Výpověď paní Marie Pachrové a jejího syna Emanuela Pachra
Paní Pachrové se odrážel smutek v očích při vzpomínkách na život na mlýně. Manžel paní Pachrové se vyučil mlynářem a narodil se na tom mlýně. Jeho matka, rozená Drexlerová, byla dcerou majitele mlýna, otec František Pachr se tam přiženil. Měli spolu tři syny, Emanuel (manžel paní Pachrové) byl nejstarší, prostřední byl Miroslav a nejmladší František.
„V roce 1948 udělali z mlynáře Františka Pachra kulaka, to jsem tam ještě nebyla přivdaná. Přišla jsem na mlýn v roce 1951, zažila rabování a devastování mlýna. Na mlýně se mlelo do 50. let, v roce 1951 se už jen šrotovalo.“
Mlýn dostal od rodičů syn Mirek, byť byl prostřední. Mirek byl vyučený mlynář, za ženu měl učitelku z Jakubova, se kterou měl dceru, ale rozvedli se. „Byl lakomý a majetnický. S manželem jsme si chtěli stranou na louce u mlýna postavit domeček, ale nesměli jsme, protože to Mirek nedovolil. Nechtěl, abychom tam byli s ním. Když jsme tedy nesměli postavit, tak jsme si v roce 1960 koupili domek v Rouchovanech, kde žiji doteď už jako vdova.“
Syn paní Pachrové, už třetí Emanuel v rodě, si pamatuje, že jezdil do svých patnácti let za babičkou a dědou na mlýn a moc se mu tam líbilo. „Děda pak zemřel a babička tam zůstala sama. Silným zážitkem z dětství byla pro mě událost, jak se strýc Mirek dostal do konfliktu s předsedou JZD, když si bral pro králíky trávu na obecním, kde si brali všichni zbytky, co družstvo nechalo stát. Předseda mu přišel domlouvat, Mirek na něj vzal vidle a vyhnal jej. Když předseda odešel, tak se pár horlivců toho chytlo a udělalo z toho senzaci. Mirek se dostal záhadně na komín a pokřikoval na celou obec. Na konec ho odvezli do Jihlavy na psychiatrii, už dříve měl nějaké psychické problémy, tak měli alespoň záminku. Když se vrátil z psychiatrie, zase dělal mrzutosti, tak na něj přišli ze sociálky, že tady nemůže sám bydlet a odvezli ho do Velkého Újezdu do domova důchodců. Tam žil do 80 let.“
Po Mirkovi převzal mlýn nejmladší syn František, který nebyl vyučený mlynář. Je celkem zvláštní, že mlýn nedostal nejstarší syn Emanuel, manžel paní Pachrové, sama tomu prý nerozumí. František se oženil do Hrotovic, jeho manželka na mlýně bydlet nechtěla. „Její rodiče tam pracovali místo ní. František jezdil na mlýn pracovat, ale zřejmě k mlýnu neměl vztah, protože ho údajně prodal panu Chalupovi.“ Paní Pachrová říká, že už se o to pak nestarali, když mlýn nebyl jejich. Jen se šli podívat, jak to tam vypadá a víckrát tam už raději nebyli. Syn paní Pachrové Emanuel k tomu podotkl, že ho to tam moc netáhlo, ale možná by to bylo jiné, kdyby tam vyrostl.
Pátral ale po historii rodu a zjistil, že Pachrovi přišli z Rakouska do Čech kolem roku 1850 (z Grazu). „Byli dřív puškaři. V roce 1850 přišli do Nové Říše a odtud se začal rod rozšiřovat dál, došli až do Želetavy, kde byl pak dědův bratránek mlynářem. V Želetavě se seznámil děda Pacher s babičkou Drexlerovou a v r. 1929 měli svatbu v Rouchovanech a z německého příjmení Pacher se udělalo české Pachr.“ Z Drexlerova mlýna se stal Pachrův mlýn.
Nakonec to dopadlo tak, že mlýn dnes Pachrův není, zpustl. Rozkrádalo se tam všechno ve velkém. Snahy nových majitelů mlýna o jeho rekonstrukci zůstaly jenom ve stádiu pokusu
