Červený, Hlavačovský, Špitální mlýn, mlýn Palouček

mlýn náleží k Rakovníku

1407 ve čtvrtek po Zvěstování P. Marie (31. března) Václav IV. stvrdil na žádost arcibiskupa Zbyňka fundaci, aby z hospody Lišanské děkanskému chrámu rakovnickému jedna kopa vycházela, poněvadž z mlýna pod Hlavačovem pro vedení vody záduší Lišanskému na panství křivoklátském ročně 3 kopy od dávna bylo dáváno.

1462 mlynář Ondrák

1510 od Maška Tvaroha přijal Václav Frýdl

1524 Frýdl postoupil polovici mlýna švakru Jiřímu Heřmanu Sklenáři a manželce jeho

1529 za 200 kop míš. jim prodal i druhou polovinu

mlýn zchátralý, stižen roční dávkou 3 kopy záduší lišanskému

Sklenář pronajal mlýn na 5 let Mikuláši Stupkovi

"Sám se uvolil dáti Mikuláši na pomoc 10 kop míš. (5 když počne dělati a 5 až v mlýně půjde třetí kolo). K tomu dal mu 4 krávy, 2 jalovice (jichž si po vyjí nájmu s polovicí plodu zpět vzal), 20 slepic, korec žita, věrtel řídkého a věrtel mladého piva. Svrchní strouhu opravoval odtu Sklenář, spodní oba společně. Na železo měl Jiří sám náklad dáti, pytlíky a řebříky společně zjednati, omastek, vejce, holoubata, husy, kačice a svině spolkem kupovati a prodábvati a o to se děliti. Ozim Sklenář osíval a a na jař dával polovici semene, na žeň nakládali spolu, jen svezení do mlýna dálo se grošem mlynářovým. Louku velkou užíval Stupka, ale nesměl z ní prodávati ani sena ani otavy. Přikrytí mlýna obstaral Jiří, udělal svrchní podlahu a dal prkna na prostřední podlahu, kterou udělal Mikuláš sám. Cídění louky bylo společné. Rybník zůstal Jiřímu."

1538 lišanská obec žalovala Sklenáře na zaplacení 15 kop k tamnímu záduší. Narovnání stalo se toho roku v pátek před sv. Matoušem (20. září), načež v pátek na den svatého Lukáše (18. října) Sklenář mlýn se vším příslušenstvím upsal městskému špitálu pod výminkou pro sebe a pro manželku 20 kop míš. ročně.

22. července 1698 špitální mlýn poničila povodeň

1738 obecní mlýn, mlynářka Rozina Přibíková

1776 mlýn vyhořel

1796 mlýn vyhořel

poč. 19. stol. mlýn prodán obcí do soukromého vlastnictví

Od roku 1833 byly u řady mlýnů zřizovány pily pro pořez dřeva. Jak uvádí Ferdinand Malec v své Rakovnické kronice: „Roku toho (1833) žádali mlynáři Jan Hauner (Červený mlýn, dříve Špitálský), Matěj Zákon (Klempišovský, dříve obecní mlýn), Josef David (Kotroušovský mlýn, dříve náležel ke dvoru Senomatskému) za povolení ku postavení pil na řezání prken. Dostali všickni povolení od magistrátu s tou podmínkou, že jsou povinni v základě patentu z roku 1814 platiti své vrchnosti – zde důchodu obce rakovnické – v půlletních lhůtách 5 zl. CM ročně, a že jsou vázáni obci potřebné prkna, fošny a latě za náhradu od jedné devítiloketní klády v částce 7 kr. CM přede všemi jinými řezati.“

1841 majitel Jan Hauner

1907 ing. Herles zkoumal zdejší potoční vodu a zjistil, že je železitá, avšak jinak nezávadná

1930 majitel Václav Nágl