mlýn Brejlov, Vazovnický mlýn

Mlýn Brejlov patřil do majetku kláštera Benediktinů založeného roku 999 na ostrově ve Vltavě při soutoku se Sázavou u Davle. Ostrovní klášter byl zničen husity v roce 1420 a panský mlýn tak připadl pod panství v Lešanech. Brejlov je samota. Zaujímá levobřežní prostor řeky Sázavy a Vazovnického potoka.

K roku 1689 patřil Kapitule při kostele Sv. Víta na Pražském hradě (Metropolitní kapitula), patrně zakoupen s celým panstvím roku 1683, k roku 1689 rovněž dochován inventář vybavení mlýna

1840 Matěj Šmakal

1861 3 dřevěná vodní kola na spodní vodu

Po církevních držitelích je jediným známým majitelem rod Dolejšů. Údajně pocházeli ze starého mlynářského rodu v Březinách či Březinkách u Neveklova (?, patrně by mohlo jít o mlýn Březina u Nahorub), o který však přišli, když ho Antonín Dolejš dal do zástavy za dluhy svého mladšího bratra, které nedokázal splatit a následně nečekaně zemřel (?, v dalším vyprávění se opět objevuje). Jeho vdova Anna Dolejšová zůstala s dětmi sama a na mizině, avšak podařilo se jí získat úvěr u židů a na jejich radu zakoupit mlýn Brejlov  od Matěje Smejkala. Koupili mlýn i s cihelnou, která patřila k mlýnu a obohacovala živnost. Chod řídil nestarší syn Antonín. Stavba železnice a místní přádelna přivedla do kraje mnoho dělníků. Díky stavebnímu ruchu mlýn vydatně prosperoval až do první světové války.

1913 Antonín Dolejš se oženil s Marií Čedíkovou z Mrače u Čerčan, přinesla věnem 4.000 zl., 2 krávy, 2 vepře a drůbež.

1914 Antonín Dolejší musel narukovat jako samaritán na italskou frontu, mlýn vedly matka Anna a žena Marie, docházelo však přitom ke konfliktům s mladším bratrem Josefem, který chtěl mlýn vést sám a ženám dokonce vyhrožoval násilím, matka musela utéct ke Slabovům do Káňova. Naštěstí Josef musel rovněž narukovat.

Po velké přestavbě v roce 1918 se stal brejlovský mlýn nejmodernějším mlýnem na dolní Sázavě. Byl zvýšen jez, přistavěna druhá mlýnice a místo vodního kola poháněla stroje Francisova turbína.

1921 mlýn přestavěl, přistavěl stáj a chlévy a nad nimi byty, postavil druhou mlýnici s velkou půdou na uskladnění obilí

U mlýna zřízena výrobna cementového zboží - tašek a cihel.

V roce 1930 vlastnil mlýn Ant. Dolejš. (RŠ)

1932 mlýn přestavěn a strojní zařízení modernizováno

V roce 1936 předali manželé Dolejšovi živnost svému synovi Antonínovi. Mladšímu synovi Bohumilovi zakoupili mlýn Mickův v Týnci, u kterého dožili.

Za druhé světové války byl Brejlov součástí vojenského výcvikového prostoru německých vojenských jednotek.

Mlelo se jen pro osobní potřebu

po válce se Antonín Dolejší snažil mlýn obnovit, dosatl i povolení k rekonstrukci, nakonec k tomu ale nedošlo

Po roce 1948 byl mlýn znárodněn a předán do národní správy ZNZP Benešov. Poslední majitel Antonín Dolejš emigroval přes Německo do USA, kde založil mezinárodní hotelovou firmu  a po roce 1968 jej následovala manželka Marie Dolejšová se dvěma syny.

1951 ukončeno mletí, krátkou dobu se zde ještě šrotuje, mlýn nadále slouží jako skladiště obilí Zemědělského nákupního a zásobovacího podniku Benešov

V osmdesátých letech byl Brejlov prodán firmě TESLA Eltos Praha a přestavěn na rekreační objekt.

V roce 2001 byl mlýn v restituci vrácen rodině syna původního majitele Vladimítra Dolejše, ten jej pronajal Marii Žilinské, které zde zřídila vzdělávací a rekreační středisko.

V současné době provozuje Mlýn Brejlov Miroslav Němec. Mlýn Brejlov se využívá k rekreačním a školícím aktivitám.