1921 zemřel mlynář Ješina, jeho potomci a vdova mlýn prosoudili a zakoupila jej písecká obec s úmyslem zřídit zde elektrárnu, prozatím jej pronajímala
1925 pachtýř stárek Grüner
1926 pachtýř Jaroslav Aleš z Mirotic
1927 konkurs na dalšího nájemce vyhrálo Jihočeské hospdářské družstvo v Písku
nájemní smlouva na 6 let, roční nájem 12.000 Kč, kauce 20.000 Kč. Veškeré náklady na opravy, úpravy a modernizace hradí nájemce (pouze v případě živelné pohromy - s výjimkou zaviněného požáru - město a nájemce napůl), dále povinen platit všechny daně, dávky, poplatky a pojištění a hradit případné škody. Město vysílalo každého čtvrt roku přísežného znalce ke kontrole stavu mlýna. Při jakémkoliv přestoupení nájemní smlouvy nálemce platí pokutu 200 Kč.
mlýnské zařízení totálně zdevastováno, muselo být rekonstruováno firmou Union České Budějivice
1927-1929 zde působil jako stárek Jaroslav Knotek, autor pamětí mlynáře
1929 odcházejícími ledy poškozen jez
nájem ukončen již před rokem 1932
říjen 1932 město oznamuje, že se žádný zájemce o nájem nepřihlásil a navrhuje Otavskému elektrárskému svazu, že zamýšlí ve mlýně instalovat několi provizorních dynam pro výrobu elektřiny pro lokální potřebu.
1.8.1933 pronajat na 1 rok Jaroslavu Procházkovi a Antonínu Růžičkovi (Dalšími zájemci byli Dominik Sedláček z Jeronýmovy ulice v Písku, Antonín Spřine ze Studené u Telče a Václav Ort z Plané nad Lužnicí)
1936 při regulaci Otavy rozhodnuto o demolici mlýna, vodní síla oceněna na 255.000 Kč
1945 Zemský úřad v praze konstatuje, že Ješinův mlýn byl již zbořen, zbývá ještě stodola a obytný dům
