Již roku 1654 - byl ve Stěžerách pod Velkým, podkostelním rybníkem Harrachův mlýnek na jedno kolo. Voda byla přiváděna na kolo dřevěným žlabem, kterému se říkalo vantroky, kde obecní lázeň byla, koupaly se děti a ženské zde máchaly prádlo. Poblíž byla krčma. Voda od mlýnského kola tekla pod dřevěným mostkem do dvora krčmy (2025 Můj obchod), teprve potom do Struhy (Plačický potok). Další dřevěný most byl hned vedle přes Struhu, pro vodu, která vytékala ze stavidla. V obci hospodařil harrachovský statek a 5 sedláků Harrachem přesídlených z Horní Branné.
Postupně v harrachovském jednopatrovém mlýnu bydlel stárek pan Hloušek. Po něm nastoupil pan Leneček s rodinou. Kromě bytu dostával měsíčně 30 K. Mlela se zde mouka až do roku 1906. Stárek si přivydělával přes zimu šrotováním obilí pro krmení okolním hospodářům a velkostatku. Posledním, kdo používal mlýnské kolo byl pan Kult do roku 1914. V dalších letech se ze mlýna stala ubytovna pro rodiny panských dělníků, strojníka Turnovského a kočího Pavla, který jezdil s volama.
1917 – mlýn s vantroky pod Velkým rybníkem tak zchátral, že se zde přestalo i šrotovat. Komise obecní, podle zápisu řídícího učitele Mindla v průběhu války 7. listopadu 1917 odevzdala žádost o odprodej Velkého rybníka a mlýnku na vrchní ředitelství harrachovských statků ve Stěžerách a adresována: Jeho osvícenosti Vysoce urozenému pánu panu Ottovi hraběti z Harrachů ve Vídni: „Rybník ten žádného užitku nenese, spíše vydání. Kvůli bezpečnosti muselo býti kolem rybníka postaveno zábradlí, ježto již několik dětí se v něm utopilo. Je nutna oprava hrází východních. Z ohledů mravních, že v samém sousedství kostela děti celé nahé pobíhají a lomozí. Z ohledů zdravotních, že nánosem rybník se vyplňuje a voda hnije. Mlýn, kvůli němuž rybník byl vlastně zřízen, nachází se v stavu chatrném a i v pádu jeho opravení – vzhledem na jeho malé, prastaré zařízení - potřebám nynějším i budoucím v žádném pádu vyhověti nemůže a při zavedení elektrického pohonu v místě úplně zbytečný se jeví.“ Hrabě Harrach svolil k prodeji rybníka za 14000 válečných korun rakousko uherských, ale též ke stavbě nové školy!
1918 – Mlýn se dostal do totálně havarijní stavu a pan hrabě nechal stroje a kolo odvézt do Sadové. Později Hrabě Otto Harrach dal povolení k prodeji Velkého rybníka a také mlýn prodal obci za 25.000,- nových Kč. Pro obec budovu opravil místní stavitel Josef Michálek. Stavidlo a vantroky byly zavezeny, mostek stržen.
V dalších letech zde bydlelo až 27 lidí místní chudiny (Lednovi, Burianovi, Velimští, Blažkovi, Jirouskovi, Peřinovi, Košťálovi, Marečkovi, Šandovi a Rochlovi). Hygiena zde byla špatná, bylo zde hodně hmyzu.
Polorozbořený mlýnek, čp.36, roku 1949 obec prodala za 20.000,-Kč Fr. Havlíčkovi z Těchlovic, který mlýnek zbořil a materiál si odvezl do Těchlovic na vilu.
Po zboření zde vzniklo smetiště. Původní terén pod rybníkem byl 1 m pod úrovní vozovky a lidi navozili odpad do dnešní výšky terénu.
Poslední velkou snahou o udržení rybníka v obci byl rok 1957, kdy se vybíral Velký rybník a pan Bedřich Švadlenka buldozerem zarovnal smetiště a vzpomínku na mlýn ve Stěžerách.
Otto Kučera - kronikář
