POZNÁMKA
Ve Štiptoni byl prý dříve ještě jeden původně rožmberský mlýn. Ten ovšem zanikl jiz v 17.stoleti - tato budova č. 57 je nová až z 19. století. Onen starý zaniklý mlýn měl č. 37. (info A. Sassmanna ve FB skupině MVM - edit PK)
poznámky zřejmě k tomu starému zaniklému mlýnu č. 37 (zdroj Alois Sassmann, Kořeny 2, Č.B. 2008, s. 107-114 - edit PK) :
před 1374 rožmb. urbář - uvádí se dvůr a mlýn - první zmínka o mlýnech ve Štiptoni
knihy konceptů ze SOKA ČB - korespondemce města ČB s rožmb. úředníkem Petrem Doudlebským - říjen 1546: budějovičtí se přimlouvají, aby byl do města vyhoštěn poddaný Petr Mlynář, syn nebožtíka Hanzla Šustra ze Štiptoně - prý již Petr tu dobu nějaký čas žil ve městě a plánoval zde živnost.
gruntovní kniha 1562 - zemřel Pavel mlynář - stěhuje se sem na 200 let rodina Šejbnerů ze Šejb
berní rula 1653 - čp. 37 "Scheimer" bývalý mlýn, gruntovnice: 1562 zemřel Pavel mlynář, ke vdově Kláře se přiženil Fencl Šeybner zvaný Miller. Ten zemřel 1607, ke vdově se přiženil Zikl Mlynář (+1616), stavení se ujímá syn Fencla Hansl Šeybner (+1619 na zranění vojáky) - mlýn zničen. Až 1630 vdova Voršila odkázala usedlost Adamovi Mlynáři (Scheibnerovi). Adam je uváděn v berní rule 1653. 1660 se domu ujal syn Thomas Scheibner. Od 1692 syn Adam Franz Scheibner. Urbář 1773 - Filip Prinz, 1785 Jan Prinz, 1814 Havel Hofer za 800 zl., 1945 - Wenzl Waldherr s rodinou.
Poznámka k č.p. 57: Informace o původu budovy v 19. stol. je zřejmě v zásadě správná. Nicméně současný stav vychází z přestavby starší menší přízemní budovy. Toto jsem ověřil při vnitřních stavebních úpravách. Původní budova byla přízemní a zahrnovala co se šíře týká půdorys současné čelní strany domu. Ovšem z bočního pohledu (směrem od odtokového kanálu) končila posledním oknem před lednicí. Uvnitř nynějšího domu v mlýnici byla nalezena zazděná okna směřující právě dovnitř do stávající mlýnice. Což svědčí o tom, že kdysi tam mlýnice nestála a stavba byla výrazně menší. Tato starší půdorysně menší část má také podlahu položenou o cca 30 cm výše. Na rozdíl od zbytku stavby, která sestává ze zdiva smíšeného (dostavěné patro je cihelné), jsou zde zdi čistě kamenné spojované hlinitou/jílovou maltou a základy zpevněné jakousi vápennou hmotou. S ohledem na doslova spečení kamenů s oním pojivem předpokládám zalití ještě vroucím hašeným vápnem (při budování trativodu septiku za zdí lednice jsem natrefil v hloubce cca 1m na někdejší značně velkou jámu plnou obrovského množství na kamen ztvrdlého / zkamenělého vápna). Při zohlednění znalosti původního toku Stropnice a s přihlédnutím k pravidelně se opakujícím prakticky každoročním záplavám (do regulace resp. odklonění toku cca v roce 1988) musel původní mlýn č.p. 37 stát na takovém místě, kde budova zaplavena být nemohla, přitom blízko říčního toku. Jediné takové místo (vyvýšený ostroh) od úrovně sádek u Janského rybníka ve Štiptoni až po Byňov je právě a jedině parcela současného č.p. 57. Asi 200m za mlýnem pamatuji býval na původním toku Stropnice u napojení náhonu mlýna vybudován jez tvořený velkými kamennými deskami, na kterých byl vytesán velmi starý letopočet a jakýsi vodou ohlazený znak (dost možná panský erb). Mimochodem kamenné desky jsou i na dně stávajícího ústí odtokového kanálu vycházejícího z pod domu. V místě dnešní zahrady za stájí/maštalí stávala i malá kovárna. Zda sloužila pouze pro potřeby mlýnu nebo i veřejnosti se mi nepodařilo zjistit.
Když jsem po revoluci v 1. polovině 90. let měl možnost mluvit s potomky rodiny Sassmannu z rakouského Eichbergu a spřízněnou rodinou Fuchs z Porůří v Německu, vzpomínala jedna seniorka, jak v 1. poschodí býval taneční sál a v něm na zdi mezi okny visela vycpaná hlava velkého divokého kance, které se jako dítě velmi bála.
/edit B. Kuželka/
V průběhu čistění odtokového kanálu (dokud jím ještě proudila voda a byl napojen na řeku) byly nalezeny zbraně z období 2. sv. války. Značně zkorodovaná torza pušek. Při opravách střechy za trámy v podkroví našel děda /Miloš Šimon/ kromě zbytků kachlů původní pece i dokonale zakonzervovanou dýku - mečík jednotek SS s nápisem "Meine Ehre heißt Treue". Visela mu řadu let v bytě v budově ČNB v Lannově ul. č.p. 1 v Č.B., než byla v rámci pozůstalosti prodána. Vypadala jako by právě vyšla z výroby. Na stěně mlýnice ve dvoře byly do novodobých oprav fasády patrné pozůstatky střelby z války (otvory v omítce, kulky apod.). Před válkou a během ní vlastnila mlýn rodina Sassmannů, jejichž příbuzní měli v téže vsi pár set metrů od mlýna za řekou (dnes tam stále stojí napůl uschlý prastarý dub) druhý statek tzv. Nestův dvůr. Za min. režimu sloužil jako vepřín. Po zrušení než byl zbourán jsme tam s kluky ze sousedství prolézali půdy a našli několik knih a dalších školících materiálů jak Kriegsmarine tak i Luftwaffe vč. různých skleněných tabulek s tištěnými siluetami znázorňujícími jak vypadají obrysy konkrétních vlastních versus nepřátelských letounů či plavidel apod..
2 . poznámka k č.p. 57:
s ohledem na moji předchozí poznámku a naznačování, že č.p. 57 je onen původní údajně zaniklý mlýn připojuji citaci ( zdroj Koblasa Pavel: MÍSTOPIS NOVOHRADSKA, nakladatelství Veduta, České Budějovice 2015). Dle p. Koblasy mlýn nezanikl, ale byl roku 1860 zrekonstruovaný! Toto je současná majitelka schopna doložit kopiemi dokumentů pocházejícími z archivu v Č. B..
ŠTIPTOŇ (Wienau)
Nadmořská výška: 475 m n. m., správní příslušnost: panství Nové Hrady, fara Nové Hrady, obec Nové Hrady, počty domů a obyvatel: 1840 – 57/423, 1910 – 67/441 (2 Češi), 2001 – 40/24
Se Štiptoní se v historii setkáváme vůbec poprvé v listině z roku 1359 (Sczyptym), kdy ji Vítek z Landštejna prodal spolu s okolními sídly Rožmberkům. Název byl odvozen nejspíš od slovesa štípati. Další zmínky pocházejí z let 1362 (Scypyn), 1379 (Sziptim) a 1390 (Sciptun). V roce 1379 byla Štiptoň již větší vesnicí, pracoval zde mlýn zrenovovaný roku 1860. Roku 1496 daroval Petr z Rožmberka zdejší dvůr novohradským měšťanům. V roce 1602 postoupili Novohradští dvůr zvaný Mauritzenhof (Maurizhof) s rybníkem rožmberskému vladaři Petru Vokovi z Rožmberka, roku 1623 ho Marie Magdalena hraběnka Buquoyová prodala Paulu Wittingauerovi von Preitenberg. Od roku 1637 byl opět v panských rukách, mezi lety 1680–1697 ho užíval měšťanský špitál, aby vzápětí opět patřil vrchnosti. Podle panského urbáře z konce 16. věku tady hospodařili Kaspar Richtarcz, Gira, Paul Kollar, Ambros, Linhart Heus, Linhart Stangl, Kaspar Keller, Lorenz Reichl, Faytl Binklar, Gira, Michl Nest, Faytl Petr, Motzl Stangl, Urban Draxl, Michal Toman, Benedikt, Josef Stangl, Hainraich, Motz Kube, Hansl Golss, Luxe Strandl, Motes Haydugl, Augustin Graff, Faitl Meinhart, Fenczl Scheibner, Hansl Gottar, Andre Schlaiffar, Motz Robausch, Albrecht Dworzak. Ves odváděla kromě jiných dávek vrchnosti na penězích 15 kop 50 grošů 4 denáry ročně. Štiptoň bývala sídlem rychtáře až do roku 1849, kdy se stala spolu s Hranicemi osadou obce Byňova. Osamostatnila se až v pozdějších letech. Ve vsi se nachází prostá kaplička z konce 19. století. V místě delší dobu pracovala cihelna a bydlel zde panský fišmistr. /edit B. Kuželka/
