To nikdo neví, kde je smrt:
Zda na cestě nebo na saních či na pytli ve mlýně.
(estonské přísloví)

Seibothův, Pietrův, Šubrtův; Pietermühle

Seibothův, Pietrův, Šubrtův; Pietermühle
(155)
Tovární
Rychnov u Jablonce nad Nisou
468 02
Jablonec nad Nisou
Rychnov u Jablonce nad Nisou
50° 41' 18.4'', 15° 8' 22.0''
Mlýniště bez mlýna
Mlýn s čp. 155 stál na severozápadním okraji města Rychnov, na levém břehu Mohelky přibližně v místě, kde je nyní ČOV. Byl nejdéle fungujícím mlýnem v Rychnově. Zbourán byl v roce 1957. Byl postaven na pozemcích vedlejší usedlosti čp. 154 (již také neexistuje), kterou vlastnil Petr Seiboth z rodu sedláků, odtud pocházel název mlýna.
okraj obce
Mohelka
nepřístupný

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Nejstarším známým mlynářem jmenovaným v místních farních matrikách je Anton Rössler, který zemřel v roce 1772. Vdova se provdala za vdovce Johana Christofa Effenbergera, který však neznal mlynářské řemeslo a proto v roce 1780 prodal mlýn Wenzelu Seibothovi. Ten však zde již v roce 1782 umírá.

V letech 1789 – 1795 zde hospodařil Josef Seiboth, pravděpodobně syn Wenzela Seibotha. Zemřel v roce 1795 ve věku 36 roků. Jeho syn Josef tehdy nebyl dospělý. Vdova se provdala za rychnovského truhláře Ignaze Zappeho, který vedl mlýn až do roku 1817, kdy jej předal mezitím dospělému nevlastnímu synovi Josefu Seibothovi. Ignaz Zappe si poté koupil nedaleký Scheiderův mlýn na katastálním území obce Rádlo, kde roku 1833 zemřel.

Koncem 18. století měli mlynáři tohoto mlýna spor s rychnovským farářem týkající se placení ročního desátkového věrtele. Touto platbou zatížil mlýn při jeho stavbě Petr Seiboth, ale pozdější mlynáři ho odmítali platit. Znovu se uvolil platit desátek až Ignáz Zappe ale pod podmínkou, že rychnovský farář u něj bude mlít obilí.

Josef Seiboth vlastnil mlýn až do roku 1860, kdy zemřel a mlýn přešel na jeho stejnojmenného syna. Ten mlýn v roce 1866 prodal Franzi Langovi z Chotyně.

Kolem roku 1880 koupil mlýn nájemce rychnovského Horního mlýna Franz Seiboth, tím se mlýn znovu dostal do majetku rodiny Seibothů. Po smrti Franze Seibotha ho zdědil jeho nevlastní syn Josef Blösche.

V roce 1930 je zde uváděn Václav Schubert, mlýn byl tehdy veden jako "Pulečný 155".

V roce 1935 zachvátil objekt požár, ale mlýnskou budovu majitel znovu obnovil.

Posledním majitelem byl Václav Schubert, který byl německé národnosti. Podle něj se mlýnu někdy říkalo také Šubrtův.

Po 2. sv. válce byl dne 25. července 1945 jmenován na mlýně národní správce Antonín Skalský. Mletí úřady nejdřív dočasně zastavily a poté znovu obnovily v září 1945.

Ještě po 2. sv. válce uvádí mlynářský rejstřík zděnou budovu mlýna se 4 podlahami i strojní vybavení ve velmi dobrém stavu.

Mlýn mlel do roku 1950. V 50. letech 20. století se stal majetkem státního statku a jako neperspektivní byl v roce 1957 zbourán.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Rössler
  • Seiboth
  • Zappe
  • Blösche
  • Schubert

Historie mlýna také obsahuje:

V roce 1935 mlýn vyhořel, byl však obnoven.

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    neexistuje
    05 2012
      venkovský
      mlýn na malé řece (1000 – 7000 l/s)
        Po 2. sv. válce uvádí mlynářský rejstřík zděnou budovu mlýna se 4 podlahami.
            • zcela bez technologie aj.
            Žádná položka není vyplněna
            Mlýn měl vodní kolo na vrchní vodu o průměru 4,8 m, šířce 0,84 m, hloubka lopatek byla 25 cm, při 7 otáčkách za minutu spotřebovalo 130 litrů vody za sekundu. Maximální výkon při spádu 4,8 m a účinnosti 65 % činil 5,4 HP.
            Ve 30. letech 20 st. ve mlýně instalovali válcovou stolici, mačkadlo, šrotovník a loupačku. Jako náhradní zdroj energie sloužil dieselový motor o výkonu 14 HP.
            Mlynářský rejstřík z roku 1945 v zápisech uvádí toto vybavení: Stroje poháněla vodní turbína Ossberger o výkonu 12 HP. Doplňkový výkon dodával plynový motor výrobce Gerharda Adama o výkonu 12 HP. K čištění obilí se používal tarár firmy Andrae a Fellgner z Hrádku nad Nisou o velikosti sít 1500 x 400 mm, triér o délce 1500 mm a průměru 400 mm, loupačka patent Leopold Kašpar o šířce bubnu 500 mm a vytírací šnek kartáčový o délce 1200 mm a průměru 200 mm. K mletí sloužila dvouválcová šrotovací stolice firmy Prokop o rozměrech válců 500/350 mm, dvouválcová stolice firmy Andrae a Fellgner 500/350 mm a dvouválcové stolice Prokop s válci 400/350 mm. Značku Andrae a Fellgner měli dva rovinné vysévače se 16 síty o rozměrech 1400 x 400 mm, jednoduchá reforma o šířce rámečků 380 mm, sací filtr se 4 hadicemi, dva tlakové filtry se 4 hadicemi a dvě míchačky: válcová moučná o délce válce 1500 mm se zásobníkem 50 q a otrubová s válcem 1500 mm o obsahu 15 q. Ke šrotování obilí se používal šrotovník firmy Wichtrle a kovařík z Prostějova o průměru 400 mm. Dále je uváděno silo na 500 q obilí a další skladovací kapacita na podlahách mlýna pro 300 q obilí a 100 q výrobků. Výrobní kapacita mlýna činila 24 q obilí za 24 hodin.
            • náhon
            • odtokový kanál
            Náhon dlouhý 435 m začínal nad 4,1 m dlouhým a 30 cm vysokým dřevěným jezem na Mohelce. Vtokové stavidlo na levém břehu bylo 0, 72 m široké a 0,65 m vysoké. Náhon měl na svém začátku betonové břehy v délce 2,3 m, dál pokračoval jako otevřený s přírodními břehy o průměrné šířce 1 m a hloubce 40 cm. Před mlýnem náhon ve svahu zatáčel prudce doprava, před kolem byly betonové vantroky. Spád činil 4,8 m.
            StavZaniklý
            PopisV roce 1930 měl mlýn 1 kolo na vrchní vodu, spád 4,8 m, výkon 4,12 HP.
            StavZaniklý
            PopisV roce 1930 měl mlýn 1 kolo na vrchní vodu, spád 4,8 m, výkon 4,12 HP.
            Žádná položka není vyplněna
            Historické technologické prvky
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněníLiberec str. 28
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněníLiberec str. 28
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorZdeněk Jodas
            NázevVodní díla v povodí Mohelky a Zábrdky
            Rok vydání2015
            Místo vydáníLiberec
            Další upřesněnístr. 21-22
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorInternet
            NázevPreisslerova kronika
            Rok vydání0
            Místo vydáníRychnov u Jablonce n.N.
            Další upřesnění
            Odkazhttp://knihovna.rychnovjbc.cz/eknihy/
            Datum citace internetového zdroje4.11.2016
            AutorInternet
            NázevPrvní pamětní kniha rychnovské fary
            Rok vydání0
            Místo vydáníRychnov u Jablonce n.N.
            Další upřesnění
            Odkazhttp://knihovna.rychnovjbc.cz/eknihy/
            Datum citace internetového zdroje4.11.2016
            AutorInternet
            NázevDruhá pamětní kniha rychnovské fary
            Rok vydání0
            Místo vydáníRychnov u Jablonce n.N.
            Další upřesnění
            Odkazhttp://knihovna.rychnovjbc.cz/eknihy/
            Datum citace internetového zdroje4.11.2016

            Žádná položka není vyplněna

            Základní obrázky

            Historické mapy

            Historické fotografie a pohlednice

            Současné fotografie - exteriér

            Současné fotografie - vodní dílo

            Vytvořeno

            4.11.2016 11:36 uživatelem cestovatelka

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 5.11.2016 12:11