Historie
Obecná historie:
Mlýn existoval již v polovině 16. století (zmínka o zřízení pily v r. 1547). Tehdy mlýn patřil vrchnosti a ve mlýně byl nájemný mlynář. Na přelomu 18. a 19. století byl mlynářem Petr Einagel (Anäugel) po svém otci Janu. Einagelové mleli v podstatě celé 19. století.
Habermannům patřil mlýn od r.1883. V r. 1921 se firma změnila na veřejnou obchodní společnost A. (August) Habermann a spol. Zároveň zde byla pila.
Další v pořadí mlynářů byl Otto, Augustův starší syn, po jeho smrti bratr Gustav a od r. 1937 byl mlynářem jeho syn Hubert (+ 7. nebo 8. května 1945).
Habermannové přišli do bludovského mlýna z mlýna v Chromči, kterému se později podle majitele říkalo Kordasův.
V secesní mlynářově vile z r. 1926 je dnes penzion a restaurace.
Osud mlynáře Habermanna na konci války se stal inspirací knihy Habermannův mlýn (autor Josef Urban) a stejnojmenného filmu (režie Juraj Herz).
Film ani kniha však nepopisují přesně historickou skutečnost.
xxxx
Někdejší panský mlýn, napájený náhonem z řeky Moravy, je zmiňován již v 16. století. V 18. století užíval dvě složení na mouku a jedno na proso, po mlynáři Františku Riedigerovi jej roku 1754 převzal Jan Einaigel, za něhož přibylo čtvrté složení. Od Einaigelových potomků mlýn v roce 1883 koupil Augustin Habermann, pod jehož jménem pracoval až do konce druhé světové války. Roku 1916 byla zřejmě dokončena nová mlýnice, po roce 1918 k prosperujícímu závodu s parní pilou přibyla bednárna. Dopravu zajišťovala železniční vlečka. V polovině dvacátých let zde pracovalo až 70 zaměstnanců, na počátku třicátých let měl automatický mlýn denní kapacitu 200 q pšenice a 100 q žita. Do třicátých let jej vlastnili bratři Gustav (1888–1935) a Otto (1893–1932) Habermannovi, po Gustavově smrti podnik zdědil třetí z bratrů, Hugo (1901–1945). Ten nechal roku 1938 instalovat novou Kaplanovu turbínu 150 HP a v roce 1941 přistavěl skladiště na dnešní parcele 2941/23. Po Habermannově násilné smrti a vysídlení zbytku rodiny do Německa se podnik dostal pod národní správu, v roce 1948 jej převzaly n. p. Severomoravské mlýny a Moravskoslezské pily. Mlýnice je dnes snížena o patro a dále chátrá, v areálu sídlí kamenická firma. Nedaleká secesní Habrmannova vila čp. 403, dokončená roku 1920 šumperskou stavební kanceláří Popp & Ulrich, slouží jako penzion.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Zmiňován již v 16. století
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
V roce 1716 šel za kmotra mlynář Jan Nasadil (Zemanová Miroslava)
V 18. století užíval dvě složení na mouku a jedno na proso, po mlynáři Františku Riedigerovi jej roku 1754 převzal Jan Einaigel, za něhož přibylo čtvrté složení.
1834 Petr Anäugel
Od Einaigelových potomků mlýn v roce 1883 koupil Augustin Habermann, pod jehož jménem pracoval až do konce druhé světové války.
Roku 1916 byla zřejmě dokončena nová mlýnice, po roce 1918 k prosperujícímu závodu s parní pilou přibyla bednárna.
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
V polovině dvacátých let zde pracovalo až 70 zaměstnanců, na počátku třicátých let měl automatický mlýn denní kapacitu 200 q pšenice a 100 q žita.
Do třicátých let jej vlastnili bratři Gustav (1888–1935) a Otto (1893–1932) Habermannovi, po Gustavově smrti podnik zdědil třetí z bratrů, Hugo (1901–1945).
1930-1936 Augustin Habermann, mlýn a pila
1936 denní kapacita 200 q pšenice a 100 q žita
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
Po Habermannově násilné smrti a vysídlení zbytku rodiny do Německa se podnik dostal pod národní správu, v roce 1948 jej převzaly n. p. Severomoravské mlýny a Moravskoslezské pily.
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Einagel
- Nasadil
- Habermann
- Riediger
- Einaigel
Historie mlýna také obsahuje:
-1754 Františku Riediger
1754 Jan Einaigel
1834 Petr Anäugel
1883 Augustin Habermann
-1932 Gustav a Otto Habermannovi
1932-1935 Gustav Habermann
1935-1945 Hugo Habermann
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: