Kafkův, Kotkův mlýn

Tento mlýn, vystavěný koncem 18. století, pravděpodobně kolem roku 1790, stával na hrázi rybníka nazývaného "Myslivecký" (někdy též Lederhauský), jehož vody jej poháněly. Voda rybníka však nepřinášela mlynáři jen užitek a obživu, ale byla i příčinou neštěstí. O tom se můžeme dočíst v liteňské farní matrice, kde je ve svazku 10 z roku 1839 napsáno: 7.července L.P. 1839, Leopold, syn mlynáře Kafky z Leče 28, spadl a utopil se ve věku dvou let. V druhé polovině minulého století byl rybník zrušen a přeměněn na louku. Voda pro pohon mlýna se pak vedla náhonem, tzv. “vantroky”, pod břehem zrušeného rybníka. Ještě dnes je možno spatřit zbytek hráze u tůně pod Jahelkovic.

Kafkův mlýn nemohl v žádném případě konkurovat svou velikostí velkému mlýnu Pusteckému. Skládal se pouze z jedné budovy, která sloužila jako mlýnice a byt dohromady. Na druhé straně však vydržel mlít déle než mlýn Pustecký a nebýt nešťastných událostí první světové války, doba jeho činnosti by se určitě prodloužila ještě více.

Prvním mlynářem a majitelem měl být podle ústního podání jakýsi Kocour, svobodný mládenec, u něhož sloužil podruh Václav Fišer. Prvním doloženým mlynářem je však až roku 1801 Jan Kafka. Jan Kafka zemřel 28.dubna 1810 a mlýn byl připsán sestře Rozálii a jejímu manželovi Jakubu Škardovi do té doby, než dospěje syn Jana Kafky, Václav. 10.dubna 1859 připadl mlýn synovi Václava Kafky, Josefovi, za sumu výkupní 2400 zlatých, Od něho jej koupil 1.kvìtna 1877 za 3000 zlatých Jan Kotek pro syna Jana.

Po vypuknutí Světové války byli nuceni synové Jana Kotka, Jan a Václav, odejít do pole a proto mlýn přestal roku 1917 mlít. Jan Kotek ve válce padl a jeho bratr se vrátil jako legionář až v roce 1920, kdy mlýn už byl v takovém stavu, že jeho oprava se stala nerentabilní. Z mlýna se stal pouhý obytný objekt, což trvá dodnes. Bydlí zde dcera posledního mlynáře Zdena s manželem Josefem Grubnerem.

(Josef Kozák, 2003)