mlýn a přádelna v Oldřichově

Mlýn byl založen v průběhu 80. let 18. století. Jako prvního mlynáře zmiňují matriky Christopha Kaulfersche s manželkou Marií Annou Kratzer při narození jejich syna Josepha v říjnu 1788. Mlýn měl tehdy již čp. 20.

V roce 1791 zde hospodařil mlynář Friedrich Kretschmer s manželkou Veronikou Senze, dcerou rychtáře o obce Pekařka. Pár zde postupně pokřtil děti Marii Annu (1791), Johanna Josepha (1793), Annu Marii (1795) a Franze Karla (1797). Po smrti Veroniky se mlynář oženil s Theresií Richter z Mníšku, která je po mlynáře uváděna od roku 1801. Ve druhém manželství se narodilo 5 dětí, Carolina (1801, zemřela jako nemluvně), příští mlynář Franz (1802), Josef Kajetan (1803), Karoline (1804) a Barbara (1806). Friedrich Kretschmer zemřel v prosinci 1807 ve věku 37 roků na souchotiny. Vdova Theresia se v červnu 1810 provdala za Josefa Krause, který pak provozoval mlýn do dospělosti dědice mlýna Franze.

Franz Kretschmer převzal mlýn po vyučení a dosažení dospělosti kolem roku 1825. Oženil se s Theklou Schneider, dcerou provaznického mistra z Frýdlantu. První syn Franz se jim narodil v květnu 1827, zemřel však již jako třídenní. Po něm následovali Thekla (1831), Franz Xaver (1833, †), dědic mlýna Josef (1834), Karoline Franziska (1835), Juliane (1837, †), Franz Xaver (1838, †), Albert nazývaný později Adalbert (1840), Adelheid (1842), Juliana (1844) a Franz (1847, †).

Franz Kretschmer zemřel v roce 1855 na cirhózu jater, dalším mlynářem se stal jeho Josef Kretschmer, narozený v březnu 1834. Josefovou manželkou byla Maria Anna Luniak, dcera zemědělce z obce Korce u Dubé. Do roku 1880 se jim zde narodilo 6 dětí, Hermine (1865, †), Wilhelm Hermann (1866), Emilius (1869), Bertha Maria (1875), Franz (1877, †) a Maria Anselma (1880). Na mlýně bydlel také Josefův mladší bratr Albert – Adalbert s manželkou Marií Pfohl.

Koncem 80. let 19. st. byl mlýn přestavěn Franzem Neuhäuserem podle plánů frýdlantského stavitele Wilhelma Stärze na přádelnu a mykárnu. V roce 1890 byla postavena strojovna s kotelnou a továrním komínem, v roce 1893 proběhla přestavba na mechanickou tkalcovnu, v roce 1895 byl závod elektrifikován a dále se rozšiřoval. Původní mlýnská budova byla zbourána.  Neuhäuer továrnu pronajal v roce 1890 nejprve Josefu Kratzingerovi, o 2 roky později Louisi Löwymu, který zde od roku 1894 spřádal vigoňovou přízi.

Továrnu získal Anton Horn. Adresář obce z roku 1925 ho uvádí jako majitele.

V roce 1930 byl provoz evidován jako přádelna pod čp. 63, majitel a provozovatel Anton Horn.

Po roce 1945 přešel podnik pod národní správu, po znárodnění se stal součástí národního podniku Seba Tanvald.

V areálu je několik soukromých firem: výroba plastových oken, zámečnictví s výrobou ocelových kontrukcí, prodej palivového dřeva.