Historie
Obecná historie:
Podle dostupných pramenů je Luční mlýn někdy jmenovaný také Siegemundův parní či Panský mlýn. Areál se skládá z několika budov a rozlehlých pozemků. Polovina hlavní budovy sloužila k bydlení a v druhé polovině se nachází mlýnská technologie. Sousední dům sloužil jako vejminek, v patře se nachází dva byty a v přízemí jsou chlévy. Součástí mlýna jsou i dvě stodoly. Původně vodní mlýn byl později přestavěn na parní, z jehož éry se dodnes zachoval 27 metrů vysoký komín. Svou funkci – už jako elektrický mlýn – plnil do 60. let minulého století.
Zdroj: https://www.denik.cz/stavba/lucni-mlyn-ustek-opravy-predek-hana-maciuchova-202.html
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
V roce 1930 byl majitelem mlýna Eduard Siegmund, mlýn je někdy nazýván Siegmundovým parním mlýnem. V Seznamu vodních děl Republiky československé je Úštěcký potok uváděn jako Munkrebach. Podle p. Bohuslava Košťála z Muzea pohlednic z Úštěka se mlýn nazýval také Panský.(HŠ)
Ve mlýně údajně mlel dědeček herečky Maciuchové.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Siegmund
Historie mlýna také obsahuje:
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
