Historie
Obecná historie:
Na bráně mlýna je uveden letopočet 1773, pravděpodobně však uvádí pouze přestavbu staršího mlýna, neboť rybník je středověkého založení. Z 18. století se dochoval tento popis mlýna: "Předně jest zděný všechen a stavěný pod hrází rybníka od poledne na půlnoc. Složení s koly vodními, palečními a jinými potřebami troje. Totiž mlýny pro mletí mouk náležitě spraveny dva, jahelka jedna. Při hřídeli od jahelky pocházejícího stupy s štokem dřevěným tři.
O nejstarších majitelích se zprávy nedochovaly. V polovině 19. století tu byl mlynářem Jakub Čančík, který vlastnil nejen mlýn, ale i chalupu čp. 7. Za něho byla v roce 1864 při povodni protržena hráz rybníka a voda vzala i mlýnské kolo. Josef Čančík v roce 1884 mlýn prodal mlynáři Herfurtovi, další majitelé nejsou známí. Od roku 1928 vlastnil mlýn Karel Baška, který v něm pracoval až do 12. 12. 1961, kdy pro nemoc musel živnost zanechat, a od té doby je mlýn mimo provoz. Od roku 1962 mlýn vlastnily Československé pekárny a sloužil pouze k obytným účelům. Po úpravách a modernizaci slouží k obytným účelům dodnes.
Cenná je původní zděná brána* s půlkruhově zaklenutým vjezdem rámovaným ostěním z červeného nučického pískovce, v horní části oblouku ukončené klenákem s letopočtem 1773. Brána je ukončena profilovanou římsou ve tvaru stlačeného oblouku, krytá prejzy. Nároží je členěno pilastry, plochu nad obloukem vjezdu zdobí vykrajované zrcadlo. Dvoukřídlá dřevěná rámová vrata pocházejí z 19. století a mají paprskovitě vyskládané výplně.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Mlýn je připomínán k roku 1571 v souvislosti s dědictvím po Bořivoji z Donína a na Tuchorazi
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Z 18. století se dochoval popis mlýna: "Předně jest zděný všechen a stavěný pod hrází rybníka od poledne na půlnoc. Složení s koly vodními, palečními a jinými potřebami troje. Totiž mlýny pro mletí mouk náležitě spraveny dva, jahelka jedna. Při hřídeli od jahelky pocházejícího stupy s štokem dřevěným tři."
Mlynář odvádí 46 korců žita pražské míry a 20 korců žitných otrub, povinen ročně vykrmit 3 veoře nebo náhradou 6 zl. 10 kr. za každého, tedy celkem 18 zl. 30 kr. Povinně přimlýněny Tuchoraz, Masojedy, Štíhlice, Přehvozdí a Doubravčice.
Na bráně letopočet 1773
V polovině 19. století tu byl mlynářem Jakub Čančík, za něho byla v roce 1864 při povodni protržena hráz rybníka a voda vzala i mlýnské kolo, sousedé však pomohli navézt materiál a postavit novou hráz.
Syn Josef Čančík nechal za 4.000 zl. vypustit rybník a věnoval se pěstování ovoce (úspěšně) a zeleniny (neúspěšně)
Josef Čančík v roce 1884 mlýn prodal mlynáři Herfurtovi.
Události
- Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
První světová válka (1914–1918)
Od roku 1928 vlastnil mlýn Karel Baška, byl majitelem mlýna i za 2. světové války
Karel Baška i přes zákaz mletí mouky za 2. světové války, mlel mouku.
Ve mlýně pracoval až do 12. 12. 1961, kdy pro nemoc musel živnost zanechat. Od roku 1962 mlýn vlastnily Československé pekárny, bydlí zde jejich zaměstnanec J. Němec.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
polovina 19. stol. - Jakub Čančík
1884 - Herfurt
1928 - 1961 - Karel Baška (Bašek)
1962 - Československé pekárny
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
