mlýn v Dolní Chřibské

První zmínka o mlýnu v Dolní Chřibské se objevuje v r. 1713.

Od roku 1723 do počátku šedesátých let 19. stol. patřil mlynářskému rodu Eschlerů.

V tereziánském katastru je zmiňován jako mlýn s dvěma pilami a v r. 1787 je označován jako patrové stavení se sklepem a stodolou.

Podle stabilního katastru zabíral chřibský mlýn Josefa Eschlera s obytnou budovou a hospodářskými staveními včetně dvora v roce 1843 plochu 9 arů. K hospodářství tehdy patřilo přibližně 12 hektarů půdy, z větší části luk a polí, dále pastviny, ovocná a zeleninová zahrada. Bylo to na tehdejší dobu velké hospodářství.

Později po sňatku dědičky Rozálie Eschlerové a Ignáce Schlattnera přešel patrně mlýn v Chřibské na jejich potomky. Z roku 1881 pochází poslední koncese  okresního úřadu Rumburk k provozování mlynářství a pekařství v čp.35 pro Josefa schlattera.

V roce 1889 nacházíme čp. 35 s příslušnými pozemky již v majetku sedláka Franze Pohla. Ten se však o mlynářství příliš nezajímal a vlastní mlýn již dříve pronajal Josefu Hornovi a Eduardu Klemtovi. Ti zřejmě od mletí obilí upustili, postupně přebudovali vnitřní zařízení a založili v roce 1884 firmu Josef Horn a spol. - mlýn na koření na vodní pohon.

Zakladatel firmy Josef Horn se narodil v roce 1860 v Dolní Chřibské čp. 208. V r. 1884 se oženil s Emilií, dcerou dolnochřibského továrníka Antona Fritscheho, majitele továrny na nitě a přízi. Společník firmy Eduard Klemt pocházel z Horní Chřibské. Když 9. února 1885 okresní úřad Rumburk udělil firmě koncesi k mletí koření, nestálo již nic v cestě podnikání v tomto v celém kraji ojedinělém oboru. 

Část zachovalého strojního zařízení mlýna, např. drtička, pochází z pardubické továrny na mlýnské stroje / firmy Josef Prokop a synové/, násypné zařízení je od drážďanské firmy Mühlenbau und Industrie A.G.Werke.

Dolnochřibský mlýn na koření prosperoval dobře, což dokazuje i to, že v roce 1907 při něm byla postavena nová patrová budova čp. 312 pro sklady, byt a kancelář. Okna skladových prostor byla opatřena modrým sklem proti pronikání slunečních paprsků. Zvenčí byla budova dekorována štuky s motivy rostlin, jejichž plody skrývají různé druhy koření.

V roce 1900 pracovalo ve mlýně 14 dělníků, ale již o 30 let později se jejich stav rozmnožil na 40 zaměstnanců. Dováželo se sem a mlelo nejrůznější koření, jako anýz, fenykl, koriandr, kmín, skořice, zázvor, majoránka, paprika, tymián, vanilka a šafrán, ale i jiné druhy. Jen pepře se za rok ve zdejším mlýně zpracovalo 520 tun, což je 20 železničních vagonů. Dovážel se sem a byl tu zpracováván i čaj. 

Firma se rozrostla tak, že prodávala své výrobky v celé rakousko-uherské monarchii a později v Československé republice a po záboru Sudet v roce 1938 se koření odtud vyváželo i do Německa.

V r. 1927 se spolupracovníky firmy na zpracování koření v Dolní Chřibské stal i Eduard Klmet mladší a Dr. J.J.Rothe. 

1930 Josef Horn a spol., mlýn na koření

V roce 1942 firma Josef Horn a spol. koupila v Dolní Chřibské - Na Potokách prázdnou budovu bývalé tkalcovny Floriana Hübela čp. 294, která soužila potom ke skladování koření.

Za druhé světové války byla firma Josef Horn a spol. veřejně obchodní společností a společníci byli J. Klemt, Dr. J. J.Rothe a Wilhelm Rothe. Dva majitelé firmy se po druhé světové válce již do Československa nevrátili a jeden byl vysídlen. Také zakladatel firmy Josef Horn byl odsunut do Německa, kde v roce 1957 zemřel ve svých 97 letech.

V červnu 1945 byl ustanoven národním správcem této firmy Josef Bojanovský z Poděbrad. 

Později provozovna spadala pod  podnik Pražírny a balírny velkoobchodu Praha, od r. 1973 byla součástí samostatného závodu ve Varnsdorfu.

Starý mlýn v  Dolní Chřibské mlel koření až do roku 1961 na vodní pohon, potom se přešlo na pohon elektrický a v roce 1980 se provoz ve mlýně zastavil. V provozovně se začalo různé koření pouze balit.

Bývalý mlýn čp. 35 slouží v současné době jako objekt k bydlení. Objekt je vyhlášen jako nemovitá kulturní památka.

Objekt čp. 312 - mlýn na koření - je zajímavým příkladem industriální architektury. Zachovalo se v něm původní zařízení z roku 1884, prohlášené za chráněnou technickou památku. Po vyřešení vlastnických vztahů chce obec provést rekonstrukci objektu, kde kromě mlýnského zařízení bude k vidění také expozice Národního parku České Švýcarsko.