Běloveský, Hejzlarův mlýn

Mlýny pro svou nákladnost bývaly nejdříve podnikem vrchnostenským. Již v 15. století byla v náchodských knihách neurčitá zmínka o běloveském mlýnu. V husitské éře se připomíná, že roku 1472 prodal Jakub, (bratr kněze) ostrov v Bilovci. Běloveský mlýn byl popisován zde již počátkem 16. století jako majetek náchodského zámku (až do roku 1533), pak jej převzala obec (náchodská) do nájmu. Z téhož mlýna platila obec zámku 1 kopu, 12 gr. ročního nájmu. Mlýn byl poháněn dvěma vodními koly (na spodní vodu, z toho 1 kolo pro pilu) a byla u něho též pila. Později (v nezjištěné době) přišel do majetku běloveské obce, která jej provozovala střídavě ve své režii nebo jej pronajímala mlynářům.

Od roku 1556 v majetku města.

Je známa smlouva z roku 1578 mezi obcí a mlynářem Janem Vepřkem z Českého Brodu. Platil obci roční nájem 20 kop míšeňských, musel vydržovat pacholka a vykrmit vepře. Mlýn byl obvykle pronajímán na dva roky a při té příležitosti býval vždy zvyšován nájem. Mezi další nájemce patřili v roce 1584 Jan Vopička, 1586 Štěpán Sekvenc, 1587 pan Kašpar, 1595 Jiřík Vondřejc. V roce 1599 například mlynář Pytřinec už platil 60 kop míšeňských ročního nájmu a k tomu měl "pacholkovi dávati stravu, vykrmiti vepře, pilou kdo potřebuje nařezati a oprav u toho mlejna drobných, všechny má spravovati, splavu nemá nechat zpustnouti, mlýn podbíjeti a úředním osobám tříští a haluze má dáti a od nich nic nebrati". Nutno připomenout, že náchodská obec zase platila úrok z mlýna náchodské vrchnosti. Pro představu to v roce 1623 činilo 1 kopu,12 gr., ale v roce 1663 je již zapsáno 13 zl., 23 gr. Z uvedených důvodů ani výčet nájemců mlýna není úplný a vzhledem k nouzi, která v té době byla, zde nájemci ani dlouho nevydrželi. Dále byli zaznamenáni nájemci roku 1606 Jan Vantrha.

 roku 1623 byl mlynářem běloveským Adam Keller. Za dva roky ho vystřídal Jiří Fast, který však z mlýna ušel a některé věci železné k mlýnu i pile patřící náležitě rozmrhal. "Páni jali se ho stíhati a dopadše ho, peníze za věci ty na něm vymáhali". Mlýn najímá Jan Kolísko, avšak brzy jej opustil. Nástupce Václav Pytřinec Platil 70 kop nájmu. Roku 1629 najal mlýn Václav Macháček, který platil již jen 50 kop. Po nějakém jednání ve věci neplacení nájemného opět smlouvu podepsal. Objekt si najal Jan Kolísko, ale brzy jej opustil. V březnu 1628 přišla velká voda, která udělala kolem mlýna velké strže. Dne 10.1.1631 při vyřizování účtů jak s Majdalenou Janákovou, vdovou po správci dvora slánského, dále s Václavem Macháčkem z Bilovce o nájmu mlýna bíloveckýho a dalšími v místě radním bylo utraceno osobami radními a staršími za jídlo a pivo 1 kopu a 22 gr. Nástupcem byl Václav Pytřinec. Roku 1630 koupila obec pro mlýn nový věrtel, čtvrtec a čtvrtňátko. V roce 1633-34 nebyl zaznamenán žádný příjem z mlýna ani pily. Patrně vzhledem k válečným událostem zápisy často chybí. V roce 1637 byl do mlýna koupen nový kámen. Běhoun stál s kroužením i hřídelem 13 kop, 38 gr. a spodní kámen byl za 2 kopy, 15 gr. Ve válce 30 leté mimo jiných také přitáhli Chorváti. Ti kradli jako straky. Ve mlýně biloveckém vzali zděř od pily, kterou hned zase kováři Vydrovi za 5 grošů a 1 denár prodali. Zápisy označují jako další nájemce roku 1639 Jiříka Volhejna, roku 1642 Václava Lejnara. (Ten byl i pilař a od jednoho prkna vybíral 1 krejcar). V roce 1644 ho vystřídal Jan Lecnar, roku 1651 Václav Jež, roku 1656 Václav Lokvenc a roku 1663 Jan Konvalinka.Ten byl i truhlář a o rok později dělal velkou červenou tabuli pro radhouz za 4 zl. 30 kr. V té době obec odváděla na zámek úrok z mlýna 13 zl. 23 gr. Roku 1670 skončil nájem mlýna Jan Plundra. V roce 1686 je evidován ještě David Weyss. V dobách zlých chybí záznamy, až opět nejasně od roku 1720. V roce 1729 je zapsán jako nájemce Jiří Šrůtek a roku 1731 Josef Fibír. Ten pro sebe od obce mlýn koupil. Bez vědomí obce však mlýn prodal Janu Ottovi. Za to musel zaplatit 40 zlatých pokuty a smlouva byla zrušena. Obec zvala na různé opravy ve mlýně místní řemeslníky. Tak například: " roku 1553 zámečník Farář dělal klíče do obecního mlejna. V roce 1624 náchodští tesaři Jan Tříska a Jan Pilín sekali dříví na vantroky a vrtali trouby ke mlýnu. Roku 1633 Lukáš zámečník sekal pilník ku pile a také v roce 1654 ten samý pilník, co se s ním pila brousí. Roku 1646 Jakub Rožumberk a Jan Kučera tesali dřeva na návalky, lavičky a Jiřík Volhejn s tovaryšem pracoval na splavě a stavidlech. Tobiáš Luch zase přestavoval chlévy. Roku 1650 tři zedníci z Nového města dlažili (pokládali kameny) na splavě a roku 1654 Václav Bartoš hrnčíř dělal do běloveskýho mleyna nová kamna. Taky zedník Jan Kejklíček dlažil na splavě 6 dní za 15 krejcarů denně. Pilu u běloveskýho mleyna v roce 1657 spravoval kovář Matěj Kroupa, ale za 14 dnů byla zase rozbitá. Tak ji naložili a poslali do Kostelce a opět roku 1658 ke kováři na Rýzmburk. Purkmistr Jakub Deninger zaplatil od nakládání 1 zlatý, 39 gr. V roce 1665 Jiřík Volhejn se 3 tovaryši přestavoval vantroky. V roce 1624 náchodští tesaři Jan Tříska a Jan Pylín sekali dříví na vantroky a vrtali trouby pro mlýn běloveský. Roku 1637 byl koupen nový kámen - běhoun. Stál s kroužením i hřídelem 13 kop 38 kr. Pro zajímavost, za řezání jednoho prkna se v roce 1642 platilo 1 krejcar. Tobiáš Luch zase přestavuje chlévy a roku 1646 Jiřík Volhejn s tovaryšem pracoval na splavu a stavidlech. Zámečník Lukáš "sekal pilník, jak se s ním pila brousí". V dobách zlých, kdy vojenské hordy sužovaly obyvatelstvo a zničily obilí, nebylo co mlít a z těch důvodů byl mlýn pravděpodobně opuštěn a také chybí záznamy o jakékoli činnosti. V sepsaných Pamětihodnostech důchodního Jana Müllera z období kolem roku 1818 se připomíná, že k místu Běloves náleží 1 mlýn, 1 pásová pila a lázeňský dům. Později koupil mlýn a pilu mlynář Šulc, od kterého jej převzal František Lokvenc, pocházející z Hronova.

Dle J.Hejzlara zakoupil mlýn 1848 mlynář Frýba, druhý majitel Šrůtek, třetí Lokvenc. (doplnil jšk)

 Anna Lokvencová přikoupila k mlýnu v roce 1870 od obce ostrov mezi náhonem a řekou. Od roku 1907 přešel celý mlýn do vlastnictví Alberta Hejzlara. Z roku 1910 je známa fotografie pekárny pana Šrůtka, příbuzného mlynáře, ukazující na dvoře mlýna firmu pekárny. Pekárna i přilehlý obchod sloužily pro potřeby mlečů, kteří čekali na semletí mouky, jakož i jejich dětem a široké veřejnosti. I v pozdějších dobách, kdy už pekárna nebyla ve veřejném provozu se vždy pro děti nějaký ten koláč našel. V rodové kronice "podemlejských Hejzlarů" prý byla zmínka o časově neurčené povodni, která úplně zničila panský mlýn. Ten měl ležet v místech nynějšího splavu. Při stavbě tohoto díla se skutečně našlo v nánosech písku zachovalé pískovcové kolo na mletí.

V září 1938 v době ohrožení republiky nacistickým Německem byla v obci vybudována řada překážek, které měly ztížit cestu německé armádě do vnitrozemí. Jedna z barikád stála u běloveského mlýna. Byla zhotovena z dřevěných klád, vyplněná kameny a štěrkem. Průjezd byl prozatím volný, v okamžiku nebezpečí byla ale mezera vyplněna dalšími kládami, ostnatým drátem a speciálně zhotovenými "betonovými ježky". Vojáci nasazení k ochraně hranic byli také mj. ubytováni v tomto mlýně.

Mlynář měl v blízkém statku koně a povozy, s kterými zajišťoval na požádání odvoz mouky, pomáhal při požárech i třebas při odvozu stavebního materiálu. Za II. světové války pomáhal současně i s náchodským mlynářem Holzbechrem semlít mnoha sedlákům tzv. "černé obilí" které jim zbylo po splnění kontingentu z poměrně dobré úrody.

V roce 1951 byl mlýn znárodněn a převzaly jej Východočeské mlýny np. Předměřice. Mlelo se zde pro zemědělce. Od roku 1955 pak převzal mlýn Zemědělský nákupní podnik Česká Skalice, který též poskytoval služby pouze zemědělcům. V roce 1960 byl provoz přestavěn na mísírnu krmiv pro zemědělství. Výkon zařízení byl tehdy 10 q za hodinu. Po vybudování nových kapacit byla v roce 1981 mísírna v Bělovsi úplně zrušena. Ani po roce 1990 nebyl provoz obnoven.