chybí zde i jen stručné zmínky o strojním zařízení, které tyto pohánějí. Nevíme tedy, od kdy je v tomto mlýně osazeno umělecké složení, ale nepochybně k této modernizaci muselo dojít nejpozději na přelomu 19. a 20. století. Důvodem pro toto tvrzení je nejen význam a situování mlýna, ale třeba i část strojního vybavení, jak je vyjmenovávané v následujícím textu. Příkladem může být válcová stolice Wegmann s porcelánovými válci nebo válcová stolice Hübner&Opitz s rýhovanými válci. V prvním případě se jedná o válcovou stolici vyráběnou od 70. do 90. let 19. století. Ve druhém případě jde o výrobce, který zanikl v důsledku hospodářské krize na začátku 30. let 20. století.
          Strojní vybavení mlýna čp. 24 v Cerekvice n. L. nám přibližuje dotazník k zápisu do mlynářského rejstříku, který mlynář Karel Výborný vyplnil „v Cerekvici n./ Louč. dne 30/6 1939“.
          Z čistírenské části dotazník zmiňuje pouze „loupací stroj Appl Čermná č. III s celým příslušenstvím“, opatřený k tzv. aspiraci hadicovým (tlakovým) filtrem.
          K jednoduššímu mletí žita (na plocho) sloužila (žitná) válcová stolice Hübner&Opitz s jedním párem rýhovaných válců a (žitná) válcová stolice Prokop s jedním párem rýhovaných válců.
          Mletí pšenice (na vysoko či na krupice) zajišťovala (šrotovací) válcová stolice Ganz se dvěma páry rýhovaných válců. Melivo se vyselo (roztřídilo) pomocí rovinných vysévačů (zde celkem tři rovinné vysévače, a to dva od firmy Prokop a jedna od firmy Tesařík a Palacký) a na čtyřrámečkové reformě Kopřiva se provedlo třídění a čištění krupice, která se poté na mouku luštila na (vymílací) válcové stolici Wegmann s jedním párem porcelánových válců.
          K hospodáři značně vyžadovanému šrotování mlynář používal pár umělých kamenů Kučera o průměru 1 m a pár umělých kamenů Kučera o průměru 45 cm (dle průměru se musí jednat o šrotovník s horizontální hřídelí).
          Míchání mlýnských produktů pro sjednocení jejich kvality zajišťovala šneková míchačka Kohout.
          Výrobu krup z ječmene zajišťoval „loupací stroj Appl Čermná č. III“ [v dotazníku u něj uvedeno „loupání obilí a dělání krup”] a k jejich další úpravě na krupky sloužila řezačka od firmy Hübner[&Opitz?].
          Žádná položka není vyplněna
          Dochovaný
          • pekárna
          Při mlýně jsou v úředních materiálech roce 1931, zde kromě mlýna pracovaly následující „připojené provozovny“:
          „1 generátor střídavý 17 KV [myšleny jsou buď KS, tedy koňské síly, anebo kW] (před časem dodával proud obci)
          1 pekárna, jedna pec roštová na 120 kg těsta chlebového s mísícím strojem
          1 pila o dvou katrových pilách 650 a 450 světlost rámů,
          1 omítací pila, jedna okružní pila a 1 brusička na pily. Pro pilu se používá turbiny průtočné 500 l.
          Generátor má pohon ode mlýna“
          • jez
          • stavidlo
          • náhon
          • jalový žlab
          • turbínová kašna
          Přímo o vodním právu pro tento mlýn nás informuje Vodní kniha pro okres Litomyšl bohužel až k roku 1926, přestože nepochybně muselo být uděleno již mnohem dříve. Svědčí o tom i nepřímý údaj ve sloupci Vztah ku sbírce listin této Vodní knihy: „Protokol 12/7 1876 [datum dopsáno dodatečně tužkou] sepsán při kladení normálního cejchu uložen jest v registratuře c. k. okresního hejtmanství v Litomyšli.“ Normální cejch neboli normální znamení se osazovala samozřejmě pouze u těch vodních děl, k nimž existovalo vodní právo, takže k roku 1876 již pro cerekvický mlýn čp. 24 nepochybně udělené být muselo. Ve Vodní knize je tento protokol [či jen jeho část?] přepsán takto:
          „Mlýn vyvádí vodu svou z řeky Loučné na pravém břehu pomocí uměle postaveného splavu stavydlového[!] (Schlaußen….) jehož zděná čela zavázána jsou na obojích břehách do obecního pozemku Cerekvického, na pravém břehu pastvyna[!] par. č. 39, na levém břehu pastvyna[!] par. č. 27.
          Splav má délky 5,9 metru, která rozdělená jest na tři otvory, jeden každý 1,85 metr. Široký, stavydlem[!] či okenicí uzavřený, na kterých [se] náplatky nacházejí, takže stavidlo i s náplatkem má 150 ctm výšky.
          Náhon veden jest od splavu mezi pozemkem obecním č. par. 73 a 736. Než náhon protéká silnici státní z Litomyšle Jičín-Rumburskou Klenutým pro něj otvorem nalezá se na něm na pravém břehu pruplav (Abloß) aby se mohla voda z náhona vypustiti. Pruplav ten jest opatřen čelamy[!] zděnými a stavydli[!], má 4,3 met. délky, podělení na 2 otvory, pravý 2,25 met. široký. Otvor, nímž náhon jmenovanou silnici protéká jest část mostu tak zvaného Cerekvického klenutého vprutahu[!] této silnice, jest zděný, klenutý 3,87 met. široký, 9,6 met. dl. a 2,86 met. vysoký.
          Když náhon z prutahu[!] tohoto vystoupí, veden jest po obecním pozemku č. par. 625 a dále mezi obecním pozemkem mlýnským č. parc. 27 pastv. a pozemkem mlýnským č. parc. 25 zahrada. Od splavu až k mlýnskému prahu má náhon 90 met. délky.
          U mlýna nalezají[!] se 3 hlavní žlaby – první hned u mlýnského stavení 1,44 met. druhý prostřední 1,32 met. a třetí jalový 1,05 met. široký – v prvním žlabě leží 2 spodovodní – v druhém jedno takové kolo – třetí žlab jest jalový 1,05 met. široký.“
          Kupodivu tak v tomto záznamu chybí podrobnosti k osazaní a lokalizaci vlastního vodního cejchu.
          Typturbína Francisova
          StavDochovaný
          PopisZe zmíněného záznamu ze dne 14. října 1926, kterým bylo uznáno okresním úřadem v Litomyšli „vodní právo k pohonu mlýna výměrem číslo jednací 30211/2 XI-5-355“ se dovídáme o v této době typické změně vodních motorů včetně parametrů.
          „Kola ve mlýně změněna za turbiny a to vesměs Francisovy, z nich dvě staršího systému z r. 1903 mají průtok 700 l/sek. Voda přiváděna betonovým korytem o šířce 4,7 m, na turbinu 900 l/s. jest stavidlo 2,18 m, na turbinu 700 l/s. … 2 m, na pilu 1,40 m široké. Výška všech stavidel jest 1,2 m. Uprostřed v pravém břehu jest stavidlo odlehčovací 1,05 x 1,05 m. Všechny tři turbiny spotřebují dohromady 2,10 m3/sek. vody a vyvinou (25 + 21 + 12,5) HP při spádech (3,00, 3,00 a 2,7) m.
          Výpomocný stroj jest parní stroj.
          Turbiny na průtok 700 l/sek. používá se na výrobu elektor. proudu a jako výpomoc k pile a ku mlýnu a k pohánění 2 pístové pumpy systému Kněžna[?] k čerpání vody pro hospodářství a kropení zahrady.“
          Není tedy zcela zřejmé, zda turbíny pocházejí z roku 1903, anebo v tomto roce došlo v cerekvickém mlýně k jejich osazení.
          Porovnejme uvedené parametry se záznamy ve statistickém materiálu Seznam a mapa vodních děl Republiky československé vytvořeném na základě hlášení mlynářů z roku 1930. Uvádí se zde. Počet a druh vodních motorů: „3 turbíny Francis“, Množství vody v m3/vt.: „0,520“, „0,520“ a „0,520“, Spád vody v m: „2,85“ a Normální výkon vodního díla v k. s.: „58“.
          A nakonec pro úplnost přidejme ještě informace z Mlynářského ústředí: „Normální výška vody před stavidlem (měřeno od prahu stavidla) 120 cm … Normální spád (rozdíl mezi normální vrchní a spodní hladinou) 300 cm, poklesem vody v náhoně a stoupnutím spodní hladiny snižuje se spád až na 250 cm.“ V tabulce Poměry vodní vyplněn jen řádek „střední množství vody“ v kolonkách „od“ a „do“ takto: „Dle hydrograf. ústavu normální“, v kolonce „Množství vody protékající náhonem litrů za vteřinu: 1800 l, Spád v cm: 3 m“

          A v tabulce „Turbiny“ uvedeno:
          Pořad. Číslo Systém Jméno výrobce Nejvyšší průtočné množství vody za vteřinu Počet obrátek Nejvyšší výkonnost v KS
          1 Francisova v otevř. kašně Martínek 900 l. 100 25
          1 “ “ - “ - 500 l. 125 12,5
          1 “ “ - “ - 700 l. 180 21

          Údaje z těchto tří materiálů sice navzájem přesně nekorespondují, ale výsledný údaj – tj. výkon turbín – je shodný. S největší pravděpodobností tak platí, že turbíny jsou stejné.
          Typturbína Francisova
          StavDochovaný
          PopisZe zmíněného záznamu ze dne 14. října 1926, kterým bylo uznáno okresním úřadem v Litomyšli „vodní právo k pohonu mlýna výměrem číslo jednací 30211/2 XI-5-355“ se dovídáme o v této době typické změně vodních motorů včetně parametrů.
          „Kola ve mlýně změněna za turbiny a to vesměs Francisovy, z nich dvě staršího systému z r. 1903 mají průtok 700 l/sek. Voda přiváděna betonovým korytem o šířce 4,7 m, na turbinu 900 l/s. jest stavidlo 2,18 m, na turbinu 700 l/s. … 2 m, na pilu 1,40 m široké. Výška všech stavidel jest 1,2 m. Uprostřed v pravém břehu jest stavidlo odlehčovací 1,05 x 1,05 m. Všechny tři turbiny spotřebují dohromady 2,10 m3/sek. vody a vyvinou (25 + 21 + 12,5) HP při spádech (3,00, 3,00 a 2,7) m.
          Výpomocný stroj jest parní stroj.
          Turbiny na průtok 700 l/sek. používá se na výrobu elektor. proudu a jako výpomoc k pile a ku mlýnu a k pohánění 2 pístové pumpy systému Kněžna[?] k čerpání vody pro hospodářství a kropení zahrady.“
          Není tedy zcela zřejmé, zda turbíny pocházejí z roku 1903, anebo v tomto roce došlo v cerekvickém mlýně k jejich osazení.
          Porovnejme uvedené parametry se záznamy ve statistickém materiálu Seznam a mapa vodních děl Republiky československé vytvořeném na základě hlášení mlynářů z roku 1930. Uvádí se zde. Počet a druh vodních motorů: „3 turbíny Francis“, Množství vody v m3/vt.: „0,520“, „0,520“ a „0,520“, Spád vody v m: „2,85“ a Normální výkon vodního díla v k. s.: „58“.
          A nakonec pro úplnost přidejme ještě informace z Mlynářského ústředí: „Normální výška vody před stavidlem (měřeno od prahu stavidla) 120 cm … Normální spád (rozdíl mezi normální vrchní a spodní hladinou) 300 cm, poklesem vody v náhoně a stoupnutím spodní hladiny snižuje se spád až na 250 cm.“ V tabulce Poměry vodní vyplněn jen řádek „střední množství vody“ v kolonkách „od“ a „do“ takto: „Dle hydrograf. ústavu normální“, v kolonce „Množství vody protékající náhonem litrů za vteřinu: 1800 l, Spád v cm: 3 m“

          A v tabulce „Turbiny“ uvedeno:
          Pořad. Číslo Systém Jméno výrobce Nejvyšší průtočné množství vody za vteřinu Počet obrátek Nejvyšší výkonnost v KS
          1 Francisova v otevř. kašně Martínek 900 l. 100 25
          1 “ “ - “ - 500 l. 125 12,5
          1 “ “ - “ - 700 l. 180 21

          Údaje z těchto tří materiálů sice navzájem přesně nekorespondují, ale výsledný údaj – tj. výkon turbín – je shodný. S největší pravděpodobností tak platí, že turbíny jsou stejné.
          Žádná položka není vyplněna
          Historické technologické prvky
          AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnísešit 07 (Chrudim), s. 16
          AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnísešit 07 (Chrudim), s. 16
          AutorMiluše Vopařilová
          NázevMlynáři na Litomyšlsku (1650–1800)
          Rok vydání2008
          Místo vydáníPardubice
          Další upřesněníDiplomová práce, s. 89-90
          Odkazhttps://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/30158/VoparilovaM_Mlynari?sequence=1
          Datum citace internetového zdroje05 2021

          Místo uloženíNárodní archiv Praha
          Název fonduMlynářské ústředí
          Název archiválie
          Evidenční jednotka396
          Inventární číslo, signatura4214
          Místo uloženíNárodní archiv Praha
          Název fonduMlynářské ústředí
          Název archiválie
          Evidenční jednotka396
          Inventární číslo, signatura4214
          Místo uloženíNárodní archiv Praha
          Název fonduNová manipulace
          Název archiválieSoupis mlýnů v Čechách z roku 1704
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signaturasign. S-2-17
          Místo uloženíSOA Zámrsk
          Název fonduSbírka matrik Vč kraje, farnost Cerekvice m. Loučnou
          Název archiváliematrika Cerekvice n.L. 1666-1716, fol. 94,65
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signatura1193 NOZ

          Základní obrázky

          Historické mapy

          Historické fotografie a pohlednice

          Současné fotografie - exteriér

          Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - technologické vybavení

          Ostatní

          Vytvořeno

          25.9.2012 23:58 uživatelem Radim Urbánek

          Majitel nemovitosti

          Není vyplněn

          Spoluautoři

          Uživatel Poslední změna
          Rudolf (Rudolf Šimek) 1.12.2013 12:47
          Jaromír Lenoch 20.10.2012 12:39
          Radomír Roup (Radomír Roup) 6.6.2018 22:18
          MarS (Marie Štěpánová) 11.4.2015 14:01
          doxa (Jan Škoda) 7.9.2024 21:59