Kousek pod soutokem zmíněného Mlýnského potoka s Radotínským se rozkládá v Radotíně dobře známý mlýn - Zadní Mašek. Jeho obyvatelé Maškovi a Jiříčkovi jsou pilnými návštěvníky našich besed.
Stručná historie mlýna se počíná po třicetileté válce, kdy se zakládaly gruntovní knihy. Jak již bylo řečeno, na dvou z Podkopanských mlejnech mlel Jan, řečený Mlynář, který zemřel 1675. Syn Vavřinec ujal hořejší, později Taslarův mlýn čp.6, Jiřík Brejcha ujal dolejší mlejn čp.7, nám známý jako Zadní Mašek. Jiřík měl čtyři syny. Nejstarší Tomáš mlel na Dubovém mlejně v Chejnici, mlejn čp.7 v Zadní Kopanině, o němž je řeč, připadl Karlovi narozenému roku 1735. Po něm nastupuje syn Jiří Brejcha. Roku 1873 byl mlejn podle odevzdací listiny okresního soudu na Smíchově předán v dražební ceně 15 000 zlatých manželům Václavu a Kateřině Kozákovým, v roce 1877 připsán manželům Antonínu a nezletilé Terezii Kubricht.
Podíváme se teď na několik současných snímků, na kterých je vzácně zachovaný interiér mlýnského zařízení udržovaného panem otcem Miroslavem Maškem:V roce 1892 získal vlastnické právo Josef Stočes. Od něj pak byl mlýn v roce 1904 připsán do vlastnictví Antonína Maška, nar.1875 ve mlejně v Lochkově čp.30 jako syn Josefa Maška, mlynáře a Anny, roz. Radové z Kosoře čp.4. Oženil se s Boženou Losovou z Ořecha čp.13. V celém okolí známém jako " Toníček Mašek ". Zemřel v roce 1957. Podle postupní smlouvy postoupil mlýn do vlastnictví v roce 1939 synu Miroslavovi a jeho manželce Marii, která zemřela v roce 1987. Pan otec Mašek stále ve mlýně bydlí. Mlít přestal v roce 1950, avšak mlýn je stále udržován a připraven ke mletí. Pro děti radotínských škol, které sem chodily na exkurze, to bylo zajímavé poučení o dřívějším způsobu života.
(Irena Kozáková)