V berní rule v r. 1654 je ve Služeticích uváděn mlynář Gabriel Fiškus , který měl mlýn s jedním kolem.
Bohuslav Balbín napsal ve svých "Miscellanea Regni Bohemici" v r. 1679: Podhorní mlynář ten se má - přímo u pece mu vytéká chutná kyselka".
V textové příloze Josefinského mapování v r. 1782 se píše: Cesta vede kolem Podhorního mlýna /Bader Mühl/, postaveného ze dřeva a ležícího na trvale bažinaté louce a na jednom malém potoce...
Stará farní kronika obce Rájova na mlýně uvádí mlynáře Gabriela Fischbacha a to, že mlýn byl "mlecí", tj. sloužil služetínským sedlákům k mletí obilí.
Vnuk Gabriela Fischbacha Michael Fischbach, narozený roku 1710, byl též mlynářem na Podhorním mlýně. Měl 7 dětí. Třetí jeho syn, Ferdinand Fischbach /1749 - 1830/ zdědil po otci Podhorní mlýn. Mlýn byl v té době ještě dřevěný, ale počátkem 19. století pravděpodobně vyhořel a Ferdinand postavil místo něj dvě zděná, kamenno - cihlová stavení, jejichž základy jsou patrné dodnes. Ve mlýně zůstal nejmladší ze šesti Ferdinandových dětí, Franz Anton Fischbach /1790 - 1822/, který se oženil a v mladém věku 32 let náhle zemřel. Na mlýn pak přišel vnuk Ferdinanda Fischbacha, Johan Michael Fischbach z Výškovic, a ten se roku 1825 oženil s mladou vdovou po strýci Franzi Antonovi a stal se mlynářem na zdejším mlýně. (EN)